Český název muchomůrka jarní kritizoval mykolog František Smotlacha jakožto zavádějící, protože neodráží období výskytu plodnic v českých zeměpisných šířkách.[1] Zavedl proto název muchomůrka zbělená[1], který se však příliš neujal (Smotlacha také předpokládal, že muchomůrka jarní je albinoidní formou muchomůrky zelené, přičemž v současnosti je chápána jako druh samostatný, odlišný od albinoidní formy muchomůrky zelené).
Vzhled
Makroskopický
Klobouk dosahuje 40–70 milimetrů, nejprve má polokulovitý tvar s plochým temenem, později je vyklenutý, nakonec plochý. Okraj je hladký, v mládí spojený s vrcholem třeně bílým závojem. Povrch klobouku je bílý, na temeni může být žlutookrově zbarvený. Lupeny bílé.[2]
Třeň dosahuje 80–120 × 8–15 (30) milimetrů, je válcovitý, směrem dolů se rozšiřuje do kulovité hlízy, kterou obaluje bílá, dole přitisklá a nahoře volná pochva. Povrch třeně je bílý, nežíhaný. Nese jemný vysoce posazený prsten.[2]
Muchomůrka jarní je mykorhizním symbiontem dubů a jiných listnáčů, vyskytuje se v teplých oblastech nižších poloh na neutrálních až vápenitých půdách.[2][3] Fruktifikuje od května do září.[3]
Muchomůrka jarní působí faloidní otravy, které jsou po stránce průběhu i léčby prakticky identické s otravami způsobenými muchomůrkou zelenou, toxiny obou druhů jsou totožné.[6] Rovněž statistické přehledy mezi nimi nerozlišují a uvádí je souhrnně jako otravy muchomůrkou zelenou.[6]
Odkazy
Reference
↑ abcSMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Výsledky mého výzkumu muchomůrek hlíznaté, zelené a citronové, s. 48.