Hrobka srdcí
Loretánská kaple. Kovové dveře vlevo od oltáře vedou do Hrobky srdcí.
Základní informace
Výstavba	1627 (stará kaple) 1784 (nová kaple)
Poloha
Adresa	Augustiniánský kostel ve Vídni, Rakousko Rakousko
Souřadnice	48°12′20,6″ s. š., 16°22′2″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka srdcí (německy Herzgruft) je pohřební komora, ve které je uloženo 54 uren obsahujících srdce zemřelých členů habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie z období mezi lety 1618 a 1878. Krypta se nachází za Loretánskou kaplí v augustiniánském kostele u Hofburgu ve Vídni. Vchod je v kapli vlevo od oltáře skrz kovové dveře s malými mřížkami. První srdce patřící králi Ferdinandu IV. bylo na jeho přání pochováno v augustiniánském kostele 10. července 1654. Do té doby se srdce vyjmutá při balzamování ukládala přímo do rakví nebo do katakomb pod katedrálou sv. Štěpána. Ferdinand IV. (1633–1654) byl korunován českým (1646) a uherským (1647) králem, ale zemřel dříve, než mohl nastoupit na trůn. Během regotizace kostela iniciované Josefem II. byla Hrobka srdcí přemístěna do jiné části kostela a posléze tam byla přenesena i srdce některých dříve vládnoucích panovníků a jejich rodinných příslušníků z první poloviny 17. století. Poslední srdce patřící arcivévodovi Františku Karlovi zde v kryptě bylo uloženo 8. března 1878. Na konci 19. století už balzamovací postupy dovolily ponechat vnitřnosti v těle. Balzamování nemělo být trvalé, jako například ve starověkém Egyptě, mělo spíše zabránit rozkladu těla během pohřebních slavností a obřadu, kdy bylo tělo veřejně vystaveno na márách.^[1]

Těla všech kromě tří (č. 3, 33 a 42) byla pohřbena v nedaleké Císařské hrobce. Nádoby s ostatními vnitřnostmi byly ukládány ve Vévodské hrobce v katedrále sv. Štěpána, po stavebních úpravách jsou od roku 1957 tyto měděné očíslované schránky s vnitřnostmi vystaveny v zamřížovaných výklencích v její předsíni.

Původní Loretánská kaple, která byla věrnou kopií Svaté chýše (Santa Casa) z italského Loreta, stála mezi 1. a 3 pilířem střední lodi augustiniánského kostela a byla založena v roce 1627 Eleonorou Mantovskou (1598–1655) z rodu Gonzaga, manželkou císaře Ferdinanda II. Bylo to tedy rok po založení pražské Lorety Benignou Kateřinou z Lobkowicz (1594–1653). Rozměry odpovídaly původní stavbě (délka: 9,25 m, šířka: 4,1 m, výška: ok. 5 m). Uvnitř za oltářem se ve zdi nacházel výklenek, kde stála socha Panny Marie s Dítětem z cedrového dřeva. Kaple byla vysvěcena 12. září 1627 kardinálem Františkem z Dietrichsteina za přítomnosti císařského dvora. Kaple se stala místem mariánské úcty a soukromím poutním místem císařského domu. Císařovna Eleonora vybavila kapli cennými předměty ze zlata, stříbra a drahých kamenů.

Král Ferdinand IV. si přál, aby jeho srdce bylo pohřbeno u nohou Matky Boží ve vídeňském augustiniánském kostele. Po jeho smrti 9. července 1654 bylo jeho tělo nabalzamováno a srdce uloženo v poháru a vystaveno na smrtelné posteli. Následující den okolo 21. hodiny bylo jeho srdce převezeno do Loretánské kaple a bylo uloženo u nohou Madony během jednoduché pobožnosti. Tímto jednoduchým pietním aktem byla založena tradice pochovávání srdcí všech příslušníků habsburské dynastie v kryptě po boku srdce krále Ferdinanda IV.

Hrobka srdcí se do roku 1784 skládala z malé mramorem vykládané komory v podlaze za oltářem a vyzděné niky s postavou Matky Boží. Komora, ve které byly urny uloženy, byla asi 40 cm hluboká. Svrchu hrobku srdcí chránila kovová deska, na které byla položena ještě jedna mramorová. Až do přemístění Loretánské kaple zde bylo uloženo 21 uren příslušníků císařského domu.

Během regotizace augustiniánského kostela architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem von Hohenberg v roce 1784 byla Loretánská kaple ve střední lodi kostela vybourána. Nicméně 25. května 1784 nechal císař Josef II. zřídit novou Loretánskou kapli na současném místě, které ve středověku sloužilo jako kapitulní síň kláštera. Vstup do ní je opatřen umělecky kovanou mříží a nachází se v jihovýchodní části pravé boční lodi kostela. Během napoleonských válek v roce 1809 bylo cenné stříbrné vybavení Loretánské kaple roztaveno a během času se ztratily i další součásti bohaté vnitřní výzdoby.

Také urny se srdci byly přeneseny ze staré hrobky srdcí do nové stavby. V roce 1802 byly uloženy ve speciálně zřízené půlkruhové místnosti za Loretánskou kaplí. Zároveň sem byly přeneseny urny se srdci císařovny Anny, císaře Matyáše a jeho nástupce Ferdinanda II., které byly původně přechovávány v královnině klášteře klarisek vedle Hofburgu. Do roku 1878 bylo v této prosté kryptě uloženo 54 srdcí. Nenacházejí se zde srdce císařů Ferdinanda III. (1637–1657) a Josefa II. (1780–1790). Osvícenský panovník Josef II. si výslovně přál, aby jeho mrtvé tělo nebylo pitváno, nýbrž aby byl pochován v uniformě polního maršála v prosté rakvi z dubového dřeva.

Podobně byla ukládána zvlášť i srdce krumlovských vévodů z rodu Schwarzenbergů a jejich manželek v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově nebo srdce příslušníků bavorského panujícího rodu Wittelsbachů v Milostné kapli (Gnadenkapelle, česky také označované jako Kaple zázračného obrazu) v Altöttingu.

• celkem 54 srdcí, z toho:
• 26 mužů
  • mezi nimi manžel (č. 20) a 4 synové (č. 18, 23, 30, 34) Marie Terezie (č. 21)
• 28 žen
  • mezi nimi 4 dcery (č. 19, 28, 33, 38) Marie Terezie (č. 21)
• 10 císařů (č. 2, 3, 11, 12, 13, 20, 23, 42, 43, 53), z toho:
  • římští:
    • 1612–1619 Matyáš Habsburský (č. 2)
    • 1619–1637 Ferdinand II. (č. 3)
    • 1657–1705 Leopold I. (č. 11)
    • 1705–1711 Josef I. (č. 12)
    • 1711–1740 Karel VI. (č. 13)
    • 1745–1765 František I. Štěpán Lotrinský (č. 20)
    • 1790–1792 Leopold II. (č. 23)
  • římský (1792–1806) i rakouský (1804–1835):
    • František II./I. (č. 43)
  • rakouský:
    • 1835–1848 Ferdinand I. (č. 53)
  • císař Francouzů:
    • 1815 Napoleon II. (č. 42)
• 2 římští králové, ale nikoliv římští císařové:
  • 1653–1654 Ferdinand IV. (č. 4)
  • 1811–1814 Napoleon II. (č. 42)
• 2 vévodové těšínští:
  • 1766–1822 Albert (č. 40)
  • 1822–1847 Karel Ludvík (č. 45)
• 8 manželek císařů (č. 1, 6, 7, 17, 21, 24, 35, 39), z toho:
  • římské císařovny:
    • 1612–1618 Anna Tyrolská (č. 1)
    • 1666–1673 Markéta Terezie Španělská (č. 6)
    • 1651–1657 Eleonora Gonzagová (č. 7)
    • 1711–1740 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (č. 17)
    • 1745–1765 Marie Terezie (č. 21)
    • 1790–1792 Marie Ludovika Španělská (č. 24)
  • římská a rakouská císařovna:
    • 1792–1806 římská a 1804–1807 rakouská Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (č. 35)
  • rakouská císařovna:
    • 1808–1816 Marie Ludovika Modenská (č. 39)
• 1 královna Obojí Sicílie:
  • Marie Karolína (č. 38)
• nejstarší srdce: 1619 Matyáš Habsburský, narozený v roce 1557 (č. 2)
• poslední srdce: 1878 František Karel Habsbursko-Lotrinský (č. 54)
• těla pochována v Císařské hrobce, byly však 3 výjimky:
  • Ferdinand II. (č. 3) – Mauzoleum ve Štýrském Hradci
  • Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská (č. 33) – katedrála sv. Víta v Praze
  • František Josef Karel - Napoleon II. (č. 42) – Invalidovna v Paříži

Srdce jsou uložena v konzervačním roztoku ve stříbrných pohárech. Největší urna obsahuje společně uložená srdce Marie Terezie (č. 21) a Františka I. Štěpána Lotrinského (č. 20), obdobně největší společný sarkofág v Císařské hrobce chrání obě jejich těla.

V horní řadě zleva doprava (podle data úmrtí):

V dolní řadě zleva doprava (podle data úmrtí):

Seznam 39 osob, jejichž tělo bylo podle základního vzorce pochováno v Císařské hrobce, jejich srdce v Hrobce srdcí a vnitřní orgány ve Vévodské hrobce. Před osobami je uvedeno číslo hrobu (sarkofágu), urny na srdce a urny na vnitřnosti. Mezi těmito osobami je 6 císařů, u kterých je uvedena doba vlády a jsou zvýrazněni tučně.

1. 001-01-17 Anna Tyrolská
2. 002-02-18 Matyáš Habsburský (1612–1619)
3. 029-04-20 Ferdinand IV.
4. 115-05-23 Leopold Vilém
5. 020-06-29 Markéta Terezie Španělská
6. 019-07-33 Eleonora Gonzagová
7. 028-08-36 Marie Antonie
8. 025-09-39 Marie Terezie
9. 016-10-40 Marie Josefa
10. 037-11-41 Leopold I. (1657–1705)
11. 035-12-42 Josef I. (1705–1711)
12. 040-13-48 Karel VI. (1711–1740)
13. 038-14-51 Marie Alžběta
14. 039-15-52 Marie Anna
15. 036-17-53 Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
16. 044-18-54 Karel Josef
17. 045-19-55 Johanna Gabriela
18. 056-20-56 František I. Štěpán Lotrinský (1740–1765)
19. 055-21-57 Marie Terezie
20. 066-22-58 Luisa Alžběta
21. 113-23-59 Leopold II.
22. 114-24-60 Marie Ludovika Španělská
23. 095-25-61 Karolína Leopoldina
24. 064-26-62 Alexander Leopold
25. 065-27-64 Marie Amálie
26. 112-28-63 Marie Kristýna
27. 087-29-65 Karolína Louisa
28. 118-30-66 Maxmilián František
29. 079-31-67 Karolína Ferdinanda
30. 084-32-68 Louisa Marie
31. 105-34-69 Ferdinand Karel d'Este
32. 060-35-70 Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
33. 069-36-71 Josef František
34. 071-37-72 Jan Nepomuk Karel
35. 107-38-73 Marie Karolína
36. 058-39-74 Marie Ludovika Modenská
37. 111-40-75 Albert Sasko-Těšínský
38. 062-53-77 Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848)
39. 135-54-78 František Karel

• LUTOVSKÝ, Michal; BRAVERMANOVÁ, Milena. Hroby a hrobky našich knížat, králů a prezidentů. Praha: Libri, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7277-228-5. 
• VOCELKA, Karl; HELLER, Lynne. Život Habsburků. Praha: Plejáda, 2012. 344 s. ISBN 978-80-87374-94-8. 

• Císařská hrobka ve Vídni
• Vévodská hrobka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrobka srdcí na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka