Olivovníky jsou stálezelené keře a stromy s jednoduchými vstřícnými řapíkatými listy. Čepel listů je celistvá, celokrajná nebo zubatá.
Květenství jsou nejčastěji úžlabní či vrcholové laty, řidčeji hrozny nebo okolíky. Květy jsou malé, čtyřčetné, jednopohlavné nebo oboupohlavné. Kalich je drobný, zvonkovitý, se 4 cípy. Koruna je se 4 cípy a krátkou či dlouhou korunní trubkou. Tyčinky jsou 2, řidčeji až 4, přirostlé na bázi korunní trubky. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů a se 2 pouzdry. Každé pouzdro obsahuje 2 vajíčka. Čnělka je krátká nebo je blizna přisedlá. Blizna je hlavatá nebo mírně dvoulaločná. Plodem je peckovice obsahující nejčastěji jedno tvrdé semeno.[1]
Olivovník evropský (Olea europea) náleží mezi nejstarší kulturní rostliny. Získává se z ní především velmi kvalitní olej, plody jsou pochutina oblíbená v řadě zemí.[4] V rostlině byly zjištěny aldehydy (hexanal) s antimikrobiální aktivitou.[5] Olej použitelný v potravinářství i průmyslově je získáván také z plodů čínského druhu Olea tsoongii.[1]Dřevo afrického druhu Olea capensis je velmi tvrdé a je hojně využíváno na podlahy, tesařské práce, na stavbu domů, mostů a podobně. V Jižní Africe bylo také tradičně využíváno na výrobu kopí.[6]
Olivovníky jsou teplomilné dřeviny a v podmínkách střední Evropy je není možné pěstovat celoročně venku.
