Jedná se strom dorůstající ve své domovině až 40 m a tloušťky kmene až 1 m v průměru.[2] Může se dožít i více než 400 let.[3] Koruna je úzce kuželovitá, tvar koruny však může být pozměněn díky stanovištním podmínkám (vítr aj.). Borka je šedohnědá až červenohnědá, pupeny jsou červenohnědé.[2]Jehlice jsou na průřezu čtyřhranné, 0,8-2,3 cm (zřídka až 3 cm dlouhé), žlutozelené až tmavě zelené, ale nikoliv sivé.[2] Samičí šišky jsou celkem malé, 2,3-4,5 (zřídka až 5) cm dlouhé, vehčitého tvaru, lesklé, za zralosti oranžovo hnědé Šupiny jsou vějířovitého tvaru, na vrcholu celokrajné nebo nepravidelně zubaté, cca 8-12 mm dlouhé a asi stejně široké. Počet chromozómů je 2n=24.[2]
Z volné přírody je znám kříženec s druhem Picea mariana, dochází zde na kontaktu areálů k introgresivní hybridizaci.[2]
Ekologie
Smrk červený roste od mořského pobřeží v Kanadě až po nadmořskou výšku cca 1500 m n. m. v Appalačském pohoří. Roste v oblasti s chladným vlhkým oceanickým klimatem s ročním úhrnem srážek asi 875-2000 mm. Nejčastěji tvoří společenstva se smrkem sivým (Picea glauca) a jedlí balzámovou (Abies balsamea), méně často se smrkem černým (Picea mariana), který roste víc ve vlhku, lokálně také s jedlí Fraserovou (Abies fraseri) či cypřiškem zeravovitým (Chamaecyparis thyoides). Na lepších půdách se přidávají i listnaté dřeviny.
Hlavně ve 20. století postihlo některé porosty hromadné hynutí díky kyselým dešťům.[4][5]
Výskyt v Česku
V České republice nepatří k příliš rozšířeným druhům smrků, roste např. v některých arboretech.[4][5]
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
