K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem skoro 34 000 členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.[17] Na jaře 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc, k roku 2021 asi na 12,5 tisíc. Oficiální mládežnickou organizací je Mladá ODS. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci, kteří dnes ovšem nejsou spojeni pouze s ODS – je u nich i malé množství členů a podporovatelů jiných stran.
Program
Současný volební program ODS má čtyři pilíře, pojmenované Poctivá práce místo sociálních dávek, Svobodné podnikání a nízké daně, Více svobody místo neustálých kontrol a Sebevědomá země s vlastním názorem. Za základ ODS označuje rodinu, prosazuje přijetí odpovědnosti každého za vlastní život a princip „kdo odmítá pracovat, musí počítat s omezováním sociálních dávek“. Cílem ODS je rovněž dosažení vyrovnaných rozpočtů a investice do infrastruktury, bezpečnosti a školství. Program ODS rovněž obsahuje uzákonění takzvané "dluhové brzdy". ODS odmítá narušování soukromí zbytečnými nařízeními a kontrolami. V zahraniční politice ODS prosazuje orientaci na Severoatlantickou alianci a Evropskou unii.[18]
Euroskepticismus
ODS usiluje o reformu Evropské unie, obzvláště po ratifikaci Lisabonské smlouvy v roce 2009. ODS usiluje o referendum o přijetí eura, přestože se Česká republika svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 zavázala euro přijmout. ODS odmítá druhé referendum o členství České republiky v Evropské unii, vystoupení České republiky z EU označuje za nerealistické až nebezpečné. Petr Fiala před eurovolbami 2019 tvrdil, že rozbíjet Unii a odcházet není dobrá volba a že ODS je vahou mezi dvěma extrémy, protievropskými radikály a integračními fanatiky.[19]
Počátkem roku 2019 ODS požádala vládu, aby Česká republika uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Jednalo se o spornou záležitost, protože východní Jeruzalém byl Izraelem nelegálně anektován v roce 1980 a Palestinci ho nadále považovali za hlavní město budoucího státu Palestina.[21]
Strana je silně orientovaná na Severoatlantickou alianci a spolupráci s USA a Izraelem. Komplikovanější je již zmíněný postoj k Evropské unii. V 90. letech se ODS orientovala proevropsky, vstup do EU byl stálým pilířem programu ODS. Na přelomu 20. a 21. století ODS začala vystupovat euroskeptičtěji a nacionalističtěji. Tento trend byl pozastaven odchodem Václava Klause z čela strany roku 2002. Část ODS odmítala roku 2007 přijetí Lisabonské smlouvy, předseda strany Mirek Topolánek však přijetí smlouvy nakonec prosadil. Po volbách 2013, které pro ODS skončily katastrofou, znovu posílil euroskeptický proud v ODS, euroskeptický politik Jan Zahradil se na několik let stal 1. místopředsedou strany. Po volbách roku 2017 začalo vedení ODS v čele s Petrem Fialou či místopředsedou strany Milošem Vystrčilem prosazovat proevropštější přístup, což ovlivnila i spolupráce s KDU-ČSL a TOP 09, které se dlouhodobě orientují výrazně proevropsky. Stranu naopak opustili, ať už nuceně či dobrovolně, politici vyloženě kritičtí vůči EU, jako například Václav Klaus mladší či Zuzana Majerová Zahradníková. Strana však i nadále odmítá přijetí evropské měny Euro.
Preference
Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35 %. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády sociální demokracie roku 2002 pak podpora sílila, a volby v roce 2006 tak přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita následně prudce slábne, v předčasných sněmovních volbách v roce 2013 strana získává pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil,[22] od té doby setrvávali v rozmezí 6–9 %, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014.[23] Po výrazné ztrátě preferencí se straně podařilo postupně získávat sympatizanty, což vedlo ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017 k zisku 11,3 % hlasů.[24] Přibližně mezi 9–15 % se pak pohybovaly preference strany v následujícím volebním období, o pozici nejsilnější opoziční strany se ODS z hlediska preferencí "přetahovala" s Českou pirátskou stranou. K dočasnému poklesu došlo poté, co se ODS na konci roku 2020 podílela na zrušení superhrubé mzdy spolu s hnutím ANO, kdy preference ODS načas klesly pod preference nejen hnutí ANO, ale i Pirátů, SPD a hnutí STAN. Po vzniku koalice SPOLU byly preference této formace nejprve přibližně 17–18 %, během léta 2021 začaly preference pomalu stoupat. V září se již preference SPOLU pohybovaly okolo 24 %, ve volbách dosáhla koalice výsledku 27,79 %. V průzkumu společnosti Kantar z března 2022 by strana samostatně dosáhla 21 %, v koalici SPOLU přes 32 %. Strana tak začala samostatně dohánět hnutí ANO, jež v preferencích samostatných stran několik let vede.
Zakladatel a předseda strany v letech 1991–2002 Václav Klaus
V průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause.[26] V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.
Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu ČSSD a SPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do Senátu 32 mandátů.
ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V průběhu roku 1997 byl patrný mezi předními představiteli strany proud kritický k vedení Václava Klause. Na protest proti Klausovi a finančním skandálům ODS na podzim 1997 odstoupil významný člen strany a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8. kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě.
Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci: unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli.[27] Václav Klaus pak podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky“, které tyto strany odmítly jako vydírání.[27] V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem; nakonec prošla kompromisní podoba, která stále zvýhodňovala velké strany). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte!), nicméně vláda přežila do konce volebního období.
Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.
Topolánkova éra (2002–2010)
Ve volbách v červnu 2002 dosáhla ODS historicky třetího nejhoršího výsledku (24,5 % hlasů). Václav Klaus na podzim dal svou funkci k dispozici; na 13. kongresu ODS v prosinci 2002 byl novým předsedou zvolen ostravský senátor Mirek Topolánek, když o 11 hlasů porazil Petra Nečase.[28] Od té doby ODS vyhrávala všechny volby, kterých se účastnila, až do drtivé porážky na podzim 2008. Jednalo se o následující hlasování:
Senátní a krajské volby 2008, v nichž získala jen tři senátorské mandáty a ztratila všech 12 hejtmanů
Po volbách v roce 2006, v nichž ODS po deseti letech opět zvítězila s historicky nejlepším výsledkem jakékoliv strany od vzniku republiky, sestavila ODS koaliční vládu s KDU-ČSL a Stranou zelených. Koaliční strany však získaly pouze 100 poslaneckých mandátů a tudíž se neobešly bez podpory poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka, kteří opustili ČSSD. Patová situace vedla k několika měsícům křečovitého vyjednávání mezi stranami a politické nestabilitě.
Předvolební billboard ODS do Poslanecké sněmovny v roce 2006
Mezi nejdůležitější kroky vlády ODS, která nakonec vznikla, patřila reforma veřejných financí, příprava Evropského předsednictví, důchodová a zdravotnická reforma. Volební prohra v říjnu 2008 ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, kdy drtivě zvítězila opoziční ČSSD, se stala živnou půdou pro kritiky Topolánkova vedení strany a posílila konzervativněji zaměřené tzv. „rebely“, do jejichž čela se postavili Vlastimil Tlustý, prezident Václav Klaus a Pavel Bém. Mezi nimi a vedením ODS došlo k rychlému zhoršení vztahů, které vyvrcholilo demonstrativním odchodem Václava Klause z 19. kongresu ODS a vzdání se postu čestného předsedy. Na tomto kongresu se zároveň pokusil Topolánka vystřídat v čele strany Pavel Bém, ale Topolánek svůj post obhájil. V průběhu roku 2008 nicméně ODS i další koaliční strany přišly o podporu několika svých poslanců a v lednu 2009 vznikly nové strany, které se zaměřily na nespokojence z ODS. 24. března 2009 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. Poslanecká sněmovna vyjádřila nedůvěru kabinetu vedeného Mirkem Topolánkem; dva poslanci za ODS a dva za Stranu zelených se rozhodli vládu nepodpořit, hlavním z důvodů byl ostrý nesouhlas s tehdejšími praktikami.
Předseda strany Mirek Topolánek rezignoval oficiálně na svou funkci 13. dubna 2010.[29] Jeho pravomoci do volebního kongresu převzal z rozhodnutí výkonné rady již 1. dubna pověřený místopředseda Petr Nečas. Toho pak 21. kongres Občanské demokratické strany zvolil předsedou strany.
Nečasova éra (2010–2013)
Volby do Poslanecké sněmovny 2010
Volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2010 předcházela turbulentní a vůbec nejdelší volební kampaň běžící prakticky od vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009. Původně se volby měly uskutečnit jako předčasné již v říjnu 2009. Ústavní soud však na návrh Miloše Melčáka, poslance zvoleného za ČSSD, zrušil parlamentem přijatý ústavní zákon, který předpokládal uskutečnění předčasných voleb stejnou cestou jako při obdobné situaci v roce 1998. Následně sice došlo k široké politické shodě na změně Ústavy, která zakotvila možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny. Těsně před hlasováním o rozpuštění Poslanecké sněmovny však ČSSD vedená Jiřím Paroubkem porušila přijaté dohody a neumožnila z důvodu obav o vlastní úspěch konání voleb v listopadu 2009. Volby tak proběhly až v řádném termínu v květnu 2010 a funkční období původně „letní překlenovací“ vlády Jana Fischera se protáhlo na více než rok.
V průběhu volební kampaně odstoupil 1. dubna 2010 z pozice volebního lídra předseda Mirek Topolánek. O 12 dní později pak rezignoval i na funkci předsedy. Výkonná rada ustavila novým volebním lídrem místopředsedu Petra Nečase. Ve volbách skončila ODS druhá (20,22 % hlasů a 53 mandátů) za vítěznou ČSSD, která získala 22,08 % hlasů a 56 mandátů. Pětiprocentní uzavírací klauzuli překročily dále TOP 09 (41 mandátů), KSČM (26 mandátů) a VV (24 mandátů).[30]
Přestože ODS ve volbách nezvítězila, zahájila prakticky bezprostředně po volbách koaliční jednání s TOP 09 a VV. Prezident republiky reflektoval vůli středopravicových stran vytvořit vládu podporovanou jejich bezprecedentní 118mandátovou většinou v Poslanecké sněmovně a pověřil Petra Nečase vedením jednání o vzniku vlády.
Koaliční smlouva podepsaná mezi ODS, TOP 09 a VV rozdělila vládní křesla mezi smluvní strany v poměru 6 : 5 : 4. ODS vyslala do vlády Petra Nečase (premiér), Alexandra Vondru (ministr obrany), Jiřího Pospíšila (ministr spravedlnosti a předseda legislativní rady vlády), Pavla Drobila (ministr životního prostředí), Martina Kocourka (ministr průmyslu a obchodu) a Ivana Fuksu (ministr zemědělství). Vláda byla jmenována 13. července a Poslanecká sněmovna jí vyslovila důvěru 10. srpna. Během prvního roku vlády došlo k výměně některých ministrů nejmenšího koaličního partnera (VV) a také ke změně na postu ministra životního prostředí, kterým se v lednu 2011 stal Tomáš Chalupa. V říjnu pak na pozici ministra zemědělství vystřídal Ivana Fuksu dřívější ministr dopravy Petr Bendl.[31]
Komunální a senátní volby 2010
V komunálních volbách, které se uskutečnily spolu s prvním kolem voleb do Senátu 15. a 16. října 2010, obhájila ODS své prvenství mezi politickými stranami v počtu získaných mandátů. V dresu ODS tak bylo zvoleno celkem 5 112 zastupitelů. Výchozí situace před senátními volbami byla pro ODS obtížná. Strana obhajovala vůbec nejvyšší počet mandátů, 18 z celkového počtu 27. Ve dvoukolovém senátním klání ODS získala 8 mandátů, když celkovým ziskem 12 mandátů zvítězila ČSSD. Rozložení sil v Senátu nezměnily ani doplňovací volby, ve kterých v březnu 2011 na Kladensku uspěla ČSSD.[30]
Krajské a senátní volby 2012
Volby do zastupitelstev krajů se v roce 2012 uskutečnily 12. a 13. října. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a celkově obsadila s 12,28 % hlasů třetí místo. Občanští demokraté potvrdili roli lídra pravice, když více hlasů dokázali získat jen sociální demokraté a komunisté.
Ve stejné dny roku 2012 proběhlo i první kolo voleb do Senátu. ODS obhajovala 14 mandátů, do druhého kola postoupilo 10 kandidátů. Nejvýraznější úspěch zaznamenal Jaroslav Kubera, který v prvním kole získal 40,49 % hlasů a následně, společně s dalšími třemi kandidáty, uspěl i ve druhém kole.[30]
Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
Představitelé ODS v čele s premiérem Petrem Nečasem oznamují demisi vlády, červen 2013
Předčasným volbám konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na Úřadu vlády pod vedením Roberta Šlachty a následná demise premiéra Petra Nečase kvůli kauze Nagyová. Následné vyšetřování premiérova okolí nakonec až po letech skončilo odsouzením premiérovy milenky, která nechala tajnými službami sledovat jeho tehdejší manželku,[32] ODS už ale od počátku čelila tvrdým útokům a odsudkům ze strany médií i levicové a populistické opozice.
Několik dní po podání demise se ODS, TOP 09 a LIDEM dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla místopředsedkyně strany Miroslava Němcová. Prezident Miloš Zeman ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která ovšem podle očekávání nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a vládla nadále v demisi. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty původně zvažovaná premiérka Miroslava Němcová, stranu po rezignaci Petra Nečase vedl 1. místopředseda Martin Kuba. Heslem moderně pojaté kampaně bylo #Volimpravici. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů a 16 mandátů, což byl nejhorší výsledek v historii strany, občanští demokraté dokonce po těchto volbách nebyli ani nejsilnější pravicovou stranou, silnější byla TOP 09. Následně strana odešla po sedmi letech do opozice.[30]
V České republice přišli lidé k volbám do Evropského parlamentu 23. a 24. května 2014. ODS ve své předvolební kampani představila vizi „eurorealistické“ politiky. Občanští demokraté odmítli pouhý antagonismus vůči EU, stejně tak ale nesouhlasili s dalším přesouváním pravomocí do Bruselu. Hlavním motivem kampaně se stala Petice pro korunu, v rámci které se podařilo shromáždit více než 40 000 podpisů občanů, kteří tak vyjádřili přání zachovat korunu a nepřijímat euro. Post europoslance obhájili předseda europoslaneckého klubu Jan Zahradil a bývalý hejtman Evžen Tošenovský.[30]
Komunální a senátní volby 2014
Navzdory předpovědím mnohých komentátorů ODS uspěla v komunálních volbách, které se uskutečnily 10. a 11. října 2014. Z hlediska procentuálního přepočtu získaných hlasů byla třetí nejsilnější parlamentní stranou, když je předstihlo pouze hnutí ANO a ČSSD.[30] Občanští demokraté obhájili víc než 2 500 mandátů, do čela obcí se postavilo na 250 starostů zvolených za ODS.[30]
První kolo senátních voleb se uskutečnilo společně s komunálními volbami, ODS v něm obhajovala 3 mandáty. Do druhého kola, které se konalo 17. a 18. října, postoupilo hned 7 kandidátů občanských demokratů, místo v horní komoře parlamentu získali 2 z nich.[30]
V roce 2014 musela ODS v důsledku mediálního tlaku vrátit milion korun z podezřelého sponzorského daru od mladé kadeřnice Sabiny Spálovské.[33]
Volby do Poslanecké sněmovny 2017
Předvolebním heslem strany bylo „Slušný lídr, dobrý program, silná pravice“. ODS ve sněmovních volbách roku 2017 překvapivě posílila o 9 mandátů a se ziskem 11,3 % hlasů se stala druhou nejsilnější stranou ve Sněmovně, před ní se s velkým náskokem ocitlo hnutí ANO. Potenciální koalice dvou nejsilnějších stran – ANO a ODS, jež by měla ve sněmovně těsnou většinu 103 hlasů, však byla jakožto předvolební slib občanskými demokraty odmítnuta.[34] ANO následně po krátkém období menšinové vlády sestavilo druhou – koaliční vládu ANO a ČSSD s podporou KSČM. ODS se tak stala nejsilnější opoziční stranou a její předseda Petr Fiala se stal lídrem tzv. Demokratického bloku, který ukončil činnost v průběhu roku 2018.
V senátních volbách však ODS drtivě zvítězila v obou kolech. Z prvního kola postoupilo 10 vlastních kandidátů a 3 další, kteří kandidovali v rámci koalice nebo s podporou ODS. Senátory se nakonec stalo 9 kandidátů ODS a 3, kteří kandidovali v rámci koalice nebo s podporou ODS (jeden z nich byl členem ODS). Do senátního klubu ODS se pak přidal ještě Ladislav Faktor, který kandidoval jako nezávislý, a Ivo Valenta, který se do Senátu dostal již dříve za Stranu soukromníků. Tento klub měl tedy 18 členů a až do doplňovacích voleb v roce 2019 se dělil o první místo s klubem Starostů a nezávislých. Úspěch v senátních volbách zaručil ODS zisk křesla předsedy Senátu pro senátora Jaroslava Kuberu, který tuto funkci vykonával až do svého náhlého úmrtí v lednu 2020. Poté jej nahradil jeho stranický kolega Miloš Vystrčil.[34]
Volby do Evropského parlamentu 2019
Volby do Evropského parlamentu se uskutečnily 24. a 25. května 2019 a ODS v nich znovu posílila. Ve volbách skončila druhá za hnutí ANO s výsledkem 14,5 % hlasů a získala tak čtyři europoslance.[37] Díky preferenčním hlasům se do Evropského parlamentu dostal i bývalý ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.
Krajské a senátní volby 2020
Kampaň koalice SPOLU v říjnu 2021Logo koalice SPOLU
Před krajskými volbami uzavřela ODS v řadě krajů předvolební koalice. V koalici s hnutím STAN strana zvítězila v Královéhradeckém kraji, dobrých výsledků však dosáhla ve všech krajích a získala čtyři hejtmanské posty (v Plzeňském, Jihočeském a Královéhradeckém kraji a v Kraji Vysočina). Výrazně občanští demokraté uspěli i v senátních volbách. Po volbách byl vytvořen společný Senátorský klub ODS a TOP 09, který tak zůstal nejsilnějším senátním klubem a uhájil předsednickou funkci pro Miloše Vystrčila. Ten se měsíc před volbami stal jedním z nejznámějších českých politiků díky své cestě na Tchaj-wan, kde se stal nejvýše postaveným zahraničním státníkem, který kdy vystoupil před tamním parlamentem. Tuto Vystrčilovu zahraniční cestu výrazně zkritizovala totalitní Čína.
Strana dávala po úspěšných krajských volbách najevo, že se před nadcházejícími sněmovními volbami hodlá spojit s dalšími stranami do předvolební koalice. V říjnu 2020 byl oznámen vznik koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, která byla pojmenována SPOLU. Lídrem koalice a kandidátem na premiéra se stal Petr Fiala, vicelídry byli předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová a předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Průzkumy této koalici zprvu příliš nenahrávaly, koalice začala stoupat až během letních prázdnin v roce 2021. I těsně před volbami předvídaly průzkumy koalici druhé místo se ziskem kolem 24 % hlasů (první mělo být hnutí ANO dosavadního premiéra Babiše). V posledním týdnu před volbami však koalice SPOLU dokázala mobilizovat voliče, a zvítězila tak se ziskem 27,79 % hlasů. Koalice získala 71 mandátů, samotná ODS pak 34 mandátů.[38] Po volbách začala koalice na základě svého předvolebního slibu vyjednávat o nové vládě s koalicí Piráti a Starostové.[39]
Volební výsledky ODS – trend[48]Výsledky ODS (v koalici s KDS) ve volbách do České národní rady v roce 1992Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013Výsledky ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017Výsledky koalice SPOLU, v rámci které kandidovala ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021
Po volbách v říjnu 2021 pověřil prezident Miloš Zeman sestavením nové vlády předsedu ODS a volebního lídra koalice SPOLUPetra Fialu. Toho následně jmenoval 28. listopadu 2021 předsedou koaliční vlády, kterou tvoří ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti.[49] ODS v ní zastupuje kromě premiéra Fialy ministr financí a 1. místopředseda ODS Zbyněk Stanjura, ministryně obrany Jana Černochová, ministr spravedlnosti Pavel Blažek a místopředsedové ODS ministr dopravy Martin Kupka a ministr kultury Martin Baxa.[50]
Nejvyšším orgánem ODS je podle stanov kongres. Schází se každoročně, obvykle v zimě nebo na podzim. V sudých letech se volí vedení. Mezi kongresy rozhodují o činnosti strany výkonná rada, která má v současnosti 23 členů (členové předsednictva, po jednom zástupci z každého regionálního sdružení a předsedové parlamentních klubů), a republikový sněm (členové předsednictva, předsedové regionálních sdružení a předsedové oblastních sdružení). Výkonná rada se schází podle potřeby, nejméně 1× měsíčně. Důležitými orgány pro vnitřní chod strany jsou parlamentní kluby (poslanecký, senátorský a europoslanecký). Jejich předsedové jsou členy předsednictva a na politický chod strany mají zásadní vliv. Tyto kluby zřizují své sekretariáty v čele s klubovým tajemníkem. Předsednictvo (dříve grémium) průběžně řídí činnost strany mezi zasedáními výkonné rady. Skládá se z předsedy strany, jejích místopředsedů a předsedů parlamentních klubů.
Základní jednotkou ODS jsou místní sdružení v dané obci, či městě. Ta se seskupují do oblastních sdružení (kopírující v převážné většině bývalé okresy) a ta dále do regionálních sdružení (kopírující rozložení samosprávných krajů). Ve statutárních městech zpravidla kopíruje struktura místních sdružení jednotlivé městské části, či obvody a samotné statutární město je oblastním sdružením). Nejvyšším orgánem každého sdružení je sněm (místní, oblastní a regionální), který se koná podle stanov aspoň 1× ročně. Mezi sněmy řídí činnost sdružení jeho rada (místní, oblastní a regionální). V minulosti disponovaly od úrovně oblastí jednotlivá oblastní sdružení také svými kontrolními a revizními komise a také smírčími komisemi. Od úpravy stanov v roce 2013 jimi disponují pouze regionální sdružení a celostátní úroveň strany. Kontrolní a revizní komise má za úkol kontrolovat především hospodaření strany a správu jejího majetku, zatímco smírčí komise rozhoduje ve věcech sporů.
Petr Fiala na republikovém sněmu v Brně 23. června 2014
Dalšími orgány strany jsou straničtí manažeři (obdoba stranických tajemníků), kteří řídí provozní chod strany, ale na politické řízení strany nemají vliv (dle stanov ODS mají v orgánech strany pouze hlas poradní). Vrcholným představitelem je hlavní manažer ODS, kterého jmenuje výkonná rada a který spravuje chod hlavní kanceláře ODS. V minulosti mělo každé oblastní sdružení svého oblastního manažera a byla nastavena velice široká profesionální síť pracovníků strany. Dnes je již zachována struktura pouze regionálních manažerů, kteří mohou mít své asistenty.
Pokud má v daném místě či kraji ODS zastoupení v samosprávných orgánech, jsou zřizovány tzv. „Kluby zastupitelů“, které ale nemají právní zakotvení ve stanovách ODS a jsou pouze součástí jednacího řádu daného zastupitelstva. Kluby zastupitelů však mohou přijmout vlastní jednací řád, který je pro jeho členy závazný. V čele klubů stojí vždy jeho předseda a libovolný počet místopředsedů. V případě klubů krajských zastupitelů bývá ustanoven také tajemník klubu, který provozně řídí chod klubu. Status tajemníka klubu krajských zastupitelů je dán zvykově a v některých krajích je placeným zaměstnancem daného krajského úřadu (jako je tomu např. v Olomouckém kraji nebo v Praze).[53]
Předsednictvo
Na 31. kongresu ODS v Ostravě dne 13. dubna 2024 bylo zvoleno následující předsednictvo strany:
předseda: Petr Fiala, předseda vlády ČR a poslanec PČR
1. místopředseda: Zbyněk Stanjura, ministr financí a poslanec PČR
Konkrétní problémy: Zařadit část kritiky do článku. Wikipedistické stránky stran by neměly bodovat jednotlivosti, ale zařadit je do článku dle časové osy. Neutrální článek o politické straně v obsáhlejších Wikipediích jako je ta anglická obsahuje správně pouze fakta a vývoj, s přihlédnutím ke kritice.
Kritika Občanské demokratické strany vychází z různých ideových pozic a je běžnou součástí politického boje. Velkých rozměrů dosáhla při skandálu s financováním strany a ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 a znovu během vlády Mirka Topolánka v letech 2006–2009, kdy na kritice ODS postavila Česká strana sociálně demokratická svou volební kampaň nazvanou ODS Minus. ODS byla též kritizována ze strany politické pravice za nedostatečné prosazování pravicových hodnot v Topolánkově vládě.[54] Zejména šlo o podpis Lisabonské smlouvyMirkem Topolánkem a snahu prosadit ji v parlamentu, schválení antidiskriminačního zákona nebo uznání nezávislosti Kosova.
Kampaň ODS minus v roce 2006 se stala jedním ze symbolů ostré rivality dvou největších stran, ODS a ČSSD
Kromě kritiky ideologické je ODS též terčem kritiky věcné, nejčastěji v souvislosti s korupčním jednáním svých členů. Zvlášť silnou nevoli vyvolal například bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček, za jehož působení ve vládě získala jeho „bývalá“ firma Viamont miliardové státní zakázky.[55][zdroj?!] Šlo přitom o firmu s netransparentní vlastnickou strukturou, která využívala listinné akcie na majitele. Proto šlo předpokládat, že zde Aleš Řebíček stále vlastnil nemalý obchodní podíl a při rozhodování o veřejných zakázkách se jako ministr dopustil střetu zájmů a obohatil se o stovky miliónů korun.[56][zdroj?!]
Jinou kontroverzní osobností ODS byl vlivný brněnský politik Jiří Hos, zvolený roku 2012 do výkonné rady a v roce 2021 ve funkci předsedy místního sdružení Brno-sever. Jiří Hos je obžalován v korupční kauze Stoka.[57] Za členství ve zločinecké organizované skupině, přijetí úplatku a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky mu státní zástupce navrhl trest devět let vězení a pokutu jeden milion korun.[58] Výkonná rada ODS na svém jednání 10. února 2021 vyloučila Jiřího Hose pro poškozování dobrého jména strany a zároveň oznámila všem členům místního sdružení Brno-sever, že jejich organizaci zrušila.[59]
Před sněmovními volbami v říjnu 2021 byla ODS opakovaně zobrazována ze strany ČSSD jako hrozba. ODS byla obviňována ze záměrů na privatizaci České pošty nebo Českých drah a z plánu na omezování důchodů. Rovněž byla ODS obviňována ze záměru vstoupit po volbách do vlády s hnutím ANO, což ODS opakovaně odmítla a tento postoj si zachovala i po volbách.
Významné osobnosti v historii strany
Václav Klaus – předseda strany, prezident, předseda vlády, ministr financí a předseda Poslanecké sněmovny
Milan Uhde – ministr kultury, předseda Poslanecké sněmovny a předseda poslaneckého klubu
Jan Stráský – místopředseda strany, předseda vlády, ministr dopravy, ministr zdravotnictví a poslanec
Josef Zieleniec – místopředseda strany, místopředseda vlády, ministr zahraničí a poslanec
Miroslav Macek – místopředseda strany, místopředseda vlády a poslanec
Ivan Kočárník – místopředseda vlády, ministr financí a poslanec
Ivan Pilip – místopředseda strany, ministr školství, ministr financí a poslanec
Libuše Benešová – místopředsedkyně strany a předsedkyně Senátu
Mirek Topolánek – předseda strany, předseda vlády, předseda senátorského klubu, místopředseda Senátu a poslanec
Pavel Bém – 1. místopředseda strany, poslanec, primátor Hlavního města Prahy a starosta městské části Praha 6
David Vodrážka – 1. místopředseda strany, poslanec a starosta městské části Praha 13
Přemysl Sobotka – předseda Senátu a neúspěšný kandidát na prezidenta
Alexandr Vondra – místopředseda strany, místopředseda vlády, ministr zahraničí, ministr pro evropské záležitosti, ministr obrany, senátor a europoslanec
Ivan Langer – místopředseda strany, ministr informatiky, ministr vnitra a místopředseda Poslanecké sněmovny
Petr Gandalovič – místopředseda strany a ministr pro místní rozvoj, ministr zemědělství, poslanec a primátor Ústí nad Labem
Vlastimil Tlustý – ministr financí a předseda poslaneckého klubu
Tomáš Julínek – ministr zdravotnictví a předseda senátorského klubu
Martin Říman – ministr dopravy, ministr průmyslu a obchodu a poslanec
Petr Nečas – předseda strany, předseda vlády, ministr práce a sociálních věcí, ministr obrany a poslanec
Miroslava Němcová – 1. místopředsedkyně strany, předsedkyně Poslanecké sněmovny, senátorka a neúspěšná kandidátka na předsedkyni vlády
Martin Kuba – 1. místopředseda strany, ministr průmyslu a obchodu, předseda Asociace krajů ČR a hejtman Jihočeského kraje
Petr Bendl – místopředseda strany, ministr dopravy, ministr zemědělství, poslanec, hejtman Středočeského kraje a starosta Kladna
Pavel Blažek – místopředseda strany, ministr spravedlnosti a poslanec
Pavel Drobil – místopředseda strany, ministr životního prostředí a poslanec
Tomáš Chalupa – místopředseda strany, ministr životního prostředí, poslanec a starosta městské části Praha 6
Jiří Pospíšil – místopředseda strany, ministr spravedlnosti a místopředseda Poslanecké sněmovny
Zbyněk Stanjura – 1. místopředseda strany, ministr dopravy, ministr financí, předseda poslaneckého klubu a primátor Opavy
↑NORDSIECK, Wolfram. Czechia [online]. 2017. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie. www.ceeidentity.eu [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-03.
↑ POLITICAL SYSTEM. www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.parlgov.org [online]. [cit. 2018-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-02.
↑Mfx. Je současná ODS více euroskeptická? Politologové se neshodnou. EuroZprávy.cz [online]. 2010-08-25 [cit. 2019-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25.
↑ Z ODS zní převážně souhlas se směřováním strany. ‚Ve středu už je plno, pojďme doprava,‘ žádá ale část. iROZHLAS [online]. 2023-07-17 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
↑Marek Benda z ODS: Registrované partnerství bych zrušil [online]. 5 June 2016 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ŽÁBA, Jakub. Zdi a bubliny Tomáše Pojara [online]. 9 October 2015 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DOLEŽAL, Bohumil. Existuje extremistické křídlo ODS? [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Liberalismus a zdravý rozum [online]. 10 December 2015 [cit. 2017-03-12]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Preambule [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-01.
↑ Kdo jsme. www.ods.cz [online]. [cit. 2010-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-29.
↑ 4 pilíře – Program – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.
↑Volby do Evropského parlamentu budou velmi důležité. [online]. YouTube [ODS – Občanská demokratická strana] [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑ abODS. O nás – ODS – Občanská demokratická strana. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné online.
↑ ODS podporuje Izrael ve snaze o uznání Jeruzaléma za hlavní město. Týden.cz [online]. 29. ledna 2019. Dostupné online.
↑ ODS s novým vedením posílila, tvrdí průzkum. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2014-03-23]. Dostupné online.
↑Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014 [online]. Volby.cz [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑ Celkové výsledky hlasování. volby.cz [online]. Český statistický úřad [cit. 2021-01-30]. Dostupné online.
↑Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Vznik ODS. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05.
↑Životopis [online]. Pražský hrad, 2003-03-05 [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-19.
↑ abTABERY, Erik. Vládneme, nerušit [online]. Respekt, 2006 [cit. 2013-01-12]. Kapitola Vyjednávání o vládě 1998. Ukázky z knihy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-11.
↑Historie ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2014-11-10]. Kapitola Odchod Václava Klause z čela ODS. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05.
↑OVČÁČEK, Jiří. Topolánek: Na pracovním úřadě neskončím. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-04-14 4:29 CET [cit. 2010-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-26.
↑ Dohra v kauze zneužití Vojenského zpravodajství. Nejvyšší soud zamítl dovolání Nečasové a dalších. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-08-31 [cit. 2021-09-04]. Dostupné online.
↑ Kdo bude v nové vládě? Kandidáti už dohromady řeší program. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
↑Vývoj členské základny ODS 1991–2010 [online]. CEVRO, 2011-04-29 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-02.
↑ ODS ztratila za rok desetinu členů, nejvíc ve své historii. iDNES.cz [online]. 2011-05-24 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑MARTINEK, Jan. ODS mizí členové po stovkách. Novinky.cz [online]. 2014-04-03 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑Počet členů stran včera a dnes [PDF]. Čtrnáctideník [CEVRO], 2014-09-23 [cit. 2023-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-18.
↑BRODNÍČKOVÁ, Karolina. Trikolóra má už víc fanoušků než STAN a Piráti. Novinky.cz [online]. 2019-07-22 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑NEUBERGEROVÁ, Karolina. Komunisté mají stále nejvíce členů, jejich řady se ale tenčí. CNN.iPrima.cz [online]. 2020-05-31 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑DANDA, Oldřich. Staré strany ztrácejí tisíce členů, netáhnou už ani hnutí. Novinky.cz [online]. 2022-04-23 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
↑Zpráva ČTK (7. 6. 2009 19:06) „Týden: Firma Viamont loni vydělala rekordních 430 milionů Kč“
↑Aktuality - Ministerstvo spravedlnosti České republiky - Portál justice [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Zambian-born British tennis player and coach Miles MaclaganCountry (sports)Zambia but only represented Great BritainResidenceWimbledon, EnglandBorn (1974-09-23) 23 September 1974 (age 49)Kafue, ZambiaHeight5 ft 11 in (180 cm)Turned pro1993Retired2003PlaysRight-handed (one-handed backhand)Prize money$247,737SinglesCareer record3–11Career titles0Highest rankingNo. 172 (14 August 1995)Grand Slam singles resultsWimbledon2R (1993, 1995)DoublesCareer&#...
Mestaruussarja 1940 Competizione Mestaruussarja Sport Calcio Edizione 32ª Organizzatore SPL/FBF Luogo Finlandia Partecipanti 18 Formula eliminazione diretta Risultati Vincitore Sudet(1º titolo) Secondo TPS Statistiche Incontri disputati 17 Gol segnati 101 (5,94 per incontro) Cronologia della competizione 1939 1940-1941 Manuale La Mestaruussarja 1940 fu la trentaduesima edizione della massima serie del campionato finlandese di calcio, non venne giocato a girone unico, ma in forma...
Questa voce sugli argomenti giornalisti statunitensi e cestisti statunitensi è solo un abbozzo. Contribuisci a migliorarla secondo le convenzioni di Wikipedia. Segui i suggerimenti del progetto di riferimento. «Stockton to Malone!» (Rod Hundley, durante il celebre pick and roll tra le due stelle degli Utah Jazz) Rod Hundley Hundley con la maglia di West Virginia Nazionalità Stati Uniti Altezza 193 cm Peso 84 kg Pallacanestro Ruolo Guardia Termine carriera 1963 Carriera Giovani...
Practice of conducting negotiations between representatives of groups or states For the textual analysis of historic documents, see Diplomatics. For other uses, see Diplomacy (disambiguation). Winston Churchill (Prime Minister of the United Kingdom), Franklin D. Roosevelt (President of the United States) and Joseph Stalin (General Secretary of the Soviet Union) at the Yalta Conference, 1945 Diplomacy comprises spoken or written communication by representatives of state, intergovernmental, or ...
Pour les articles homonymes, voir FDE. Forces de défense estoniennesEesti Kaitsevägi Emblème de la force de défense estonienne Fondation 1918 Branches Force terrestre Force aérienne Force navale Ligue de défense estonienne (paramilitaire) Quartier-général Tallinn Commandement Président de l'Estonie Alar Karis Ministère de la défense Hanno Pevkur Chef d'état-major Martin Herem (en) Main-d'œuvre Disponibles au service militaire 291 801 (2010) (16-49 ans)[1] hommes A...
Overview of prostitution in Ukraine From the documentary Ukraine Is Not a Brothel Prostitution in Ukraine is illegal but widespread and largely ignored by the government.[1] In recent times, Ukraine has become a popular prostitution and sex trafficking destination. Ukraine is a source, transit, and destination country for women and children trafficked transnationally for the purposes of commercial sexual exploitation. Ukraine's dissolution from the Soviet Union, saw the nation attempt...
Disambiguazione – Se stai cercando il comune nel circondario di Rastatt, vedi Au am Rhein. Aucomune Au – Veduta LocalizzazioneStato Germania Land Baden-Württemberg DistrettoFriburgo in Brisgovia CircondarioBrisgovia-Alta Foresta Nera TerritorioCoordinate47°57′N 7°50′E / 47.95°N 7.833333°E47.95; 7.833333 (Au)Coordinate: 47°57′N 7°50′E / 47.95°N 7.833333°E47.95; 7.833333 (Au) Altitudine285–643 m s.l.m. Superficie3,...
Former bus station in Stockport, Greater Manchester, England Stockport Bus station with Stockport Viaduct in the background in January 2009General informationLocationStockportStockport (borough)Coordinates53°24′31″N 2°09′49″W / 53.40867°N 2.16361°W / 53.40867; -2.16361Operated byTransport for Greater ManchesterBus stands24Bus operatorsHigh PeakM TravelGo Goodwins GroupStagecoach ManchesterConnectionsStockport railway stationHistoryOpened2 March 1981Closed29...
Le nationalisme européen, nationalisme pan-européen ou pan-européanisme est une mouvance politique favorable à la création d'une nation européenne (Europe-Nation unitaire) ou d'une confédération européenne (Europe confédérale). Le nombre de sympathisants est incalculable du fait qu'il n'existe aucun mouvement à l'heure actuelle capable de se présenter à des élections. Le terme a été apparemment inventé par Hannah Arendt en 1954 pour une idéologie (hypothétique ou postulée...
Pour les articles homonymes, voir Ptolémée (homonymie). Ptolémée Ier Sôter Buste de Ptolémée Ier, musée du Louvre. Fonctions Roi d'Égypte 305 – 283 avant notre ère Prédécesseur Alexandre IV Successeur Ptolémée II Philadelphe Biographie Dynastie Dynastie lagide (XXXIIIe dynastie) Date de naissance v. 368-366 Lieu de naissance Éordée (Macédoine) Date de décès 283 av. J.-C. Père Lagos Mère Arsinoé Grand-père maternel Méléagre Fratrie Mé...
Disambiguazione – Se stai cercando altri significati, vedi Serie B 1998-1999 (disambigua). Serie B 1998-1999Serie B TIM 1998-1999 Competizione Serie B Sport Calcio Edizione 67ª Organizzatore Lega Calcio Date dal 6 settembre 1998al 13 giugno 1999 Luogo Italia Partecipanti 20 Formula girone unico Risultati Vincitore Verona(3º titolo) Altre promozioni TorinoLecceReggina Retrocessioni ReggianaFidelis AndriaLuccheseCremonese Statistiche Miglior marcatore Marco Ferrante (26)...
جزء من سلسلة مقالات سياسة ألبانياألبانيا الدستور الدستور حقوق الإنسان السلطة التنفيذية الرئيس بوجار نيشاني رئيس الوزراء إيدي راما السلطة التشريعية البرلمان السلطة القضائية السلطة القضائية التقسيم الاداري التقسيم الإداري المقاطعات الانتخابات الانتخابات الأحزاب السيا�...
Lanskap Bazoches-lès-Bray. Bazoches-lès-BrayNegaraPrancisArondisemenProvinsKantonBray-sur-SeineAntarkomuneCommunauté de communes du Canton de Bray-sur-SeinePemerintahan • Wali kota (2008-2014) Jean-Louis Charle • Populasi1768Kode INSEE/pos77025 / 2 Population sans doubles comptes: penghitungan tunggal penduduk di komune lain (e.g. mahasiswa dan personil militer). Bazoches-lès-Bray merupakan sebuah komune di departemen Seine-et-Marne di region Île-de-France di...
Phytoplasma Phyllody induced by phytoplasma infection on a coneflower (Echinacea purpurea). Klasifikasi ilmiah Divisi: Firmicutes Kelas: Mollicutes Ordo: Acholeplasmatales Famili: Acholeplasmataceae Genus: Candidatus Phytoplasma Species Ca. Phytoplasma allocasuarinae Ca. Phytoplasma asteris Ca. Phytoplasma aurantifolia Ca. Phytoplasma australiense Ca. Phytoplasma brasiliense Ca. Phytoplasma castaneae Ca. Phytoplasma cocostanzaniae Ca. Phytoplasma cocos...
Sociologist, writer, and academic (1922–1982) Goffman redirects here. For others with the same surname, see Goffman (disambiguation). Erving GoffmanBorn(1922-06-11)11 June 1922Mannville, Alberta, CanadaDied19 November 1982(1982-11-19) (aged 60)Philadelphia, Pennsylvania, U.S.Nationality Canadian American EducationUniversity of Manitoba (BSc)University of Toronto (BA)University of Chicago (MA, PhD)Known forTotal institutionVarious symbolic interactionist concepts: Dramaturgy Intera...
الشامانية الكورية أو الدين الشاماني الشعبي، ويُعرَف أيضًا بالشينيّة أو السينيّة (بالكوريّة: 신교، بالهانجا: 神敎، شينغيو أو شينكيو، ويعني «دين الأرواح أو الآلهة» أو الشندو (بالكوريّة: 신도 بالهانجا: 神道، ويعني «طريق الأرواح أو الآلهة»، هي الدين الكوري العرقي، وهو دين أرواحي...
Overview of liberalism in Germany Part of a series onLiberalism Schools Classical Conservative Cultural Feminist Equity Green Internationalist Muscular National Neo Ordo Radical Religious Christian Catholic Islamic Jewish Secular Social Techno Third Way Principles Consent of the governed Due process Democracy Economic liberalism Economic globalization Equality Gender Legal Federalism Freedom Economic Market Trade Press Religion Speech Harm principle Internationalism Invisible hand Labor theor...
.svg)
.jpg)
.png)
.png)
