Světlana Alexijevičová

Světlana Alexijevičová
Světlana Alexijevičová (2024)
Světlana Alexijevičová (2024)
Narození31. května 1948 (76 let)
Ivano-Frankivsk
Povoláníspisovatelka a novinářka
NárodnostBělorusové, Ukrajinci a Rusové
StátBěloruskoBělorusko Bělorusko
Alma materInstitut žurnalistiky Běloruské státní univerzity (do 1972)
Žánrliteratura faktu a novela
Témataliterární tvorba a žurnalistika
Významná dílaZinkoví chlapci
Modlitba za Černobyl. Kronika budoucnosti.
Válka nemá ženskou tvář
Doba z druhé ruky: konec rudého člověka
Последние свидетели
OceněníLiterární cena Nikolaje Ostrovského (1984)
Literární cena Konstantina Fedina (1985)
Cena leninského komsomolu (1986)
Tucholského cena (1996)
Lipská knižní cena (1998)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světlana Alexandrovna Alexijevičová (bělorusky Святлана Аляксандраўна Алексіевіч, * 31. května 1948 Stanislav, nyní Ivano-Frankivsk na Ukrajině) je rusky píšící běloruská spisovatelka a investigativní novinářka.[1] V roce 2015 obdržela Nobelovu cenu za literaturu jako vůbec první Běloruska.[2]

Životopis

Narodila se v ukrajinském městě Stanislav, které se v roce 1962 přejmenovalo na Ivano-Frankivsk. Její otec byl Bělorus a sloužil zde v Rudé armádě. Matka byla Ukrajinka. Po ukončení otcovy služby se rodina přestěhovala na běloruský venkov, kde rodiče pracovali jako učitelé.[3]

Alexijevičová v roce 1972 vystudovala žurnalistiku na Leninově univerzitě v Minsku (dnes Běloruská státní univerzita). Pak pracovala pro regionální noviny a také jako učitelka. Roku 1976 se stala dopisovatelkou minského literárního časopisu Neman. Jako novinářka dělala rozhovory s lidmi, kteří zažili druhou světovou válku, sovětskou intervenci v Afghánistánu nebo Černobylskou havárii. Po politickém pronásledování režimem prezidenta Alexandra Lukašenka opustila v roce 2000 Bělorusko a žila déle než deset let v zahraničí, což vnímala jako svůj protest proti tomuto režimu.[4] Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se opět vrátila do Minsku, její díla však nejsou v zemi vydávána.[5][6]

Po prezidentských volbách v roce 2020 se stala členkou vedení Koordinační rady běloruské opozice. V září 2020 zůstala jeho jedinou členkou, která nebyla zatčena nebo přinucena zemi opustit. V jejím bytě se poté začali střídat diplomaté a velvyslanci z Litvy, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska, Švédska a také český velvyslanec Tomáš Pernický.[7] Koncem září však i ona zemi opustila. Kvůli literárním záležitostem a ze zdravotních důvodů odletěla do Německa, kde by se měla léčit.[8]

Dílo

Knihy popisují osudy jednotlivce v sovětském a postsovětském období formou literární kroniky a zároveň koláží rozhovorů. Balancují mezi beletrií a dokumentem. Její tvorba je ovlivněna běloruským spisovatelem Alěsem Adamovičem (1927–1994), který napsal, že jediný způsob, jak popsat hrůzy 20. století není psaní beletrie, ale dokumentace výpovědi svědků.

Svou první knihu Válka nemá ženskou tvář napsala v roce 1983. Cenzura v knize objevila antikomunistické postoje a byla vydána až o dva roky později na počátku období perestrojky. Během pěti let se jí prodalo přes 2 miliony kusů. Je tvořena monology žen o různých aspektech druhé světové války.[9] Následující kniha Poslední svědkové zachycuje vzpomínky lidí, kteří své dětství prožili v druhé světové válce. Popisuje v ní i zkušenosti své rodiny během války a vlády Josifa Stalina. Román Zinkoví chlapci napsala v roce 1989 po uskutečnění asi 500 rozhovorů s veterány z afghánské války a s matkami padlých vojáků. Název odkazuje na zinkové rakve, v nichž se mrtví vojáci vraceli do Sovětského svazu. Vydána byla v roce 1992 a Alexijevičová kvůli ní několikrát stála před soudem. Odsouzena nakonec nebyla. Osudy lidí postižených černobylskou jadernou havárií zmapovala v knize Modlitba za Černobyl. V roce 1993 napsala o sebevraždách po rozpadu Sovětského svazu, kdy se lidé museli vypořádávat s novým společenským zřízením a přehodnocováním historie. Další knihy již nebyly vydávány státními nakladatelstvími, ale dvě knihy vyšly v soukromých běloruských nakladatelstvích. Stala se tak známější více v zahraničí než ve své zemi.

„ Během sedmdesáti let a něco jsme v marxisticko-leninské laboratoři vytvořili zvláštního člověka: Homo sovieticus. Jedni ho považují za tragickou postavu, jiní mu říkají sovok, ubohá sovětská nula. Zdá se mi, že toho člověka znám, znám ho dokonce velmi dobře, žili jsme spolu bok po boku během tolika let. Tím člověkem – jsem já. “
— Světlana Alexijevičová: Konec rudého člověka aneb Secondhandový čas
„ To byl socialismus, to byl náš život, jednoduše řečeno. Svého času jsme o tom moc nemluvili. Ale nyní, když se všechno tak nezvratně změnilo, ten život, jenž byl náš – náhle zajímá všechny, a je úplně jedno, jaký vlastně byl, byl to náš život. Píšu, sbírám střípek po střípku, drobek po drobku, socialistické dějiny „domácí“... „vnitřní“. “
— Světlana Alexijevičová: Konec rudého člověka aneb Secondhandový čas

Její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. V češtině byly vydány knihy Válka nemá ženskou tvář (překlad Vladimír Michna), Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti (překlad Milan Jungmann) a Doba z druhé ruky: konec rudého člověka (překlad Pavla Bošková). V roce 2014 navštívila Festival spisovatelů Praha.[10] V roce 2015 obdržela Nobelovu cenu za literaturu za „polyfonní literární styl, který je dokumentem utrpení a odvahy naší doby“.

Seznam děl

  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Poslednije svideteli: Kniga nedetskich rasskazov (Последние свидетели: сто недетских колыбельных). Moskva: Molodaja gvardija, 1985. 174 s. (rusky) 
  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Válka nemá ženskou tvář (У войны не женское лицо). Praha: Lidové nakladatelství, 1986. 197 s.  Překlad Vladimír Michna, předmluva Alěs Adamovič; slovenské vydania Vojna nemá ženskú tvár, 1. vyd. Bratislava : Pravda, 1990, ISBN 80-218-0110-7 ; 2. vyd. Krásno nad Kysucou: Vydavateľstvo Absynt, 2015, ISBN 978-80-97-182359, preklad: Ondrej Marušiak / Marek Chovanec
  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Zinkoví chlapci (Цынкавыя хлопчыкі). Příbram: Pistorius & Olšanská, 2016. 312 s. ISBN 978-80-87855-75-1.  Překlad Pavla Bošková
  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Začaravanyja smercju (Зачарованные смертью). Minsk: Belarus, 1993. 127 s. ISBN 5-338-01064-X. (rusky) 
  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti (Чернобыльская молитва). Brno: Doplněk, 2002. 229 s. ISBN 80-7239-082-1.  Překlad Milan Jungmann
  • ALEXIJEVIČOVÁ, Světlana. Doba z druhé ruky: konec rudého člověka (Время секонд хэнд). Příbram: Pistorius & Olšanská, 2015. 492 s. ISBN 978-80-87855-16-4. S. česky.  Překlad Pavla Bošková; slovenský preklad Časy zo second-handu: Koniec červeného človeka, Krásno nad Kysucou: Vydavateľstvo Absynt, 2016, ISBN 978-80-89845-35-4 , preklad: Kristína Karabová

Politické názory

O běloruské opozici

Světlana Alexijevičová vždy patřila k oponentům běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka,[11] zároveň však otevřeně kritizovala běloruskou opozici, že je naprosto odtržená od reality. Doslova se vyjádřila, že v Bělorusku není ani národní, ani demokratické opoziční hnutí, nýbrž jen jakési „klubové hnutí“, jehož členové se navíc prezentují jako jediní možní opoziční představitelé, s nimiž by měl Západ komunikovat.[12]

O Rusku a Ukrajině

Na tiskové konferenci, kterou Světlana Alexijevičová uspořádala po obdržení Nobelovy ceny, na otázky, týkající se jejího postoje k současné ruské politice, spisovatelka odpověděla: „Mám ráda ten dobrý, humánní ruský svět, který je uctíván – svět literatury, baletu, hudby. Mým světem však není svět Stalina, Beriji, Putina a Šojgu.“[13] Světlana Alexijevičová přitom připomněla odpovědnost ruského vedení za informační válku a protiukrajinskou propagandu, jejímž výsledkem mj. bylo, že 86 % obyvatel Ruska schvalovalo vraždění lidí v Doněcku a ještě se mnozí Rusové těmto obětem posmívali.[13] V květnu 2015 ve Varšavě na besedě o své nové knize „Время second-hand. Конец красного человека“ spisovatelka vyslovila názor, že úpadek myšlení a občanských postojů obyvatel Ruska je výsledkem 70 let vymývání mozků, po nichž následovalo dalších 20 let okrádání a ožebračování.[14]

Vystoupení z ruského PEN klubu

Na počátku roku 2017 Světlana Alexijevičová vystoupila z ruské pobočky mezinárodního PEN klubu. Příčinou bylo, že koncem roku 2016 byl z ruského PEN klubu vyloučen novinář Sergej Parchomenko kvůli tomu, že požádal Vladimira Putina, aby udělil milost ukrajinskému režisérovi Olehu Sencovovi, který byl v Rusku odsouzen na 20 let nepodmíněně za tzv. „extremismus“. Žádost o milost pro Sencova, adresovanou ruskému prezidentovi, následně podpořilo dalších cca 60 ruských spisovatelů a publicistů. Vedení PEN klubu vyloučení publicisty Parchomenka odůvodnilo jeho „provokační činností, neslučitelnou s úkoly a cíli organizace“. Rozpory mezi vedením PEN klubu a některými jeho členy trvaly prakticky již od vypuknutí konfliktu na Ukrajině a okupace Krymu na začátku roku 2014. Po vyloučení Sergeje Parchomenka z PEN klubu vzápětí vystoupili spisovatelé Lev Rubinštejn, Boris Akunin, Alexandr Iličevskij a poté i Světlana Alexijevičová.[15][16]

Rozhlasové zpracování

Divadelní zpracování

Odkazy

Reference

  1. ↑ Svetlana Alexievich, investigative journalist from Belarus, wins Nobel Prize in Literature [online]. Pbs.org, 2013-10-13 [cit. 2015-10-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ BEZR, Ondřej. Držitelkou Nobelovy ceny za literaturu je Světlana Alexijevičová. iDNES.cz [online]. 2015-10-08 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŽÁK, Michal; KLEKNEROVÁ, Zuzana. Nobelovu cenu za literaturu má Světlana Alexijevičová. Disidentka vůči vládě i vlastnímu národu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-10-08 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ VESELOVSKÝ, Martin. USA válkou vždy řeší bezpečnost ve světě, Rusko jen svoje problémy, říká držitelka Nobelovy ceny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-10-07 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ KITTLOVÁ, Markéta. Alexijevičová, Světlana (Nobelova cena za literaturu 2015). iLiteratura.cz. 2015-10-08. Dostupné online [cit. 2017-10-30]. 
  6. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Tatíček Lukašenko zlevnil vodku. A lid pije, pije a pije, líčí běloruský novinář | Svět. Lidovky.cz [online]. 2015-10-30 [cit. 2017-11-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ V Minsku zadrželi posledního aktivního člena vedení Koordinační rady běloruské opozice. ČT24 [online]. 2020-9-9. Dostupné online. 
  8. ↑ Opozičnice Alexijevičová opustila Bělorusko, bude se léčit v Německu. iDNES.cz [online]. 2020-9-28. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠUDRYCHOVÁ, Šarlota. Putin chce obnovit starodávnou Rus, z lidí se stala šílená masa, říká nobelistka Alexijevičová. lidovky.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ BROŽ, Josef. Spisovatelka Světlana Alexijevič o Putinovi, Ukrajině a podstatě ruského člověka. Reflex.cz [online]. 2015-10-13 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ HRONOVÁ, Zuzana. Alexijevičová je politická volba. Vyvažuje cenu pro servilně prorežimního Mo Jena, říká odborník. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-10-10 [cit. 2017-10-30]. Rozhovor s rusistou doc. PhDr. Vladimírem Novotným, Ph.D.. Dostupné online. 
  12. ↑ Светлана Алексиевич обвинила белорусскую оппозицию в том, что она "живет мечтами и находится за тридевять земель от реальной ситуации. TUT.by [online]. 2005-08-25 [cit. 2017-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-11. (rusky) 
  13. ↑ a b HERREROS, Romain. Что Светлана Алексиевич думает о Владимире Путине. Le Huffington Post [online]. 2015-10-09 [cit. 2017-01-13]. Překlad do ruštiny. Dostupné online. (rusky) 
  14. ↑ Светлана Алексиевич: «Путин сегодня в каждом русском сидит» [online]. Charter 97 - Хaртыя 97, 2015-05-14 [cit. 2017-01-13]. Stenografický záznam besedy. Dostupné online. (rusky) 
  15. ↑ Лауреат Нобелевской премии по литературе Светлана Алексиевич вышла из "ПЕН-центра". ТУТиТАМ [online]. 2017-01-11 [cit. 2017-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-12. (rusky) 
  16. ↑ ČTK. Laureátka Nobelovy ceny Alexijevičová opustila ruský PEN klub. Týden [online]. 2017-01-12 [cit. 2017-01-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky [online]. Český rozhlas [cit. 2016-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-27. 
  18. ↑ S.R.O. 22 | 3.0.1, 2021-05-10 12:29:15, (c) VIZUS CZ. Konec rudého člověka. www.divadlovdlouhe.cz [online]. [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
2001–2025

Read other articles:

Lexy Kolker

Artikel ini sebatang kara, artinya tidak ada artikel lain yang memiliki pranala balik ke halaman ini.Bantulah menambah pranala ke artikel ini dari artikel yang berhubungan atau coba peralatan pencari pranala.Tag ini diberikan pada Desember 2022. Lexy KolkerKolker, 2018LahirAlexa Rose Kolker17 Agustus 2009 (umur 14)Los Angeles, CaliforniaPekerjaanAktrisTahun aktif2015–sekarang Alexa Rose Lexy Kolker (lahir 17 Agustus 2009),[1] lebih dikenal sebagai Lexy Kolker, adalah seora...

 

 

Atletik pada Pekan Olahraga Nasional 2016 – 4 × 400 meter estafet putri

Atletik padaPekan Olahraga Nasional 2016 Lintasan 100 m putra putri 200 m putra putri 400 m putra putri 800 m putra putri 1500 m putra putri 5000 m putra putri 10.000 m putra putri 100 m gawang putri 110 m gawang putra 400 m gawang putra putri 3000 m h'rintang putra putri 10.000 m jalan cepat putra 4×100 m estafet putra putri 4×400 m estafet putra putri Jalan raya Maraton putra putri 20 km jalan cepat putra putri Lapangan Lompat tinggi putra putri Lompat galah putra putri Lompat jauh putra...

 

 

List of rulers of Monaco

The following is a list of rulers of Monaco. Most belong to the House of Grimaldi; exceptions, which consist primarily of the principality's administrators under periods of foreign occupation, are noted. History Further information: History of Monaco and House of Grimaldi The House of Grimaldi, descended from Otto Canella, a statesman from the Republic of Genoa, and taking their name from his son Grimaldo, were an ancient and prominent Guelphic Genoese family. Members of this family, in the ...

Boris Aronson

American scenic designer (1898–1980) Boris AronsonBoris Aronson (1920)BornBorech-Ber AronssonOctober 15, 1898Kiev, Russian EmpireDiedNovember 16, 1980New York City, New York, USOther namesBoris Solomonovich AronssonSpouseLisa Jalowetz Aronson (1945–1980, death)RelativesMarc Aronson (son), Heinrich Jalowetz (father-in-law) Boris Aronson (October 15, 1898 – November 16, 1980) was an American scenic designer for Broadway and Yiddish theatre. He won the Tony Award for Scenic Desig...

 

 

Sola fide

Lima solaReformasi Protestan Sola scriptura Sola fide Sola gratia Solus Christus Soli Deo glorialbs Martin Luther: pencetus pandangan Sola Fide Justificatio sola fide (atau hanya sola fide), berarti pembenaran hanya oleh iman, adalah sebuah doktrin soteriologis dalam teologi Kristen yang umumnya dipegang untuk membedakan tradisi Lutheran and Reformed Protestan,[1] dari gereja-gereja Katolik, Ortodoks Timur, Ortodoks Oriental, Assyria and Anabaptis.[2][3] Doktrin ini me...

 

 

Rope splicing

Semi-permanent joint between two ropes This article needs additional citations for verification. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: Rope splicing – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (December 2009) (Learn how and when to remove this template message) Stages in splicing the end of a rope, from Scientific American, 1871 Rope splicing in ropewor...

Eugene V. Debs

Eugene Debs Anggota Senat Indianadari dapil 8thMasa jabatan1885–1889 Informasi pribadiLahirEugene Victor Debs(1855-11-05)5 November 1855Terre Haute, Indiana, U.S.Meninggal20 Oktober 1926(1926-10-20) (umur 70)Elmhurst, Illinois, U.S.Partai politikDemocratic (before 1894)Social Democracy (1897–1898)Social Democratic (1898–1901)Socialist (1901–1926)Suami/istriKate Metzel ​ ​(m. 1885; his death 1926)​Tanda tanganSunting kotak info ...

 

 

Albion College

Collège d'AlbionHistoireFondation 1835StatutType Université privéeNom officiel Albion CollegeRégime linguistique anglaisPrésident Donna M. RandallDevise Lux Fiat (« que la lumière soit »)Membre de American Council on Education (en)Site web www.albion.eduChiffres-clésÉtudiants 1950Effectif 499 (2020)LocalisationPays États-UnisCampus urbainVille Albion, MichiganLocalisation sur la carte du MichiganLocalisation sur la carte des États-Unismodifier - modifier le code - modifi...

 

 

Ronald Reagan

Artikel atau sebagian dari artikel ini mungkin diterjemahkan dari Ronald Reagan di en.wikipedia.org. Isinya masih belum akurat, karena bagian yang diterjemahkan masih perlu diperhalus dan disempurnakan. Jika Anda menguasai bahasa aslinya, harap pertimbangkan untuk menelusuri referensinya dan menyempurnakan terjemahan ini. Anda juga dapat ikut bergotong royong pada ProyekWiki Perbaikan Terjemahan. (Pesan ini dapat dihapus jika terjemahan dirasa sudah cukup tepat. Lihat pula: panduan penerjemah...

Bahasa Yue

Halaman ini berisi artikel tentang bahasa. Untuk suku Tionghoa yang terkadang disebut Yue, lihat Orang Kanton. Yueyu beralih ke halaman ini, yang bukan mengenai Yuyue (disambiguasi), Yuyu (disambiguasi), atau Yueyue (disambiguasi). Bahasa Yue 粵語/粤语廣東話/广东话 Kanton Yuht Yúh/Jyut6 jyu5 (Yue) ditulis dalam karakter Tiongkok tradisional (kiri) dan Tiongkok sederhana (kanan) Dituturkan diChina, Vietnam, Malaysia, SingapuraWilayahDelta Sungai Mutiara (Guangdong tengah, Hong ...

 

 

Ur-Ningirsu

Ruler of Lagash Ur-Ningirsu𒌨𒀭𒎏𒄈𒋢Ruler of LagashStatue of Ur-Ningirsu, prince of Lagash. AO 9504 Louvre Museum.Reignc. 2110 BCPredecessorGudeaSuccessorUr-garDynastyRulers of Lagash Lagashclass=notpageimage| Ur-Ningirsu ruled in Lagash. Ur-Ningirsu (Sumerian: 𒌨𒀭𒎏𒄈𒋢, Ur-D-nin-gir-su)[1] also Ur-Ningirsu II in contrast with the earlier Ur-Ningirsu I, was a Sumerian ruler (ensi) of the state of Lagash in Southern Mesopotamia who ruled c. 2110 BC. He was the so...

 

 

Riego de la Vega

Questa voce o sezione sull'argomento centri abitati della Spagna non cita le fonti necessarie o quelle presenti sono insufficienti. Puoi migliorare questa voce aggiungendo citazioni da fonti attendibili secondo le linee guida sull'uso delle fonti. Segui i suggerimenti del progetto di riferimento. Riego de la Vegacomune Riego de la Vega – Veduta LocalizzazioneStato Spagna Comunità autonoma Castiglia e León Provincia León TerritorioCoordinate42°22′59.88″N 5°58′59...

Последний кандидат

Последний кандидатангл. Designated Survivor Жанры политический триллерполитическая драма Создатель Дэвид Гуггенхайм В главных ролях Кифер СазерлендНаташа МакэлхонМэгги КьюАдан КантоИталия РиччиЛамоника ГарреттТаннер БьюкененКэл Пенн Композитор Шон Коллери[d] Страна  С�...

 

 

Coppa delle nazioni africane 2013

Coppa delle nazioni africane 2013Afrikanasiesbeker 2013 Competizione Coppa delle nazioni africane Sport Calcio Edizione 29ª Organizzatore CAF Date dal 19 gennaio 2013al 10 febbraio 2013 Luogo  Sudafrica(5 città) Partecipanti 16 (46 alle qualificazioni) Impianto/i 5 stadi Sito web www.afcon2013online.com Risultati Vincitore Nigeria(3º titolo) Secondo Burkina Faso Terzo Mali Quarto Ghana Statistiche Miglior giocatore Jonathan Pitroipa Miglior marcatore Emmanuel Emenik...

 

 

哈萨克斯坦总统

此条目序言章节没有充分总结全文内容要点。 (2019年3月21日)请考虑扩充序言，清晰概述条目所有重點。请在条目的讨论页讨论此问题。 哈萨克斯坦總統哈薩克總統旗現任Қасым-Жомарт Кемелұлы Тоқаев卡瑟姆若马尔特·托卡耶夫自2019年3月20日在任任期7年首任努尔苏丹·纳扎尔巴耶夫设立1990年4月24日（哈薩克蘇維埃社會主義共和國總統） 哈萨克斯坦 哈萨克斯坦政府...

الإسلام في تركيا

هذه المقالة غير مكتملة، وربما تنقصها بعض المعلومات الضرورية. فضلًا ساعد في تطويرها بإضافة مزيدٍ من المعلومات. جزء من سلسلة مقالات حولالإسلام حسب البلد الإسلام في إفريقيا أنغولا بنين بوتسوانا بوركينا فاسو بوروندي الكاميرون الرأس الأخضر أفريقيا الوسطى نشاد الجزائر جزر الق...

 

 

Brao people

Ethnic group of Cambodia/Laos border Not to be confused with Bru people. Ethnic group BraoBrao people in traditional costumeTotal populationc. 60,000[1]Regions with significant populations Laos26,010[2] Cambodia13,902 (2013) (Brao sub-group)[3]LanguagesBrao, KhmerReligionAnimism, Christianity, Theravada Buddhism Indigenous youth documenting Brao language and culture in Ratanakiri Province in Cambodia Brao people (Khmer: ព្រៅ, Prŏu [prɨw]) ar...

 

 

Angiosperm Phylogeny Website

Angiosperm taxonomic classification at Missouri Botanical gardens The Angiosperm Phylogeny Website (or APweb) is a website dedicated to research on angiosperm phylogeny and taxonomy.[citation needed] The site is hosted by the Missouri Botanical Garden website and maintained by researchers, Peter F. Stevens and Hilary M. Davis.[1] Peter F. Stevens is a member of the Angiosperm Phylogeny Group (APG). The taxonomy presented is broadly based on the work of the APG, with modificati...

Tsuruga Station

Railway station in Tsuruga, Fukui Prefecture, Japan  A 01   B 08 Tsuruga Station敦賀駅 Tsuruga Station in September 2018General informationLocation1-1-24 Kanawa-cho, Tsuruga City, Fukui Prefecture 914-0026JapanCoordinates35°38′41″N 136°4′36″E / 35.64472°N 136.07667°E / 35.64472; 136.07667Operated by JR West JR Freight Hapi-Line Fukui Line(s)  A   B  Hokuriku Main Line Hokuriku Shinkansen    ...

 

 

Arabs in Greece

This article needs additional citations for verification. Please help improve this article by adding citations to reliable sources. Unsourced material may be challenged and removed.Find sources: Arabs in Greece – news · newspapers · books · scholar · JSTOR (February 2015) (Learn how and when to remove this message) Ethnic group Arabs in GreeceRegions with significant populationsAthens, ThessalonikiLanguagesArabic, GreekReligionMajority: Christianity (O...