Ljuba Hermanová
Základní informace
Rodné jméno	Luběnka Herrmannová
Narození	23. dubna 1913 Neratovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. května 1996 (ve věku 83 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	šanson
Povolání	herečka, zpěvačka, šansoniérka,
Ocenění	zasloužilý umělec (1966)
Manžel(ka)	Eduard Hrabák (1935–1936) Karel Šmídek (do 1983) Jiří Dvořák Miroslav Lorenc
Rodiče	Hugo Jan Herrmann
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích^[1] – 21. května 1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.

Narodila se jako druhé dítě (prvním byl syn Jan) Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka.^[1] Otec byl středoškolsky vzdělaný (vysokou školu nedokončil) a byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnázium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích.^[2]

Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odkud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (která působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve 30. letech 20. století byla již známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem.^[3] Již před tím se v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Byla však přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.

Vzhledem k tomu, že byla poloviční Židovka (ze strany otce^[2]), nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období protektorátu vůbec veřejně vystupovat.^{[2][p 1]}

Časopis ExtraStory uvedl na základě publikace Mraky nad Barrandovem Stanislava Mottla a jeho televizního a rozhlasového pořadu Stopy, fakta, tajemství informace o lynčování českého režiséra Jana Svitáka. Autor neuvedl jméno herečky kvůli rozporům ve svědectvích a s ohledem na to, že herečka již nežila a nemohla se ke svědectví vyjádřit. Časopis uvádí: „…proslýchalo se však, že tou ženou byla Ljuba Hermannová.“^[4][5]

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel {zdroj}(tehdejší dramaturg divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začala programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí Kdo jste, Ljubo Hermanová? napsal pro Ljubu Hermanovou Jaroslav Dietl.

Od roku 1960 též vystupovala v pražské Pantomimě Na zábradlí (dnes Divadlo Na zábradlí) ve staropražské revue Devět klobouků na Prahu, kde zpívala devět šansonů mezi pantomimickými částmi.^[6]

Od roku 1964 také začala vystupovat i v kabaretu Večerní Brno v parafrázi Krále Lávry Karla Havlíčka Borovského (autor Milan Uhde) a v pořadu šansonů Mít zelené tělo sestaveném Ludvíkem Kunderou.^[7]

Po brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu-zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek, jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.

Za svůj život byla čtyřikrát vdaná.

Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Od roku 2013 má pamětní desku – skleněnou mozaiku na společenském domě v rodných Neratovicích.^[8]

Od téhož roku má i pamětní desku se jménem a datem narození na plotě u rodného domu (Nádražní ul. č. 27) v Neratovicích.^[9]

Ljuba Hermanová hrála v 31 filmech, v dalších zpívala či vystupovala sama, např.:^[10]

• 1932 Peníze nebo život – role: Dívka z akvária, režie Jindřich Honzl
• 1933 Vražda v Ostrovní ulici – role: Irma, režie Svatopluk Innemann
• 1938 Panenka – role: Hella, režie Robert Land
• 1957 Poslušně hlásím – role: Dubova prostitutka, režie Karel Steklý
• 1958 Morálka paní Dulské – role: zpěvačka, režie Jiří Krejčík

• 1959 Písně z leporela „Kdyby tisíc klarinetů“ ^[11]
• 1961 „Trilobit se diví“ – Jiří Suchý a Ljuba Hermanová / „Cesta domů“ – Rudolf Cortés – Supraphon 013092, SP^[12]
• 1968 Portrét Ljuby Hermanové – Supraphon 1 13 0411 H, LP
• 1977 Ljuba Hermanová – Supraphon 1 13 1593 H, LP
• 1976 Tyátr Ljuby Hermanové
• 1993 Račte vstoupit – Supraphon
• 1995 Písničky z hospod Staré Prahy I – Kompilace Supraphon, CD (17. „Ve starém Podskalí“)
• 2008 Pop Galerie – Supraphon SU 5786-2, EAN 99925578626, CD ^[13]

• 1979 Alena Reigerová: Kouzla skřítka Metroníčka (pohádka), Ljuba Hermanová: role Cestující veřejnost; dále: Miroslav Masopust, Zlata Adamovská, Vladimír Brabec, Lubomír Lipský, Jaromír Spal, Ferdinand Krůta a Jana Andresíková; hudba: Leoš Kosek, režie: Jan Berger ^[14].

• 1966 titul zasloužilá umělkyně ^[15]

• Blondie. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra: k jeho smrti přispěla i známá česká herečka. In: ExtraStory.cz [online]. 10. 05. 2018 14.00 [cit. 9. 1. 2022]. Dostupné z archivu: https://web.archive.org/web/20190902090119/http://extrastory.cz/rozliceny-dav-zlyncoval-ceskeho-rezisera-k-jeho-smrti-prispela-i-znama-ceska-herecka.html
• BROŽ, Jaroslav a FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945. Praha: Orbis, 1966, s. 40, 71, 124, foto 81, 171, 312.
• ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla, aneb, Dvě století s pražskými herci. Praha: Mladá fronta, 1978, s. 174, 178.
• ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007, s. 226, 298–299. ISBN 978-80-200-1502-0.
• KOHOUT, Eduard. Divadlo aneb snář. Praha: Odeon, 1975, s. 70, 166.
• MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. 1. vyd. Praha: Rybka Publishers, 2006. 310 s., 16 s. obr. příloh. ISBN 80-86182-51-7.
• PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981, s. 227.
• PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo. Praha: Mladá fronta, 1990, 488 s. ISBN 80-204-0165-2. [Blíže viz: BLAHYNKA, Milan. Nespoutatelné Osvobozené. Obrys-Kmen. 2012, č. 26. (27. 6. 2012). ISSN 1210-1494. Dostupné také z: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04]
• PELC, Jaromír. Zpráva o Osvobozeném divadle. Praha: Práce, 1982, 216 s.
• SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová. Praha: Brána, 2003. ISBN 80-7243-176-5. ISBN 9788072431762.
• SUCHÝ, Ondřej. Ljuba Hermanová... a co jsem ještě neřekla. Praha: Melantrich, 1986. ISBN 80-7023-149-1.
• SUCHÝ, Ondřej a DUDEK, Oldřich. Ljuba jako vystřižená. Praha: Melantrich, 1986.
• TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, s. 83. ISBN 80-85837-35-8.
• TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: XYZ, 2011, s. 171. ISBN 978-80-7388-552-6.
• VALTROVÁ, Marie a ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, s. 151. ISBN 80-85625-19-9.
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo: z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. .

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljuba Hermanová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ljuba Hermanová
• Ljuba Hermanová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Ljuba Hermanová na Kinoboxu
• Ljuba Hermanová v České divadelní encyklopedii
• Stručný životopis Ljuby Hermanové
• Supraphon, pop galerie
• Ljuba Hermanová - článek na Kafe.cz