V českých zemích zřízení chudobinců nařídil Josef II. svými dekrety v 80. letech 18. století, aby sjednotil péči o chudé, která se do té doby nahodile provozovala ve špitálech, a omezil žebrotu. Péči o chudé a přestárlé měla provozovat církev se státním dohledem. V těchto chudinských ústavech měli dotyční možnost bydlet a získat stravu. Financování chudobinců probíhalo z příjmů měst, církve, výjimečně státu a milodarů obyvatel.
Péče o chudé byla upravena v 60. letech 19. století, kdy byla zavedena obcím povinnost pečovat o chudé podle domovského práva, tím pádem chudobince přijímaly jen zchudlé domovské příslušníky a nikoliv cizí.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armenhaus na německé Wikipedii.
Literatura
TAUSCH, Jaromír. Příbytky nemocných a nejchudších. Venkovské chudobince na Pelhřimovsku a Jihlavsku v letech 1900-1938. Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských. 1996, roč. 10, s. 291–312. ISSN0507-1992.
TAUSCH, Jaromír. Špitály na Českomoravské vrchovině. Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských. 1998, roč. 11, s. 267–284. ISSN0507-1992.
SMÍŠKOVÁ, Jana. Zakládací instrukce a řády vrchnostenských špitálů v 18. století v Čechách. Dějiny věd a techniky. 2001, roč. 34, čís. 1, s. 39–51. ISSN0300-4414.
AL SAHEB, Jan. Charitní péče ve frýdlantské farnosti na přelomu 18. a 19. století. In: Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek: Státní okresní archiv Frýdek-Místek, 2005. Dostupné online. ISBN80-86388-31-X. S. 46–56. Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.