PROFILPELAJAR.COM

Carl Gustaf Verner von Heidenstam
Carl Gustaf Verner von Heidenstam
Narození	6. července 1859; Olshammar
Úmrtí	20. května 1940 (ve věku 80 let); Övralid
Místo pohřbení	Övralid (58°36′26″ s. š., 14°56′35″ v. d.)
Povolání	spisovatel, básník a malíř
Ocenění	Nobelova cena za literaturu (1916); Velká cena Devíti (1916); čestný doktor Univerzity v Heidelbergu; Goetheova medaile za umění a vědu
Manžel(ka)	Emilie von Heidenstam (1880–1893); Olga Wiberg; Greta Sjöberg
Partner(ka)	Kate Bangová; Ellen Belfrage
Děti	Nils Belfrage
Rodiče	Gustaf von Heidenstam a Charlotta Magdalena von Rütterskjöld
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Gustaf Verner von Heidenstam (6. července 1859, Olshammar, Örebro – 20. května 1940, Övralid, Östergötland) byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916^[2].

Život

Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem (jejich korespondence ukazuje na oboustranně hluboký vliv). V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår (Pouť a léta toulek) z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu.

Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Literární dílo

**Carl Gustaf Verner von Heidenstam**, obraz Oscara Björcka.

Básně

Vallfart och vandringsår (1888, Pouť a léta toulek), svým radostným laděním a romantizující idealizací se sbírka stala programovým spisem v boji proti vládnoucímu naturalismu. Sbírka vyniká orientálními motivy, hýřivými barvami, dekorativností, metaforami i nezvykle osobním tónem.
Dikter (1895, Básně), monumentální a oslavná lyrika,
Ett folk (1902, Lid), patrioticky laděná básnická sbírka,
Nya dikter (1915, Nové básně),
Sista dikter (1942, Poslední básně), posmrtně vydaná nerýmovaná lyrika rezignovaného i moudrého stáří.

Prózy

Från Col di Tenda till Blocksberg (1888, Z Col di Tenda do Blocksbergu), cestopisné skici.
Renässans (1899, Renesance), literární manifest, shrnutí novoromantického programu.
Endymion (1899), román s exotickými motivy muslimské kultury,
Pepitas bröllop (1890, Pepitina svatba), polemická satira obhajující novoromantický program (společně s Oscarem Levertinem).
Hans Alienus (1892), velký fantaskní ideový román s krásnými básnickými vložkami,
Karolinerna (1897-1898, Karolíni), cyklus povídek z doby národního ponížení za vlády Karla XII., kde autor rozvinul téma zocelení a zušlechtění národa válkou a oběťmi.
Sankt Göran och draken (1900, Svatý Jiří a drak), román,
Heliga Birgittas pilgrimsfärd (1901, Pouť svaté Brigity), román,
Skogen susar (1904, Les šumí), román,
Folkungaträdet (1905-1907, Strom Folkungů), dvoudílný historický román,
Proletärfilosofiens upplösning (1911, Rozklad a pád proletářské filosofie),
När kastanjerna blommade (1941, Když kvetly kaštany), posmrtně vydané paměti.

Česká vydání

Endymion, B. Kočí, Praha 1916-1917, dva díly
Pouť svaté Brigity, Jan Otto, Praha 1917, překlad M. A. Pešková
Karolíni, Stýblo, Praha 1917-1918, překlad Viktor Šuman, dva díly
Endymion, B. Kočí, Praha 1921-1922, překlad Jan Dlabač
Rozklad a pád proletářské filosofie, Družstvo přátel Studia, Praha 1920, překlad Emil Walter
Rozklad a pád proletářské filosofie, Ladislav Kuncíř, Praha 1923, překlad Emil Walter
Pouť svaté Brigity, Ladislav Kuncíř, Praha, 1929, překlad Emil Walter
Svatý Jiří a drak, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, přeložil a úvodem opatřil Oldřich Heidrich