Mary Stanhope[1] (sourozenec) Philip Stanhope, Viscount Mahon[2][1] a Charles Stanhope Stanhope[1] (vnoučata)
Funkce
kancléř státní pokladny (1717–1718) Leader of the House of Lords (1718–1721) poslanec 5. parlamentu Velké Británie poslanec 4. parlamentu Velké Británie poslanec anglického parlamentu … více na Wikidatech
James Stanhope, 1. hrabě Stanhope (James Stanhope, 1st Earl Stanhope, 1st Viscount Mahon, 1st Baron Stanhope) (1673, Paříž, Francie – 5. února1721, Londýn, Anglie) byl britský generál, diplomat a státník. Pocházel ze starého šlechtického rodu, vynikl za války o španělské dědictví jako vojevůdce, dosáhl hodnosti generála, uplatnil se také v diplomacii. V letech 1717-1721 byl prvním ministrem Velké Británie. V roce 1718 získal titul hraběte.
Diplomat a vojevůdce války o španělské dědictví
Pocházel ze šlechtického rodu Stanhope, z linie hrabat z Chesterfieldu, narodil se v Paříži jako syn Alexandra Stanhope (1638–1707), dlouholetého vyslance v Madridu a Haagu. Studoval v Oxfordu, poté cestoval po Evropě, ve Španělsku získal první diplomatické zkušenosti pod vedením svého otce, zároveň začal sloužit v armádě a v roce 1691 byl v Itálii pobočníkem maršála Schomberga, již v roce 1695 dosáhl hodnosti podplukovníka. V roce 1698 byl tajemníkem vyslanectví v Paříži a v letech 1700-1701 v Haagu (vyslancem zde byl tehdy jeho otec). Na počátku války o španělské dědictví bojoval pod generálem Peterboroughem a v roce 1704 byl povýšen na brigádního generála. V letech 1706–1707 a 1708–1710 byl vyslancem u španělského krále Karla III. V roce 1708 byl v hodnosti generálmajora vrchním velitelem ve Španělsku a dobyl Port Mahon na Menorce (od tohoto názvu byl později odvozen titul vikomta). V roce 1709 byl povýšen na generálporučíka a dosáhl několika dalších vítězství, nakonec byl ale poražen Francouzi a v roce 1712 opustil vojenské služby. Vrátil se do Anglie a připojil se k opozici whigů (členem Dolní sněmovny byl v letech 1702–1713 a 1715–1717)[pozn. 1].
První ministr
V rámci mírových jednání byl mimořádným vyslancem ve Vídni (1714), zároveň se podílel na nastolení hannoverské dynastie a v letech 1714–1716 byl státním sekretářem vnitra, v této funkci měl především za úkol konsolidovat poměry po jakobitském povstání v roce 1715, od roku 1714 byl také členem Tajné rady. V letech 1716–1717 a 1718–1721 byl státním sekretářem zahraničí. V letech 1717–1718 byl jako kancléř pokladu ministrem financí, v letech 1717–1721 zároveň první lord pokladu a ministerský předseda. V roce 1717 získal titul vikomta Mahona a vstoupil do Sněmovny lordů. V roce 1718 byl pověřen diplomatickou misí do Paříže a Madridu, jejímž úkolem bylo uzavření Čtyřaliance mezi Británií, Francií, Rakouskem a Nizozemím. V roce 1718 získal titul hraběte Stanhope (titul vikomta Mahona byl pak určen vždy pro dědice hraběte). Poté byl ještě mimořádným vyslancem v Paříži a Berlíně (1720), v době nepřítomnosti krále Jiřího I. v Anglii byl také členem místodržitelského sboru (1719 a 1720).
Zemřel následkem mrtvice 5. února 1721. Jeho náhlá smrt souvisela s psychickým vypětím v návaznosti na krach Jihomořské společnosti. Stanhope sám se sice v této cause nijak neangažoval, ani neměl podíl na podvodných machinacích společnosti, ale jako první ministr cítil spoluzodpovědnost za aféru.
Rodina a majetek
Zámek Chevening House (Kent), hlavní sídlo rodu od roku 1717
V roce 1712 se oženil s Lucy Pitt (1692–1722), dcerou madraského guvernéra Thomase Pitta, majitele diamantu Regent. Z jejich manželství pocházeli dva synové, starší Philip (1714–1786) byl dědicem rodových titulů.
V roce 1717 koupil za 28 000 liber panství Chevening House (Kent), které se stalo hlavním rodovým sídlem až do 20. století.
↑"V letech 1702–1713 a 1717 reprezentoval Stanhope v parlamentu Newport, což je starobylé město, hlavní sídlo na ostrově Wight. Tento volební okrsek reprezentovalo celkem pět premiérů (kromě něj to byli Canning, Lamb, Temple, Wellesley)
