Léčebna dlouhodobě nemocných (obvyklá zkratka LDN, lidově eldéenka),^[1] je v České republice léčebný ústav určený k ošetřování a doléčování pacientů, jejichž zdravotní stav již nutně nevyžaduje lékařskou péči, stále ale vyžaduje ošetřovatelskou péči. LDN, nebo nověji též oddělení následné péče (zkratka ONP) bývá často i součástí nemocnic.

Pojmenování LDN pochází z roku 1974. Původní název zněl interní oddělení 2. typu.

V průběhu roku 2008 bylo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné hospitalizováno 35 969 pacientů s průměrnou ošetřovací dobou 63,0 dne. Využití lůžek bylo vysoké: 316,6 dní z roku, skutečná lůžková kapacita je využívána z 88,3 %. V tomto roce bylo v Česku 71 zařízení LDN, z nichž bylo 6 státních (5 řízeno Ministerstvem zdravotnictví, 1 Ministerstvem obrany), 13 nestátních (spravovány kraji), 8 městských, a 43 nestátních (zřizovatelem je právnická osoba nebo církev).

Mezi lety 1997 až 2008 počet hospitalizovaných za rok stoupl z 26,25 tisíc na 35,97 tisíc. Průměrná ošetřovací doba se ale zkrátila téměř o 13 dní: z 75,9 na 63.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) udělala v červnu 2009 celoplošné kontroly ve zdravotnických zařízeních typu LDN. Z kontrol vyplynulo, že personální obsazení léčeben odpovídá normám v 91 procentech případů. Konzultace s odborným lékařem v případě rychlého zhoršení stavu není nepřetržitě dostupná asi v 15 % léčeben. Celkem 36 % pacientů LDN bylo ubytováno v jednolůžkových a dvoulůžkových pokojích, 34 % pacientů žilo v třílůžkových pokojích, 10 % pacientů v pokojích s čtyřmi a více lůžky.^[2] Dle některých odborníků zpráva VZP ale nereflektovala skutečný stav LDN, jelikož se kontroloři zaměřili jen na část péče a nesledovali dostatek parametrů.^[3] Proti výsledkům se ohradila například Asociace sester, Svaz pacientů nebo Česká gerontologická a geriatrická společnost.

Některé LDN jsou samostatné (státní i soukromé), jiné jsou součástí nemocnic.^[4]

Některé LDN se svým charakterem do určité míry přibližují domovům důchodců, v jiných jsou převážně ležící pacienti neschopní jakékoliv sebeobsluhy. Průměrný věk pacientů v českých LDN činí téměř 80 let. V 90. letech 20. století byla délka pobytu LDN zpravidla omezena na tři měsíce, nyní již zde takové omezení není, avšak i tak většinou pobyt pacienta nebývá delší.

Následná lůžková péče (léčebná, léčebně rehabilitační a ošetřovatelská) je poskytována v nemocnicích, zejména v nemocnicích následné péče a v odborných léčebných ústavech (včetně lázeňských) pacientům se stanovenou diagnózou, u kterých došlo ke zvládnutí akutního onemocnění a u nichž nelze důvodně očekávat zvrat stability zdravotního stavu vyžadující akutní lůžkovou péči, a to do té doby nebo v těch případech pokud tuto zdravotní péči nelze nebo není účelné poskytovat ambulantně či v lůžkovém zařízení sociální péče.^[zdroj?]

LDN často plní i roli hospiců, mnoho pacientů totiž v těchto zařízeních po několika týdnech či měsících umírá. V léčebnách dlouhodobě nemocných nastává téměř 10% všech úmrtí v České republice, zvláště pro oblast geriatrické paliativní péče jsou tak zásadním poskytovatelem.^[5] Vykazují třikrát vyšší úmrtnost než pobyty nemocnicích.^[5]

Součástí pokoje LDN je běžně polohovatelné lůžko, noční stolek a skříň. Součástí bývají také televize, křesla, signalizační zařízení pro personál nebo závěsy pro oddělení více lůžek. K pokojům často také náleží sociální zařízení s umyvadlem, toaletou a sprchou. V zařízení bývají dále velké koupelny, které jsou vybaveny například hydraulickými sprchovacími lůžky.^[6]

• Hospic
• Chudobinec
• Domov pro seniory

• Slovníkové heslo LDN ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.