Používání dvou českých názvů - kozák a křemenáč - je důsledkem vývoje české nomenklatury z počátku 20. století. Toto rozdělení používané pro české druhy rodu Leccinum se řídí barvou klobouku (druhy s rezavým či oranžovým kloboukem jsou nazývané jako křemenáče, ostatní jako kozáky) a z odborného hlediska nemá opodstatnění. V minulosti se objevovaly snahy o sjednocení českého názvosloví s odborným (latinský), které se však příliš neujaly. Například Albert Pilát v díle Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých používá pro obě skupiny název kozák.[1]
Krom názvů kozák a křemenáč se lze setkat také s historickými a lidovými termíny jako špičník, osičník...
Pojetí jednotlivých druhů se mezi mykology dlouhou dobu lišilo. Především francouzský přístup se vyznačoval popisem velkého množství druhů, které jsou v jiných zemích považované pouze za odchylky (formy) několika základních druhů. Že jde skutečně jen o barevné odchylky běžných a široce uznávaných druhů, potvrdily i novodobé biomolekulární analýzy.