K dubnu 2022 udržuje Vietnam (oficiálně Vietnamská socialistická republika) diplomatické vztahy se 192 státy a se Státem Palestina,[1] tedy se všemi členskými a pozorovatelskými státy OSN kromě Malawi, Tongy a Tuvalu a Svatého stolce. V roce 2011 vydal Ústřední výbor Komunistické strany Vietnamu na 11. národním sjezdu Komunistické strany Vietnamu oficiální prohlášení o zahraniční politice Vietnamu. V části prohlášení bylo uvedeno: „Vietnam je přítelem a spolehlivým partnerem všech zemí mezinárodního společenství a aktivně se účastní procesů mezinárodní a regionální spolupráce. Prohlubuje, stabilizuje a udržuje zavedené mezinárodní vztahy. Rozvíjí vztahy se všemi zeměmi a územími, jakož i mezinárodními organizacemi, a zároveň prokazuje: respektování vzájemné nezávislosti; suverenitu a územní celistvost; vzájemné nevměšování se do mezinárodních záležitostí; nepoužívání síly nebo hrozby použití síly; řešení neshod a sporů pomocí mírových jednání; vzájemný respekt, rovnost a vzájemný prospěch.“[2]
Vietnam podnikl důležité kroky k obnovení diplomatických styků s klíčovými zeměmi. Plné diplomatické vztahy byly obnoveny s Novým Zélandem, který otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1995. Vietnam otevřel velvyslanectví ve Wellingtonu v roce 2003. Pákistán znovu otevřel své velvyslanectví v Hanoji v říjnu 2000. Vietnam znovu otevřel své velvyslanectví v Islámábádu v prosinci 2005 a obchodní kancelář v Karáčí v listopadu 2005. Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Vietnamem se zlepšily v srpnu 1995, kdy oba státy povýšily své styčné kanceláře otevřené v lednu 1995 na velvyslanectví, přičemž Spojené státy americké později otevřely generální konzulát v Ho Či Minově Městě a Vietnam otevřel konzulát v San Franciscu.[3]
Po kapitulaci Japonska přišla na území Vietnamu jak britská, tak čínská armáda Kuomintangu, aby vyprovodily japonskou císařskou armádu z Indočíny. Vláda Vietnamské demokratické republiky se rozhodla uzavřít mírovou dohodu s Čankajškem z Kuomintangu, který sídlil v severním Vietnamu, aby jim umožnila věnovat pozornost boji s Francouzi na jihu. Poté Vietnam 6. března 1946 podepsal mírovou smlouvu s Francií.
1947–1954
Vietnam začal rozšiřovat své zahraniční vztahy s ostatními zeměmi. V lednu 1950 byly Čínská lidová republika a Sovětský svaz prvními dvěma zeměmi, které uznaly Vietnamskou demokratickou republiku.[4] Později byla navázaná spojenectví s Kambodžou a Laosem. Vietnam provedl protifrancouzskou kampaň a vybudoval přátelství s antikoloniálními zeměmi, jako je Thajsko, Myanmar, Indonésie a Indie.
V roce 1964 Čou En-laj, znepokojený zvýšenou přítomností amerických sil v Jižním Vietnamu, uzavřel neformální dohodu se Severem. Dohoda stanovila, že pokud americké a jihovietnamské síly napadnou Severní Vietnam, Číňané odpoví zapůjčením pilotů Severu. Během války se Mao Ce-tungovi nepodařilo poslat tolik vycvičených pilotů, jak slíbil. V důsledku toho byl Sever při své obraně závislejším na Sovětském svazu.[4]
V roce 1975 začalo narůstat napětí, protože Peking stále více vnímal Vietnam jako potenciální sovětský nástroj k obklíčení Číny. Mezitím rostoucí podpora Pekingu pro kambodžskéRudé Khmery vyvolala u Vietnamců podezření.
Vietnamsko-čínské vztahy se výrazně zhoršily poté, co Hanoj v březnu 1978 zavedla zákaz soukromého obchodu, což byl krok, který zvláště ovlivnil čínsko-vietnamskou část obyvatelstva. Po vietnamské invazi do Kambodže v prosinci 1978 zahájila Čína odvetnou invazi do oblasti severní hranice Vietnamu. Tváří v tvář přerušení čínské pomoci a napjatým mezinárodním vztahům navázal Vietnam ještě těsnější vztahy se Sovětským svazem a jeho spojenci v členských státech RVHP. V průběhu 80. let 20. století Vietnam dostával téměř 3 miliardy USD ročně od Sovětského svazu a většinu svého obchodu prováděl se zeměmi SSSR a RVHP. Hospodářská pomoc Sovětského svazu a východního bloku však po rozpadu Sovětského svazu ustala.
Reforma (Đổi Mới)
Vietnam se začal dostávat z mezinárodní izolace až po stažení svých jednotek z Kambodže v roce 1989. Během několika měsíců po Pařížských dohodách z roku 1991 Vietnam navázal diplomatické a ekonomické vztahy s členskými státy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a také s většinou zemí západní Evropy a asijského Dálného východu. Čína obnovila plné diplomatické styky s Vietnamem v roce 1991. V roce 1999 uzavřely tyto dva státy dohodu o demarkaci pozemních hranic. V roce 1995 obnovily diplomatické styky USA a Vietnam.[3]
V posledním desetiletí vyvinul Vietnam soustředěné úsilí, aby přizpůsobil své zahraniční vztahy tak, aby odrážely vyvíjející se mezinárodní ekonomickou a politickou situaci v jihovýchodní Asii. Země se začala integrovat do regionální a globální ekonomiky vstupem do mezinárodních organizací. Vietnam zesílil své úsilí přitáhnout do země zahraniční kapitál ze Západu. V 90. letech 20. století, po zrušení amerického veta na mnohostranné půjčky zemi, se Vietnam stal členem Světové banky, Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Asijské rozvojové banky. Země rozšířila obchod se svými východoasijskými sousedy i se zeměmi západní Evropy a Severní Ameriky. Zvláštní význam mělo přijetí Vietnamu do ASEAN v červenci 1995. Vietnam se v listopadu 1998 připojil k fóru Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC) a následující měsíc také hostil summit ASEAN. V roce 2005 se Vietnam zúčastnil inauguračního summitu východní Asie. Vietnam se stal v listopadu 2006 členem Světové obchodní organizace.
Aktuální problémy
Vietnam zůstal od dob invaze do Kambodže relativně bez konfliktů, ale v minulosti mezi Vietnamem a jeho sousedy vyvstávalo napětí, zejména v případě Číny, protože oba národy uplatňovaly nároky na Spratlyho a Paracelské ostrovy – dvě souostroví v oblasti Jihočínského moře potenciálně bohaté na ropu. Protichůdné nároky vyvolaly v průběhu let v oblasti drobné ozbrojené konflikty. V roce 1988 bylo na Spratlyho ostrovech zabito více než 70 vietnamských vojáků během konfrontace s čínskými silami, kdy Čína obsadila několik ostrovů pod vietnamskou kontrolou. Čínské prosazování kontroly nad Spratlyho ostrovy a celým Jihočínským mořem vyvolalo obavy Vietnamu a jeho sousedů v jihovýchodní Asii. Územní hranice mezi oběma zeměmi je konkrétně definována na základě Dohody o pozemních hranicích podepsané v prosinci 1999 a Dohody o hranicích v Tonkinském zálivu podepsané v prosinci 2000. Vietnam a Rusko vyhlásily v březnu 2001 strategické partnerství během vůbec první návštěvy ruské hlavy státu v Hanoji. Byl to především pokus vyvážit rostoucí profil Číny v jihovýchodní Asii.
Vietnam má velvyslanectví v Caracasu a Venezuela velvyslanectví v Hanoji. Bilaterální obchod v roce 2007 činil 11,7 milionů dolarů.[26] Bilaterální vztahy mají „velký potenciál“.[27]
Vietnamský prezident Nguyễn Minh Triết přijel 18. listopadu 2008 do Caracasu na dvoudenní oficiální návštěvu na pozvání Huga Cháveze.[28] „My (Vietnamci) jsme vděční za podporu a solidaritu, kterou nám (Venezuelané) dosud nabízeli,“ řekl Triết.
Od návštěvy Huga Cháveze ve Vietnamu v roce 2006 posílila jeho vláda s touto zemí bilaterální vztahy. V roce 2007 navštívil Venezuelu generální tajemník komunistické strany Nông Đức Mạnh. Petróleos de Venezuela a Petrovietnam od návštěvy v roce 2006 oznámily řadu společných projektů. Při návštěvě v roce 2006 Chávez pochválil revoluční historii Vietnamu a Spojené státy americké zkritizoval za jejich „imperialistické“ zločiny ve vietnamské válce. Při návštěvě v roce 2008 měl Triết podobné komentáře. Pochválil skupinu Venezuelanů, kteří zajali amerického vojáka během války ve Vietnamu v neúspěšné snaze zabránit popravě vietnamského revolucionáře.[26] Oba lídři také podepsali dohodu o společném fondu 200 milionů dolarů a 15 projektech spolupráce.[29]
V březnu 2008 byla podepsána dohoda o spolupráci mezi Vietnamem a Venezuelou v oblasti cestovního ruchu. Prezident Nguyễn Minh Triết přijal viceprezidenta PDVSA Asdrubala Chaveze a prohlásil, že spolupráce v oblasti ropy a zemního plynu se stane typickým příkladem jejich mnohostranné spolupráce.[30]
Poté, co obě strany v roce 1991 obnovily obchodní vztahy, se růst bilaterálního obchodu zvýšil z 32 milionů USD v roce 1991 na téměř 7,2 miliardy USD v roce 2004.[34] Obě vlády si stanovily za cíl zvýšit objem obchodu do roku 2010 na 10 miliard USD.[34] Vietnam do Číny vyváží ropu, uhlí, kávu a potraviny, zatímco Čína do Vietnamu vyváží léčiva, stroje, ropu, hnojiva a automobilové díly. Čína se stala druhým největším obchodním partnerem Vietnamu a největším dovozcem.[34] Oba národy pracují na vytvoření „ekonomického koridoru“ z čínského Jün-nanu do vietnamských severních provincií a měst a vytvoření podobných ekonomických zón v Tonkinském zálivu. Země propojily Nan-ning v provincii Kuang-si, provincii Lang Son, Hanoj, Haiphong a provincii Quang Ninh ve Vietnamu.[34] Mezi oběma zeměmi byla otevřena letecká a námořní doprava a také železnice, stejně jako čtrnáct přístavů na národní úrovni v příhraničních provinciích a regionech obou zemí.
Od konce studené války se vztahy mezi Filipínami a Vietnamem rychle zlepšily. Dnes jsou Filipíny a Vietnam ekonomickými spojenci a mají mezi sebou dohodu o volném obchodu. Obě země jsou součástí Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC). Filipíny a Vietnam provádí společná vojenská cvičení v Jihočínském moři. Vietnam je někdy nazýván jediným komunistickým vojenským spojencem Filipín. Filipíny a Vietnam sledují expanzi Číny do Jihočínského moře a zajišťují, že Čína nepředstavuje žádnou hrozbu pro filipínské ani vietnamské ostrovy v Jihočínském moři. Filipíny dovážejí z Vietnamu velké množství psacích potřeb, oblečení a dalších výrobků. V květnu 2009 podepsaly Filipíny s Vietnamem dohodu o spolupráci v boji proti zločinu a zajišťování společenského pořádku. V lednu 2010 podepsala filipínská burza (PSE) s vietnamskou burzou memorandum o porozumění „pro vzájemnou spolupráci a sdělování informací a zkušeností“, které má usnadnit rozvoj a efektivní fungování obou trhů s cennými papíry.
Indie a Vietnam jsou členy Mekonksko-ganžské spolupráce, vytvořené s cílem rozvíjet úzké vazby mezi Indií a národy jihovýchodní Asie. Vietnam podpořil snahu Indie stát se stálým členem Rady bezpečnosti OSN a připojit se k Asijsko-pacifickému hospodářskému společenství (APEC).[35] Ve společném prohlášení z roku 2003 Indie a Vietnam předpokládaly vytvoření „oblouku prospěchu a prosperity“ v jihovýchodní Asii; za tímto účelem Vietnam podpořil významnější vztah mezi Indií a Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN)[36] a vyjednávání o dohodě o volném obchodu mezi Indií a ASEANem.[36][37] Indie a Vietnam rozsáhle spolupracují na rozvoji jaderné energie, posílení regionální bezpečnosti a boji proti terorismu, nadnárodní trestné činnosti a obchodu s drogami.
Indonéská prezidentka Megawati Sukarnoputri navštívila Vietnam v červnu 2003. V této době obě země podepsaly „Deklaraci o rámci přátelské a komplexní spolupráce pro vstup do 21. století“.
V květnu 2005 indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono navštívil Vietnam. V prosinci téhož roku byly v příslušných hlavních městech uspořádány slavnosti k 50. výročí navázání diplomatických styků. Vzhledem k pokračujícím sporům v Jihočínském moři podpořily Vietnam i Indonésie zdrženlivost v militarizaci této záležitosti.[38] Čína si nárokuje VEZ indonéského ostrova Natuna a zároveň si nárokuje většinu Jihočínského moře včetně Vietnamem nárokovaných Paracelských a Spratlyho ostrovů.
Lord Nguyễn Hoàng poslal dopis Iejasu Tokugawovi, ve kterém pozval japonského obchodníka, aby v roce 1605 přijel do Hội An.
Princ Cường Để byl v roce 1905 vyhoštěn do Japonska.
V roce 1904 bylo Phanem Bội Châu, vietnamským nacionalistou, který si přál aby Vietnamci studovali prostřednictvím hnutí Đông Du v Japonsku, založené Việt Nam Duy Tân Hội (Vietnamské modernizační sdružení).
Od 90. let 20. století se vztahy mezi těmito národy zlepšují. Obě země jsou členy mnohostranných regionálních organizací ASEAN a Mekonksko-ganžské spolupráce. Obě rozvinuly přeshraniční obchod a za tímto účelem se snažily zmírnit vízová nařízení.[41] Obě vlády si stanovily za oficiální cíl zvýšit bilaterální obchod o 27 % na 2,3 miliardy USD do roku 2010 a na 6,5 miliardy USD do roku 2015.[41] Vietnam v roce 2007 vyvezl do Kambodže zboží v hodnotě 1,2 miliardy USD. Zatímco Kambodža je pouze 16. největším dovozcem vietnamského zboží, Vietnam je pro Kambodžu třetím největším exportním trhem.[41]
Země v roce 1961 podepsaly Smlouvu o přátelství a spolupráci, obnovily ji v roce 1979 a novou podepsaly v roce 1995. Dne 13. ledna 2003 podepsaly země 8bodový dokument o spolupráci, který se zavázal ke spolupráci mezi oběma vládami a jejich zákonodárnými orgány, nahrazující dřívější dokument podepsaný v roce 1998.[43]
Uskutečnilo se 13 zasedání vietnamsko-mongolského mezivládního výboru pro spolupráci v oblasti obchodu, ekonomiky a vědy a techniky. Dne 25. května 2004 podepsaly země dohody o železniční dopravě a vědeckotechnické spolupráci. Další dohody se týkají oblastí, jako je ochrana rostlin a karanténní předpisy, cla, zdraví a vzdělávání.
Pákistán otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1973. Z ekonomických důvodů však Pákistán velvyslanectví uzavřel v roce 1980. Vietnam otevřel své velvyslanectví v Islámábádu v roce 1978 a musel ho zavřít v roce 1984 kvůli vlastním ekonomickým potížím. Bilaterální vztahy mezi Pákistánem a Vietnamem se v posledních letech výrazně zlepšily. Lídři obou zemí vyjádřili ochotu posílit své stávající vztahy nejen v politické sféře, ale i v dalších oblastech, jako je obchod a ekonomika. Pákistán v říjnu 2000 znovu otevřel své velvyslanectví v Hanoji. Vietnam v prosinci 2005 znovu otevřel své velvyslanectví v Islámábádu a v listopadu 2005 obchodní kancelář v Karáčí.
Severní Korea uznala 31. ledna 1950 komunistického spojence Severní Vietnam.
V červenci 1957 navštívil Severní Koreu prezident Ho Či Min.
Severokorejský vůdce Kim Ir-sen navštívil Severní Vietnam v listopadu a prosinci 1958 a v listopadu 1964.
V únoru 1961 uzavřely obě vlády dohodu o vědeckotechnické spolupráci.
Prezident Kim Ir-sen vyslal do Severního Vietnamu stíhací peruť, aby podpořila severovietnamskou 921. a 923. stíhací peruť bránící Hanoj, když Hanoj bombardovaly americké vzdušné síly.
V 50. až 60. letech 20. století studovali studenti ze Severního Vietnamu v Severní Koreji.
Vztahy později poklesly kvůli investičním a obchodním sporům v 90. letech 20. století a na počátku 21. století a vznikajícím vztahům mezi Jižní Koreou a Vietnamem.[44]
V roce 2006 bulharská vláda souhlasila s plánem spolupráce ve zdravotnictví. Dvouletý plán zahrnoval spolupráci v mnoha oblastech, ale hlavně ve veřejném zdravotnictví, lůžkové a ambulantní péči, potravinové bezpečnosti a vzdělávání lékařů.[56]
Francouzsko-vietnamské vztahy byly navázány již v 17. století posláním francouzského jezuitského otce Alexandra de Rhodes do Vietnamu. Francie se ve Vietnamu výrazně angažovala v 19. století pod záminkou ochrany práce katolických misionářů v zemi.
Vietnam je v Portugalsku akreditován prostřednictvím svého velvyslanectví v Paříži ve Francii.
V roce 2015 obě země oslavily 500 let trvání vzájemných vztahů. Připomenuly si rok 1515, kdy portugalský cestovatel Duarte Coelho dosáhl Kočinčíny, Čampy a Tonkinu a zahájil tak dlouhé období obchodních vztahů s Portugalci usazenými v Macau a Malacce.
Dne 30. ledna 1950 Svaz sovětských socialistických republik zřídil velvyslanectví v Severním Vietnamu.[59] SSSR byl tradičně jedním z nejsilnějších spojenců Vietnamu.
S koncem vietnamské války byl apoštolský delegát nucen odejít. Vzhledem k tomu, že apoštolská delegace na rozdíl od velvyslanectví není bilaterální institucí se zapojením státu, nebyla Apoštolská delegace pro Vietnam zrušena, ale od roku 1975 je nečinná.
Marxismus a komunismus oficiálně podporují ateismus. To způsobilo napjaté vztahy mezi Svatým stolcem a vládou v Hanoji. Přední biskupové byli několik let vězněni. Je zde také otázka církevního majetku zabaveného vietnamskou vládou, který se církev snažila získat zpět.
Plné diplomatické vztahy byly obnoveny v roce 1989. Nový Zéland otevřel své velvyslanectví v Hanoji v roce 1995, zatímco Vietnam v roce 2003 založil velvyslanectví ve Wellingtonu.
↑ abPolitical Risk Yearbook: East Asia & the Pacific. Volume 5. [s.l.]: PRS Group 928 s. Dostupné online. ISBN978-1-933539-50-8. (anglicky) Google-Books-ID: A2RaAAAAYAAJ.
↑ abZHAI, Qiang. China and the Vietnam Wars, 1950–1975. Chapel Hill: The University of North Carolina Press, 2000. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcde- Home Page [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcdefghijklmnopqrADMIN. - General Information about Countries and Regions. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑LƯU, Văn Lợi. Fifty Years of Vietnamese Diplomacy, 1945–1995. Volume II, 1975–1995. Hanoj: Thê Gioi Publishers, 2002. S. 246. (anglicky)
↑ Vietnam Embassy in Tanzania - main_page. web.archive.org [online]. 2015-01-20 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-20.
↑ - Tài liệu cơ bản nước Cộng hòa thống nhất Tan-da-ni-a (Tanzania) và quan hệ với Việt Nam. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑ Vietnam Embassy in Mexico - main_page. web.archive.org [online]. 2016-10-01 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-01.
↑JBAGONZALEZ. HO CHI MINH Consulado General de Marina Mercante de Panamá [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (španělsky)
↑ 領事部 | 在日パラグアイ共和国大使館. web.archive.org [online]. 2020-04-20 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-20.
↑ADMIN. - Thông tin cơ bản về các nước, khu vực và quan hệ với Việt Nam. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑- Home Page [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BAOCHINHPHU.VN. Việt Nam thiết lập quan hệ ngoại giao với Trinidad & Tobago. baochinhphu.vn [online]. 2023-02-02 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑ ab AFP: Vietnam president hails joint ties in Venezuela visit. web.archive.org [online]. 2009-03-10 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10.
↑ - VIETNAM – VENEZUELA RELATIONS. web.archive.org [online]. 2012-07-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-16.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2014-09-12 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-12.
↑ AFP: Vietnam and Venezuela set up 200 million dollar joint fund. web.archive.org [online]. 2009-03-10 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10.
↑VUBAOCHI. - State President receives Venezuelan oil corp.’s vice president. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑ - Vietnam And The Republic Of Armenia Relations. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑ Vietnam - Bilateral Relations - Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Armenia. web.archive.org [online]. 2018-05-30 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-30.
↑ Socialist Republic of Vietnam. web.archive.org [online]. 2014-02-22 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22.
↑ abcd Asia Times Online :: Southeast Asia news and business from Indonesia, Philippines, Thailand, Malaysia and Vietnam. web.archive.org [online]. 2005-07-23 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-07-23.
↑ The Hindu : Vietnam backs India for APEC membership. web.archive.org [online]. 2008-12-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-16.
↑ ab VietNamNet - Vietnam, India issue joint declaration on strategic partnership. web.archive.org [online]. 2008-12-16 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-16.
↑ IPCS - SOUTHEAST ASIA. web.archive.org [online]. 2007-08-20 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-20.
↑ Vietnam, Indonesia aim for all-round co-operation development - Vietnam, Indonesia aim for all-round co-operation development - VOVNEWS.VN. web.archive.org [online]. 2011-07-27 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-27.
↑ The Israeli Government's Official Website, by the Ministry of Foreign Affairs. web.archive.org [online]. 2009-04-09 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-09.
↑Ministry of Foreign Affairs, Republic of Korea-Asia Pacific [online]. [cit. 2015-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2015.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abc Vietnam Business Finance: Viet Nam-Cambodia trade set to increase 27%. web.archive.org [online]. 2008-01-23 [cit. 2023-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-23.
↑JAMES.PEARSON. The colorful history of North Korea-Vietnam relations | NK News. NK News - North Korea News [online]. 2013-08-01 [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-12-24 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-12-24 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-24.
↑ 首頁 - Taipei Economic and Cultural Office in Vietnam 駐越南台北經濟文化辦事處. web.archive.org [online]. 2016-07-27 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-27.
↑ 首頁 - 駐胡志明市台北經濟文化辦事處 Taipei Economic and Cultural Office in Ho Chi Minh City. www.roc-taiwan.org [online]. [cit. 2023-04-11]. Dostupné online.
↑ Vietnam Economic & Culture Office in Taipei - Contact. web.archive.org [online]. 2009-05-16 [cit. 2023-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-14.
↑ Belgium - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
↑ Belarus-Vietnam - Embassy of the Republic of Belarus in Socialist Republic of Vietnam. vietnam.mfa.gov.by [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
↑ Vietnam Embassy in Belarus - main_page. web.archive.org [online]. 2016-01-05 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-05.
↑ Посолство на Република България, Ханой, Виетнам - Уважаеми посетители,. web.archive.org [online]. 2009-06-19 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-19.
↑ Bulgaria, Vietnam to Cooperate in Healthcare - Novinite.com - Sofia News Agency. www.novinite.com [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
↑ADMIN. - Moldova. www.mofa.gov.vn [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (vietnamsky)
↑ Portal das Comunidades Portuguesas - Vietnam. web.archive.org [online]. 2015-01-14 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-14.
↑ News | Embassy of the Socialist Republic of Vietnam in the United States. vietnamembassy-usa.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
↑ ab - Information about Viet Nam - Macedonia relation. web.archive.org [online]. 2017-02-27 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-27.
↑ Spain - Countries - Office of the Historian. history.state.gov [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online.
↑ Political issues of Ukraine and Vietnam - Embassy of Ukraine in the Socialist Republic of Vietnam. web.archive.org [online]. 2014-08-12 [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-12.
↑Countries with Established Diplomatic Relations with Samoa – Samoa Ministry of Foreign Affairs and Trade [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky)