Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí doposud i v mnoha jinak většinově jinojazyčných zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost.
V době velmocenského postavení Sovětského svazu (SSSR) po druhé světové válce se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP.[2] V řadě z nich se ruština povinně vyučovala na školách,[3] např. v Československu do roku 1990.[4] Avšak s rozpadem bývalého Sovětského svazu se postavení ruštiny v těchto bývalých republikách změnilo, a to – i jako symbol odporu či nezávislosti – ve prospěch místních národních jazyků.[5]
V mnoha zemích světa včetně USA a Západní Evropy si zájemci o slovanské jazyky volí nejčastěji ruštinu jako první z těchto řečí pro své sebevzdělávání.
Střední ruština bývá označení pro samostatný jazyk, který se koncem středověku vyvinul z moskevského dialektu staroruštiny. Církevní slovanština se stala úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. V 17. století se dialekt ruštiny z oblasti Moskvy prosazoval jako spisový a literární jazyk na úkor církevní slovanštiny.
Moderní ruština byla formována od začátku 18. do začátku 19. století na základě mluvené ruštiny i církevní slovanštiny. Za Petra Velikého došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku (1708). Podoba dnešní ruštiny byla v zásadě dotvořena v díle A. S. Puškina. V 19. století došlo k rozkvětu klasické ruské literatury.
V roce 1918 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.
Abeceda a výslovnost
Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:
velké
А
Б
В
Г
Д
Е
Ё
Ж
З
И
Й
К
Л
М
Н
О
П
Р
С
Т
У
Ф
Х
Ц
Ч
Ш
Щ
Ъ
Ы
Ь
Э
Ю
Я
malé
а
б
в
г
д
е
ё
ж
з
и
й
к
л
м
н
о
п
р
с
т
у
ф
х
ц
ч
ш
щ
ъ
ы
ь
э
ю
я
kurzíva
а
б
в
г
д
е
ё
ж
з
и
й
к
л
м
н
о
п
р
с
т
у
ф
х
ц
ч
ш
щ
ъ
ы
ь
э
ю
я
transliterace (vědecký přepis)
a
b
v
g
d
e
ë
ž
z
i
j
k
l
m
n
o
p
r
s
t
u
f
h
c
č
š
šč
"
y
'
è
ju
ja
výslovnost a transkripce (běžný přepis)
a
b
v
g
d
je
jo
ž
z
i
j
k
l
m
n
o
p
r
s
t
u
f
ch
c
č
š
šč
tvrdý znak
y
měkký znak
e
ju
ja
Tato tabulka neplatí pro výslovnost a transkripci univerzálně. Výjimky:[8]
кс = x ve slovech zřetelně západoevropského či řeckého původu (např. Alexandr či Alexej)
Další poznámky:
Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y – zatímco И se čte podobně jako české I (o něco měkčeji), Ы je výrazně tvrdší (artikuluje se více vzadu).
Měkký znak a Е, Ё, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, „vyčerpá“ se na změkčení. (V českém a slovenském přepisu to ovšem vypadá, jako by souhlásky měkčily pouze Е, И a Ь.) Jazyk před samohlásku [E] téměř vždy dává měkkou souhlásku, proto se Э používá normálně pouze na začátku slov nebo po jiné samohlásce).
Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд/cъезд [vjezd/sjezd].
Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod., kde se vyznačuje čárkou nad samohláskou. Ruština má pohyblivý přízvuk, to znamená, že může být na jakékoliv slabice, např.: мама [máma], хочу [chačú], барабан [barabán]. Ruský přízvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např.
замок [zámъk] – hrad, замок [zamók] – zámek
стоит [stóit] – stojí (o penězích), стоит [staít] – něco stojí někde, nachází se,
плачу [pláču] – pláču, плачу [plačú] – platím.
Silný dynamický přízvuk má pak i důsledky kvalitativní, v přízvučných slabikách je plný vokál, v nepřízvučných dochází k redukci, např. молоко se čte jako [mъlakó]. Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda], E před přízvukem zase jako [ji/i].
Ё (čteno [JO]) je původem přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují – pokud nevznikne nejednoznačnost ve významu slova, napíší místo něj Е.
Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny (a ovšem češtiny a slovenštiny) se v ruštině praslovanské [g] nezměnilo v [h] (stejně jako v polštině a jihoslovanských jazycích).
Й - poměrně zvláštní písmeno. V českém jazyce je ekvivalentem J, ovšem v ruštině se čte (samotné písmeno, ne ve slově) jako „í kratkoje“, doslova přeloženo krátké i. Zřejmě je zde spojitost s českými nabodeníčky.
Ruština má 6 pádů (oproti češtině chybí vokativ (5. pád), jehož funkci přebírá tvar nominativu).
Časování
Slovesa se časují podobně jako v češtině. Existují dva druhy časování (= základní rozdělení sloves podle časování). V prvním časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „е“ (делает [dělajet], играем [igrajem] ...) a v druhém časování převládají koncovky s hláskou (písmenem) „i“ (варит [varit], увидим [uvidim]). Dále kromě tohoto rozdělení existují další typy časování, které se od sebe liší způsobem časování.
Stavba věty
Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí být vyjádřen alespoň osobním zájmenem.
V minulém čase se nepoužívá pomocné sloveso být: я написал = ja napisal = napsal jsem.
V přítomném čase chybí spona (významové sloveso být), např.: он учитель = on učitel = (on) je učitel.
Slovní zásoba
Lexikum ruštiny obsahuje vedle základní slovní zásoby slovanského původu také četné výpůjčky. Ve starší vrstvě lexika se objevují výpůjčky z řečtiny (монета = moneta = mince, школа= škola = škola), ugrofinských (лягушка= ljaguška = žába) a především z turkických jazyků: лошадь = lošaď = kůň (vedle slovanského конь);Деньги = děngi = peníze; кабан = kaban = kanec, Цепь=cep = řetěz, Тюрьма= ťurma = věznice;товар= tovar = zboží). V novější zásobě se objevují slova přejatá z nizozemštiny (зонт = zont = deštník; брюки = brjuki = kalhoty), němčiny, francouzštiny: (Бульвар=bulvar = bulvár, ulice; Газета= gazeta = noviny) a angličtiny. Ruština má okolo 500 000 slov.
Příklady
Číslovky
Rusky
Česky
один
jedna
два
dva
три
tři
четыре
čtyři
пять
pět
шесть
šest
семь
sedm
восемь
osm
девять
devět
десять
deset
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
rusky
Все люди рождаются свободными и равными в своём достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.
přepis
Vse ljudi roždajutsja svobodnymi i ravnymi v svojom dostoinstve i pravach. Oni naděleny razumom i sovesťju i dolžny postupať v otnošenii drug druga v duche bratstva.
↑MAŠÍNOVÁ, Lucie. Žáci si do ruských vět přidávali česká slova, vzpomíná Jana Jirásková. Kolínský deník. 2014-11-13. Dostupné online [cit. 2017-12-15].
↑CHALUPA, Kristián. Od fanatické ruštinářky po solidní výuku na univerzitní půdě. Jak se daří ruštině v Česku? — HlídacíPes.org. HlídacíPes.org. 2017-07-07. Dostupné online [cit. 2017-12-15].
↑ Na troskách sovětské říše se rusky moc nemluví. iDNES.cz [online]. 2002-06-26 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
↑RADIMSKÝ, Jan. Italské a vybrané francouzské neologismy z oblasti informatiky a nových médií (1990-1996). [s.l.]: Jan Radimský 119 s. Dostupné online. ISBN9788070406243. Google-Books-ID: dkTsdVx1qEUC.
↑ Rusko vetovalo návrh příměří a zřízení bezletové zóny v Aleppu. iDNES.cz [online]. 2016-10-08 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
↑Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 2001. ISBN80-200-0475-0. Kapitola Doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, s. 76–89.
Literatura
KUPRINA, Tamara Vladimirovna; ŽURAVLJOVA, Julia. Rusky nebo anglicky: Neologizace v polyfunkční stylistické kultuře. Auspicia. 2007, čís. 1, s. 10–13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
UMANCEV, Aleksandr Aleksejevič. Ruská čítanka pro pokročilé. II. nezměněné. vyd. Praha: Samcovo knihkupectví, 1945. 221 s.