Hřib borový (Boletus pinophilusPilát & Dermek) je výborná jedlá houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách. Houbaři je oblíbená zejména pro svoji masitost a malou červivost. V období posledních let je v České republice její výskyt stále řidší.
Hřib borový je bioakumulátor těžkých kovů rtuti.[2] Ke snížení rizika se doporučuje vyhnout se sběru v blízkosti znečistěných oblastí, dolů, tavicích pecí a silnic. Navíc by póry měly být před požitím odstraněny, jelikož obsahují největší koncentraci znečištěných látek.[3]
Houba je z hlediska ohrožení v České republice řazena do kategorie VU (zranitelný),[4] měla by být tedy chráněna a ne sbírána ke konzumaci.
Synonyma
Boletus aestivalis var. pinicola (Vittad.) Sacc. 1910
Klobouk má tlustě masitý, 6–30 cm široký, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti ploše rozložený až polštářovitý, na povrchu nerovný, hrbolatý a drobně svraskalý, jakoby sametový, v mládí bělavě ojíněný a někdy při okraji světle růžový. Barva klobouku se červenohnědá až sytě kaštanová. Pokožka v dospělosti jako tenounká blanka přesahuje trochu okraj klobouku.
Rourky jsou v mládí bělavé a pak žlutozelené, ve stáří až skoro zelené nebo olivové, až 25 mm vysoké. Póry jsou drobné, okrouhlé, u třeně nahnědlé, jinak stejně zbarvené jako rourky.
Třeň je 7–17 cm dlouhý a 4–10 cm široký, tvrdě masitý, dole výrazně (zejména v mládí) jakoby napuchlý, tedy kyjovitý, v mládí až kulovitý, okrový až světle hnědý, s načervenalým nádechem a s jemnou, hustou síťkou, bělavé barvy a to hlavně v horní polovině třeně.
Dužnina je tuhá, bílá, pod pokožkou klobouku vínově načervenalá nebo červenohnědá, na řezu barvu nemění. Vůně a chuť jsou příjemně houbové.
Hřib borový roste od jara do podzimu (květen-říjen) v borových nebo smíšených lesích od nížin až do hor a to až do výšky 2000 m. Tvoří mykrohizu s borovicí lesní, ale vzácně ho můžeme najít i pod jinými jehličnany nebo i listnáči. Preferuje především staré borové lesy a písčité nebo hlinitopísčité půdy. Zajímavostí je, že má stejné stanoviště výskytu jako mechovka obecná(Clitopilus prunulus), která se však na stanovišti vyskytuje cca o 2 dny dříve.[6]
Nejčastější záměny
Hřib borový je pro svůj charakteristický vzhled těžko zaměnitelný za jiný druh. Podobný je mu taktéž jedlý hřib bronzový, který je však v České republice velice vzácný a liší se tmavším zbarvením třeně a klobouku (ten je až šedočerný) a tím, že roste hlavně pod duby a pouze v teplých nížinách a pahorkatinách. Zaměnit ho lze ještě za hřib smrkový nebo hřib dubový, které však nemají hrbolatý červenohnědý klobouk.
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
↑ Cocchi L, Vescovi L, Petrini LE, Petrini O. (2006). "Heavy metals in edible mushrooms in Italy". Food Chemistry 98 (2): 277–284
↑^ Benjamin, Denis R. (1995). Mushrooms: Poisons and Panaceas — a Handbook for Naturalists, Mycologists and Physicians . New York: WH Freeman and Company. p. 123. ISBN0-7167-2600-9 .
↑Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): "Červený seznam hub (makromycetů) České republiky", Příroda, Praha [online]. [cit. 2009-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-03.
