Obec sestává ze tří částí: První je vesnice Čakov, druhou představuje o něco menší víska Čakovec, vzdálené přibližně 1¾ km jihovýchodním směrem, třetí pak osada Holubovská Bašta, ležící při jižním břehu rybníka Dehtář asi 1¾ km ssz. od Čakova.
(údaje ze sčítání lidu, celkem 95 domů a 201 obyvatel k 1. březnu 2001)
Čakov; katastrální územíČakov u Českých Budějovic, 5,92 km², 53 domů, 131 obyvatel
Čakovec; k. ú. Čakovec, 3,10 km², 29 domů, 40 obyvatel
Holubovská Bašta; k. ú. Čakov u Českých Budějovic, 13 domů, 30 obyvatel
Název
První zmínka o vsi uvádí název Čekov. Později byl užíván i název Velký Čakov, německy Gross Tschekau nebo Gross Czekau.[4]
Historie
V jižní části vesnice se na vrcholu táhlého hřbetu nad Jankovským potokem v době halštatské nacházelo drobné sídliště odkryté při archeologických výzkumech v letech 2001 a 2003. Pravděpodobně je tvořila samostatně stojící usedlost, ve které probíhalo hutnění železné rudy doložené velkým množstvím nalezené strusky. Prostor sídliště je zastavěn rodinným domy.[5]
První písemná zmínka o vsi (Schecow, tj. Čekov) pochází z roku 1262. Ve starších dobách náležel Čakov Rožmberkům; zprvu býval spravován z hradu Poděhusy, později v rámci panství Český Krumlov. Rožmberský urbář z roku 1379 udává pro Čakov 8 lánů obhospodařovaných pozemků, jiný urbář k roku 1510 zde jmenuje 10 hospodářů (4 celoláníky a 6 půlláníků); 10 hospodářství bývalo v Čakově i kolem roku 1601, kdy poslední z Rožmberků Petr Vok ve finanční tísni prodal krumlovské panství císaři Rudolfu II., z jehož následovníků Ferdinand II. v roce 1622 udělil panství Český Krumlov včetně Čakova Janu Oldřichovi z Eggenberku. Vnuk onoho Jan Kristián z Eggenberku v roce 1710 bezdětný zemřel, čímž panství přešlo na vdovu Marii Ernestinu rozenou ze Schwarzenbergu, po její smrti roku 1719 pak na jejího synovce Adama Františka ze Schwarzenbergu. Schwarzenbergové pak zůstali čakovskou vrchností až do zrušení poddanství. K roku 1756 se v Čakově poprvé připomíná škola. Dne 8. února 1841 postihl vesnici silný požár, při němž pohořelo sedm usedlostí.
Od roku 1850 byl Čakov samostatnou obcí s částmi Čakovec, Dehtáře a Holubovská Bašta. V roce 1924 se osamostatnily Dehtáře. V období 14. června 1964 až 23. listopadu 1990 spadaly všechny tři vesnice pod obec Jankov.[4]
Vývoj obyvatelstva
Vývoj Čakova (části obce) mezi lety 1840 a 2001[6]
Kopie sochy svaté Máří Magdaleny v čakovském kostele (originál v Alšově jihočeské galerii na Hluboké)
Bývalý farní kostel svatého Linharta uprostřed návsi představuje díky své vyvýšené poloze zdaleka patrnou dominantu obce. Raně gotická stavba z doby kolem roku 1300 bývala obklopena hřbitovem, zrušeným 1961. Několik dřevěných gotických soch z výzdoby kostela je vystaveno v Alšově galerii na Hluboké. V kostele se též dochoval náhrobník Jiřího Čakovce z Bohušic a na Čakovci († 30. června 1529).[7]
Fara, barokní z roku 1787; v roce 2019 byla zrestaurována pro potřeby obce.[8]
↑CHVOJKA, Ondřej; CHRASTOVÁ, Dominika; MALÝ, Karel. Halštatské sídliště s doklady hutní výroby v Čakově (okr. České Budějovice). In: Archeologické výzkumy v jižních Čechách. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2014. ISSN0231-8237. S. 113–149.
2009a.jpg)
_CoA.jpg)
_Flag.jpg)
