Pravé hřiby^[1], též praváky neboli bělohřiby^[2] je kolektivní označení pro skupinu několika jedlých druhů hřibovitých hub rodu Boletus, které se vyznačují bílou barevně neměnnou dužinou a příjemnými senzorickými vlastnostmi (chuť, vůně).^[1] Patří ke kulinářsky nejoblíbenějším hřibovitým houbám.^[1]

Jako vědecké označení pravých hřibů se používají (nebo dříve používaly) názvy bělohřiby^[3][2] (Leucoboletus^[2]), případně hřiby tvrdé^[2] neboli hřiby ušlechtilé^[2] (Edules^[2]). Lidově jsou nazývané praváky, pravíci^[2] nebo tvrzíci^[2]. Také se objevují pojmenování jako pravík, tvrdík, haban, hřib, hříbek, hříbeček a podobně.^[2] Termín hřiby se v užším slova smyslu používá jako synonymum pro pravé hřiby.^[2] Podle Smotlachy se původně pravděpodobně jako hřiby nazývaly jen ty pravé, přičemž následně byl význam termínu mykology rozšířen i na další druhy.^[2]

Patří sem především:

• hřib smrkový (Boletus edulis)^[1]
  • hřib březový (Boletus betulicolus) – v současnosti považovaný za formu hřibu smrkového^[4]
  • hřib citronový (Boletus citrinus) – v současnosti považovaný za formu hřibu smrkového^[4]
• hřib dubový (Boletus reticulatus)^[1]
  • hřib habrový (Boletus carpinaceus)^[1] – nyní považovaný za formu či varietu hřibu dubového^[4]
• hřib borový (Boletus pinophilus)^[1]
• hřib hnědofialový (Boletus separans)^[1] – někdy považovaný za formu hřibu borového
• hřib bronzový (Boletus aereus)^[1]

• 
  hřib smrkový
• 
  hřib citronový
• 
  hřib dubový
• 
  hřib habrový
• 
  hřib borový
• 
  hřib hnědofialový
• 
  hřib bronzový

Jednotlivé druhy pravých hřibů se částečně liší požadavkem na symbiotickou dřevinu. Je však třeba zdůraznit, že české názvy těchto hřibů obvykle neodpovídají latinským (vědeckým) názvům a nevyjadřují výhradní vazbu na konkrétní dřevinu (např. hřib rostoucí pod dubem nemusí být hřib dubový a podobně):

[4]	hřib smrkový	hřib dubový	hřib borový	hřib bronzový
smrk		1)		-
borovice		-		-
jedle	-	1)	4)	-
dub			4)
buk		2)
habr	-		-	-
lípa	5)		-	-
bříza		-	-	-
kaštanovník	-		-	3)

¹) nálezy hřibu dubového pod smrky a jedlemi uváděné ve starší literatuře jsou v současnosti považovány za neprůkazné a vysvětlovány možností chybného určení plodnice.^[4]

²) výskyt hřibu dubového pod buky uvádí^[5][6][7][1]

³) výskyt hřibu bronzového pod kaštanovníkem uvádí^[5][1][3]

⁴) výskyt hřibu borového i pod dubem a jedlí uvádí^[3]

⁵) podle Smotlachy (1947) se hřib smrkový může za příznivého počasí objevovat pod lipami^[2]

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.