První písemná zmínka o vsi (Strischicz) pochází z roku 1292, kdy král Václav II. poskytl klášteru ve Vyšším Brodě náhradou za Němčice a další majetek mimo jiné právě vesnici Strýčice s kostelem.
Po zrušení poddanství vyšebrodskému klášteru náležely Strýčice od roku 1850 do roku 1949 k obci Záboří, poté od roku 1950 do poloviny roku 1985 tvořily část obce Radošovice, mezi 1. červencem 1985 a 23. listopadem 1990 spadaly pod obec Žabovřesky. Od 24. listopadu 1990 jsou Strýčice samostatnou obcí.[7]
Tato obec byla (spolu se sousední obcí) do listopadu 2018 jedním z případů, kde nebyl dořešen požadavek zákona o obcích, podle něhož obec má být tvořena jedním nebo více celými katastrálními územími. Obec Strýčice neměla samostatné katastrální území,[8] území obce bylo tvořeno částí katastrálního území Radošovice u Českých Budějovic, jehož zbylá část patřila k obci Radošovice. Teprve 19. listopadu 2018 bylo vyčleněno katastrální území Strýčice, které bylo 23. listopadu 2018 přiřazeno obci Strýčice.[9]
Farní kostel sv. Petra a Pavla, stojí, obklopen hřbitovem uprostřed vsi. V jádru jednolodní románská stavba s pravoúhlým presbytářem byla v pozdně gotickém období zvýšena a rozšířena o pětiboce ukončenou loď po jižní straně. Ze západního průčelí vystupuje hranolová věž s dochovaným zvonem z roku 1585; její špice je obydlena čapím hnízdem. Kostel je kulturní památkou od roku 1963.[10]
Vodní mlýn č. p. 4 (Reitingerův mlýn), technická památka s dochovaným funkčním mlýnským zařízením (v provozu do roku 1975). Mlýn je kulturní památkou od roku 1986.[11]
Školní muzeum, dokumentující na dobových předmětech každodenní život na venkově v minulosti (přístupno příležitostně nebo na požádání)
↑Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, 1. díl. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN80-250-1311-1. S. 196–197.
↑ Databáze demografických údajů za obce ČR. www.scitani.cz [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-13.
↑HOLANOVÁ, Adéla. Selské baroko v oblasti strýčického jazykového ostrova. Brno, 2010 [cit. 2017-12-14]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Miroslav Válka. s. 6. Dostupné online.
↑KNOFOVÁ, Margarete. Strýčický jazykový ostrůvek v jižních Čechách [online]. Náš směr [cit. 2017-12-14]. Dostupné online.
↑KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko - I. levý břeh Vltavy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN978-80-86829-40-1.