Euro začalo v devizové (virtuální) podobě platit 1. ledna1999, přičemž ve valutové podobě bylo zavedeno do oběhu 1. ledna2002 a tak nahradilo dříve platné měny používané ve státech eurozóny.
Euro navázalo na košovou Evropskou měnovou jednotku (ECU) v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. Výchozí externí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura (31. prosince1998).[2]
Porovnání s USD
Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za euro, dosáhlo na devizovém trhu 15. července2008, svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října2000 při kurzu 0,8252 USD za euro. V roce 2015 se kurz eura pohybuje kolem hodnoty 1,1 USD za euro.
Při zavádění eura v roce 1999 se očekávalo, že se postupně zvýší podíl eura na světových devizových rezervách a euro se stane světovou rezervní měnou rovnocennou americkému dolaru. Tato předpověď se však nenaplnila. Od zavedení eura v roce 1999 až do roku 2009 se sice podíl eura na světových devizových rezervách zvýšil ze 17,9 % na 27,6 %, od roku 2010 ale podíl eura na světových devizových rezervách klesá a ve druhém čtvrtletí 2015 dosahoval pouze 20,5 %. Pro porovnání, americký dolar v roce 1999 tvořil 71 % devizových rezerv centrálních bank, v roce 2009 to bylo 62,1 % a ve druhém čtvrtletí 2015 63,8 %.
Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Ve Finsku a Nizozemsku se jednocentové a dvoucentové mince běžně nepoužívají, razí se pouze pro sběratele.
Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny (podobný systém stejné lícové strany a různých rubových stran mincí používá kapverdské escudo a CFP frank). Všechny euromince mohou být používány ve všech členských zemích eurozóny. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 € a 200 € (500 € bankovky nejsou v oběhu od 27. dubna 2019, kvůli častým padělkům). Bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny.
Členské státy eurozóny
Podrobnější informace naleznete v článku Eurozóna.
Zúčastněný stát
Přepočítací koeficienty bývalých národních měn členů eurozóny k euru
Kromě výše zmíněných členských států eurozóny používají euro i další země a území, aniž by byly členy eurozóny. Některé z těchto zemí mají o používání eura uzavřeny dohody s Evropskou unií, jiné zavedly euro jednostranně bez dohody s EU.
Monako, San Marino, Vatikán a Andorra používají euro na základě dohod s Evropskou unií. Euro jako svou měnu zavedly s ohledem na existenci měnové unie s Francií (v případě Monaka), respektive s Itálií (v případě San Marina a Vatikánu) či přímo s EU (Andorra). V Monaku euro nahradilo dříve obíhající francouzský frank a monacký frank, v San Marinu italskou liru a sanmarinskou liru a ve Vatikánu italskou liru a vatikánskou liru. V Andoře euro nahradilo francouzský frank a španělskou pesetu. Monako, Vatikán a San Marino emitují své vlastní euromince již od roku 2002. Andorra získala právo razit andorrské euromince od 1. července 2013[3], první mince se však k obyvatelům Andorry dostaly v prosinci 2014.
Dohody s EU o používání eura mají uzavřeny rovněž francouzská zámořská společenstvíSaint Pierre a Miquelon a Saint-Barthelémy.[4][5] Tato území sice nejsou součástí Evropské unie, a tedy ani eurozóny, ale na základě dohod s EU používají euro jako svou měnu. Nemají však povoleno vydávat euromince se svou vlastní rubovou stranou.
Jednostranně bez dohody s EU euro zavedla Černá Hora a Kosovo, kde euro nahradilo německou marku. Po zavedení eura na Kypru používají tuto měnu i britské suverénní vojenské základny Akrotiri a Dekelia.[6]
Vývoj kurzu amerického dolaru, japonského jenu a britské libry k euru od roku 1999
Maastrichtská konvergenční kritéria jsou souborem pěti ekonomických ukazatelů, které musí splnit stát usilující o zavedení jednotné evropské měny euro. Mezi kritéria patří:
Kritérium cenové stability – členský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí přesahovat o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
Kritérium deficitu veřejných rozpočtů – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %.
Kritérium hrubého veřejného dluhu – poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 60 %, s výjimkou případů, kdy se poměr dostatečně rychle snižuje a blíží se uspokojivým tempem referenční 60% hodnotě.
Kritérium stability měnového kurzu – členský stát dodržuje normální kurzová rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů II (ERM II) Evropského měnového systému, a to minimálně v průběhu dvou posledních let před šetřením. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru, Dánsko musí dodržovat užší fluktuační pásmo ± 2,25 %. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity.
Podle evropských předpisů[zdroj?] se v nominativu jednotného čísla ve všech úředních nebo státních jazycích zemí EU užívá tvar euro. V ostatních případech používání názvu euro plně podléhá pravidlům úředních nebo státních jazyků členských států EU.
Psaná podoba eura
V rámci celé Evropské unie se používají tři různá písma – latinka, cyrilice a řecké písmo. Název společné měny států eurozóny v jednotlivých písmech má následující podobu.
Z kodifikovaných pravidel českého jazyka plyne, že euro je slovo ohebné, středního rodu, skloňované standardně podle vzoru město. Cent (eurocent) je slovo ohebné, mužského rodu a skloňuje se podle vzoru hrad. Psaná podoba názvu měny euro se odlišuje od psané podoby názvu kontinentu Evropa; kromě toho se předpona euro- standardně používá pro záležitosti spojené s EU (Evropskou unií).
Výslovnost psaných slov euro a cent v češtině je /eu.ro/ a /cent/.
Pro používání slova euro platí následující skutečnosti.
V češtině jsou správná tato užití názvu/zkratky/symbolu euro po číslovkách:
1 Euro, 2 Euro, 5 Euro (slovo euro se píše s malým e a skloňuje se)
Kromě toho je nutné poznamenat, že:
zkratka Eur je podle některých názorů ekvivalentem zkratky Kč (stejně jako EUR je ekvivalentem zkratky CZK), tato zkratka však není žádným předpisem oficiálně zavedená (slovo euro je už dost krátké), a není tedy jako zkratka měny právně závazná (na rozdíl od zkratky Kč, která jako zkratka měny česká koruna právně závazná je)
znak € se v češtině podle zvyklostí – jako analogie umístění zkratek typu EUR nebo znaků typu $ – umísťuje za číslovku (nikoli před číslovku jako např. v angličtině), avšak tato záležitost není závazně předepsaná – je možné symbol psát i před částku[8]
Společná měna Africké unie, založené roku 2001, je jedním z jejích cílů (i když ne tolik prioritním jako ostatní). Realita společné africké měny je zatím neurčitá. Jeden z návrhů na její jméno je Afro nebo Sheba. V současné době vznikají snahy o regionální měnové unie částí afrického kontinentu. Kromě již existující měnové unie mezi 14 zeměmi střední a západní Afriky používajících CFA frank mají vzniknout dvě další regionální měnové unie. Na východě Afriky má být zaveden východoafrický šilink, na západě kontinentu měna eco.
V Asii existuje Eurasijská daňová unie a v jejím rámci i plán společné měny Altynu. Existují také plány na zavedení společné měny mezi některými státy Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.
Objevují se hlasy proti přijetí eura z důvodu placení dluhů Řecka a dalších států především na jihu Evropy.[9][10] Například Slovensko, které již přijalo euro, souhlasilo v roce 2012, že do Evropského stabilizačního mechanismu (Euroval) přispěje celkem 660 miliony eur (okolo 16,7 miliardy Kč).[11]
Podle studie Centra pro evropskou politiku ve Freiburgu v prvních 20 letech z eura těžilo především Německo, ale většina států, včetně Francie a Itálie, na něm tratí, zejména kvůli mezinárodní konkurenci.[12] Podle amerického finančníka Miltona Ezratiho euro nepřináší výhodou všem zúčastněným státům, ale pro slabší ekonomiky je nevýhodné.[13] Důsledkem je spíše divergence.
↑ Archivovaná kopie. www.cnb.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-14.
↑Výkladový slovníček - E - Evropská měnová jednotka (European Currency Unit, ECU) [online]. Ministerstvo financí - Zavedení eura v České republice [cit. 2014-01-04]. Dostupné online.
↑COUNCIL DECISION of 31 December 1998 concerning the monetary arrangements in the French territorial communities of Saint-Pierre-et-Miquelon and Mayotte [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑MĚNOVÁ DOHODA mezi Evropskou unií a Francouzskou republikou týkající se zachování eura na Svatém Bartoloměji v důsledku změny jeho statusu vůči Evropské uni [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2014-01-04]. Dostupné online.
↑EURO ORDINANCE 2007 - An Ordinance to provide for the adoption of the euro as legal tender in the Sovereign Base Areas and for related matters [online]. the Sovereign Base Areas Administration (SBAA) [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Přijetí eura? Většina podnikatelů nechce platit dluhy za Řecko, upozorňuje Nováková. ČT24 [online]. 2017-06-22. Dostupné online.
↑ Česko by euro nemělo rychle přijímat. Hrozí, že Češi budou platit za Řecko, říká nový centrální bankéř Marek Mora. Hospodářské noviny [online]. 2017-05-18. Dostupné online.
↑ Slovensko schválilo euroval, opozice mluví o černém dni. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-06-22 [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-05.
