Houbaření je záliba, která spočívá v chození po lese a hledání a sbírání hub. Někteří houbaři pěstují houby i doma. Češi jsou považováni za nejvášnivější houbaře na světě, alespoň jednou ročně vyrazí na houby přes sedmdesát procent obyvatel České republiky, což nemá ve světě obdoby a což z Česka dělá tzv. houbařskou velmoc.[1] Podle České zemědělské univerzity připadalo v roce 2006 na jednu českou domácnost 8,2 kg nasbíraných hub.[2]
Kromě Čechů je houbaření široce rozšířeno v zemích Evropy ležící severovýchodně od České republiky (Rusko, Polsko, Slovensko, Finsko).[3] V ostatních zemích Evropy není tato záliba příliš rozšířená a praktikují je pouze malé zájmové spolky a skupiny. V západní Evropě se spíše jedí jen pěstované žampióny.[4] Houbaření je rozšířenější v některých oblastech Skandinávie. Mimo Evropu je sběr a pěstování hub rozšířeno zejména v jihovýchodní Asii.[3]
V houbách se hromadí těžké kovy a jiné látky.[5] Olovem je nejvíce zamořeno okolí Příbrami (Brdy).[6] V houbách se také hromadí radioaktivní izotop cesia137, ten ale v Česku na rozdíl od těžkých kovů žádné riziko nepředstavuje.[7]
Při houbaření se nesbírají viditelně plesnivé nebo červivé houby.
Odkazy
Reference
↑ Archivovaná kopie. www.g2.cz [online]. [cit. 2009-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-06.
