Zita Kabátová
Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou
Rodné jméno	Zita Kabátová
Narození	27. dubna 1913 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. května 2012 (ve věku 99 let) Praha, Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Aktivní roky	1935–2009
Choť	Jiří Zavřel (1956–1973)
Rodiče	Benno Kabát
Příbuzní	Josef Šváb-Malostranský (strýc)
Podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zita Kabátová, provdaná Králová, později Zavřelová (27. dubna 1913 Praha^[1] – 27. května 2012 Praha^[2]), byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století.

Otec Benno Kabát (* 1884)^[3] byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová (* 1891), byla dcera pražského obchodníka.^[4] Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě.^[5] Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec.^[zdroj?]

Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí, jedním z jejích nejpopulárnějších filmů byla komedie Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Vrcholný výkon podala zejména v romantické komedii Muži nestárnou (1942) po boku Jana Pivce.

Zita Kabátová ve třicátých letech hodně pomáhala s propagací pražské zoo, otevřené 28. září 1931. Se zakladatelem a prvním ředitelem profesorem Jiřím Jandou se znala z dob dětství. Bydleli ve stejném domě na Úvozu, chodila se k němu dívat na zvířata, popisuje Miroslav Bobek.^[6]

Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila za okupace německy pod jménem Maria von Buchlow (jméno její babičky za svobodna – Marie a místo narození babičky – Buchlovice, nikoliv šlechtický predikát);^[7] v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti.^[8] Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna.^[9] Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.

K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle,^[10] v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře-skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčníku Osvěta a vedoucí oddělení Umění všem. Byl oceněn vyznamenáním svatováclavské orlice. V letech 1946–1956 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a v roce 1968 emigroval. V roce 1957 se jim narodil syn Jiří, který nyní žije v USA.

Městem, kam Zita Kabátová ráda jezdila, se stala Kouřim, kde si v 60. letech koupila domek v Růžové ulici (4. října roku 2000 přijala i čestné občanství Kouřimi).^[11]

Její přerušená filmová kariéra dostala nový impuls roku 1969 obsazením do vedlejší role ve filmu Hvězda, kde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou (průměrně 1 film za rok), byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let.

Za svůj život hrála přibližně v 60 filmech. Pro Divadlo Oldřicha Nového (Nové divadlo), kde jeden čas sama vystupovala, dokonce sama napsala jednu autobiograficky laděnou divadelní hru. Roku 2008 vydala ve spolupráci s Marií Formáčkovou vzpomínkovou knihu Bez servítků..., kde vzpomíná na své začátky a na jednotlivé kolegy z filmové branže (medailonky přes 150 osob).

Od roku 2005 žila v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v pražském Motole, kde dne 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99. narozeninách zemřela jako poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze, v hrobě^[12] založeném Nadací Život umělce, kde jsou společně uloženy ostatky i dalších českých umělců – např. Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a Karla Vlacha.

Média často bez bližšího upřesnění uvádějí, že Zita Kabátová pocházela z umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu.^[13] Jedná se o mylnou informaci. Rod pocházel z Příbramska a byl selský a rolnický. Žádné šlechtické předky neměla.^[7] Herečka byla též pohřbena v rakvi s erbem tohoto rodu.^[14] Ona sama se ve své autobiografii zmiňuje stručně o tom, že její rod pocházel z Francie a do Čech přišel jeden z předků jako doprovod Jana Lucemburského. Erb popsala rozdílně od pozdějšího erbu na rakvi: „....rod má v erbu lilii, jeho tři hvězdy a stoupající měsíc v červeném poli.“^[15] Otec Benno podle úředních záznamů šlechtický predikát nepoužíval.^[4]

• Schicksal am Strom (1944, česky „Osud na řece“)
• Glück unterwegs (1944, česky „Hudbou za štěstím“)

• KABÁTOVÁ, Zita. Sto let a já. Praha: Svoboda Servis, 2012. ISBN 978-80-86320-74-8. 
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 53, 71
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 360
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 173
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 110, 160, foto 274, 404
• Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 395, ISBN 978-80-200-1502-0
• Petr Hořec, Olga Nytrová: Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 43–51, ISBN 80-242-0120-8
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478, 514, 629
• Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 143–153, 306
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 9, 91, 94, 106, 131, 166, 168, 206, 216–7, 234, obr. příl. V, VII, ISBN 80-86182-51-7
• Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 6, 92, 121, 137, 158, ISBN 80-86182-61-4
• Mirek Novák: Z trenýrek do smokingu, Praha, 2003, str. 152
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 152, 157, 176, ISBN 978-80-7388-552-6
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 67, 73, 97, 112, 114–5, 120, 131, 144, 146, 157 ISBN 80-85837-35-8
• Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 14, 101, 158, ISBN 80-7309-351-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zita Kabátová na Wikimedia Commons
• Zita Kabátová ve Filmovém přehledu
• Zita Kabátová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zita Kabátová ve Filmové databázi
• Zita Kabátová na Kinoboxu
• Zita Kabátová v Internet Movie Database (anglicky)
• Pořad 13. komnata – iVysílání ČT – 23. 1. 2009
• Kalhoty jsou hrozný! Děvenky v nich mají prdeličku, říká 99letá Zita Kabátová