Naruhito 徳仁
126. Japonský císař
Naruhito v roce 2023
Tituly
japonský císař
Období	1. května 2019 – dosud
Éra	Reiwa
Korunovace	22. října 2019
Předchůdce	Akihito
Náboženství	šintoismus
Narození	23. února 1960 (64 let) Kókjo, Tokio, Japonsko Japonsko
Domnělý dědic
Nástupce	Fumihito
Sňatek	9. června 1993
Manželka	Masako Owada
Potomci	Aiko, princezna Toši
Dynastie	japonská císařská
Otec	Akihito
Matka	Mičiko Šóda
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Japonská císařská rodina
Císař Císařovna Princezna Toši
Emeritní císař Emeritní císařovna Korunní princ Akišino Korunní princezna Akišino Princezna Kako z Akišina Princ Hisahito z Akišina
Princ Hitači Princezna Hitači
Princezna Tomohito z Mikasy Princezna Akiko z Mikasy Princezna Jóko z Mikasy Princezna Takamado Princezna Takamado z Takamada
z • d • e

Naruhito (japonsky: 徳仁親王, Naruhito Šinnó, * 23. února 1960 Tokio) je japonský císař. Na císařský trůn nastoupil 1. května 2019, čímž po abdikaci jeho otce Akihita začala éra Reiwa.^[1] Je 126. panovníkem podle tradičního japonského pořadí následnictví.

Naruhito se narodil v Tokiu za vlády svého dědečka Hirohita jako nejstarší dítě korunního prince Akihita a korunní princezny Mičiko. Císař Hirohito zemřel v roce 1989, čímž se Akihito stal císařem a Naruhito následníkem trůnu. Naruhito byl formálně jmenován korunním princem v roce 1991. Navštěvoval školy Gakušúin v Tokiu a později studoval historii na univerzitě Gakušúin a angličtinu na Merton College v Oxfordu. V roce 1993 se oženil s absolventkou Harvardu a diplomatkou Masako Owadovou. Mají jednu dceru, Aiko, princeznu Toši.

Naruhito, který pokračuje v bojkotu svého dědečka a otce ohledně uvěznění odsouzených válečných zločinců, nikdy nenavštívil svatyni Jasukuni.^[2] Zajímá se o vodní politiku a ochranu vod a rád hraje na violu. Byl čestným prezidentem Letních olympijských her 2020 a Letních paralympijských her 2020 a je stoupencem Světové organizace skautského hnutí.^[3]

Než se Naruhito stal císařem, byl v japonském tisku obecně označován svým křestním jménem a královským titulem. Po nástupu na trůn již není označován svým křestním jménem, ale jako „Jeho Veličenstvo císař“ (天皇陛下, Tennó Heika), což může být zkráceno na „Jeho Veličenstvo“ (陛下, Heika). V písemné podobě je také formálně označován jako „vládnoucí císař“ (今上天皇, Kindžó Tennó). Éra Naruhitovy vlády nese jméno „Reiwa“ (令和) a podle zvyku bude po své smrti na příkaz vlády přejmenován na císaře Reiwa (令和天皇, Reiwa Tennó, viz „posmrtné jméno“).

Jméno příští éry za jeho nástupce bude stanoveno po jeho smrti nebo před jeho abdikací.^[4]

Naruhito se narodil v císařské nemocnici Kunaičó bjóin v Kókjo v Tokiu 23. února 1960 v 16:15.^[5] Jako princ později vtipkoval: „Narodil jsem se ve stodole uvnitř příkopu“.^[6] Jeho rodiče, Akihito a Mičiko, byli tehdy korunním princem a korunní princeznou Japonska a jeho dědeček z otcovy strany, císař Šówa, vládl jako císař. Agentura Reuters uvedla, že Naruhitova babička z otcovy strany, císařovna Kódžun, dohnala svou snachu a vnoučata v 60. letech 20. století k depresi tím, že vytrvale obviňovala Mičiko z toho, že se pro jejího syna nehodí.^[7]

Naruhitovo dětství bylo údajně šťastné. Měl rád horolezectví, jízdu na koni a hru na housle. Hrál si s dětmi královského komorníka a byl fanouškem Yomiuri Giants v Central League, jeho oblíbeným hráčem byl č. 3, pozdější trenér týmu Šigeo Nagašima. Jednoho dne našel na pozemku paláce pozůstatky starověké silnice, což vyvolalo celoživotní fascinaci historií dopravy.^[6] Později řekl: „O silnice se zajímám už od dětství. Na silnicích se můžete vydat do neznámého světa. Od té doby, co vedu život, kde mám jen málo příležitostí svobodně vycházet, jsou silnice drahocenným mostem do neznámého světa, abych tak řekl.“^[6]

V srpnu 1974, kdy bylo princi 14 let, byl poslán do australského Melbourne do hostitelské rodiny. Naruhitův otec, tehdy korunní princ Akihito, tam měl rok předtím na výletě pozitivní zkušenost a povzbudil svého syna, aby jel také.^[6] Bydlel v rodině obchodníka Colina Harpera.^[6] Jednou dokonce hrál na housle pro hodnostáře na státní večeři v Government House, kterou pořádal generální guvernér sir John Kerr.^[6]

Když byly Naruhitovi čtyři roky, byl zapsán do prestižního školního systému Gakušúin, kam své děti posílá mnoho japonských elitních rodin a narikinů.^[6] Na vyšší střední škole se připojil ke geografickému klubu.^[6]

Naruhito v březnu 1982 promoval na Univerzitě Gakušúin s bakalářským titulem v oboru historie.^[6] V červenci 1983 absolvoval tříměsíční intenzivní kurz angličtiny a poté nastoupil na Merton College na Oxfordské univerzitě ve Spojeném království,^[6] kde studoval až do roku 1986. Svou práci Studie navigace a provozu na horní Temži v 18. století však nepředložil až do roku 1989.^[6] Později se k těmto letům vrátil ve své knize The Thames and I – Memoir of Two Years at Oxford. Navštívil asi 21 historických hospod, včetně Trout Inn.^[6] Vstoupil do japonské a dramatické společnosti a stal se čestným prezidentem klubů karate a juda.^[6] Hrál meziuniverzitní tenis a bral lekce golfu.^[6] Během tří let v Mertonu také vylezl na nejvyšší vrcholy tří konstitučních zemí Spojeného království; skotský Ben Nevis, ve Walesu na Snowdon a na Scafell Pike v Anglii.^[6]

Během pobytu v Oxfordu také procestoval Evropu a setkal se s velkou částí jejích královských rodin, včetně britské královské rodiny.^[6] Poměrně uvolněné způsoby britské královské rodiny ho ohromily: „Královna Alžběta II., poznamenal překvapeně, si nalila vlastní čaj a podávala vlastní sendviče.“^[6] Jezdil také lyžovat s lichtenštejnským princem Hansem-Adamem II., dovolenou strávil na Mallorce ve Středozemním moři se španělským králem Juanem Carlosem I. a plul na lodi s norským korunním princem Haraldem a korunní princeznou Sonjou a královnou Beatrix Nizozemskou.^[6]

Po svém návratu do Japonska se znovu zapsal na Univerzitu Gakušúin, kde v roce 1988 získal magisterský titul v historii.^[8]

Novomanželé korunní princ Naruhito a korunní princezna Masako v japonském tradičním oděvu, 1993

500-yenová pamětní mince vydaná k příležitosti císařské svatby

Naruhito se s Masako Owadovou (pracovnicí ministerstva zahraničních věcí) poprvé setkal na čaji pro infantku Elenu Španělskou v listopadu 1986,^[6][9] během jejích studií na Tokijské univerzitě. Princ jí byl okamžitě uchvácen^[6] a zařídil, aby se během několika příštích týdnů několikrát setkali.^[6] Z tohoto důvodu byli po celý rok 1987 neúnavně pronásledováni tiskem.^[6]

Navzdory nesouhlasu Agentury císařské domácnosti tvořili pár další dva roky. Než císařský palác 19. ledna 1993 oznámil jejich zasnoubení, požádal ji o ruku třikrát. Svatba se konala 9. června téhož roku v Císařském šintoistickém sále v Tokiu před 800 pozvanými hosty, včetně mnoha evropských hlav států a královských rodin.^[6]

V době jejich manželství nastoupil na trůn Naruhitův otec, takže Naruhito byl 23. února 1991 jmenován korunním princem s titulem princ Hiro (浩宮, Hiro-no-mija).^[8]

První těhotenství Masako bylo oznámeno v prosinci 1999, ale potratila.^[10] Císař Naruhito a císařovna Masako mají jednu dceru, Aiko, princeznu Toši (敬宮愛子内親王, Toši-no-mija Aiko Naišinnó), narozenou 1. prosince 2001 v Nemocnici Agentury císařské domácnosti v Kókjo.^[11][12]

Naruhito se zajímá o vodní politiku a ochranu vody. V březnu 2003 ve své funkci čestného prezidenta třetího Světového fóra o vodě pronesl na slavnostním zahájení projev s názvem „Vodní cesty spojující Kjóto a místní regiony“. Při návštěvě Mexika v březnu 2006 přednesl hlavní projev na zahajovacím ceremoniálu čtvrtého Světového fóra o vodě, „Edo a vodní doprava“. V prosinci 2007 se zúčastnil přednášky na slavnostním zahájení prvního Asijsko-pacifického vodního summitu „Lidé a voda: od Japonska k asijsko-pacifickému regionu“.^[8]

Naruhito hraje na violu, na kterou přešel z houslí, protože měl pocit, že jsou „příliš vůdčí, příliš výrazné“, aby vyhovovaly jeho hudebnímu a osobnímu vkusu.^[6] Ve volném čase se věnuje běhání, turistice a horolezectví.^[6]

Korunní princ byl patronem Zimních olympijských her 1998 a Zimních paralympijských her 1998. Je také příznivcem Světové organizace skautského hnutí a v roce 2006 se zúčastnil 14. Nippon Jamboree, japonského národního jamboree organizovaného Asociací skautů Japonska. Korunní princ je také od roku 1994 čestným viceprezidentem japonského Červeného kříže.^[8] V roce 2001 navštívil Spojené království; na hradě Windsor se setkal s královnou Alžbětou II. a princem Philipem, vévodou z Edinburghu.

Na dva týdny v roce 2012 se dočasně ujal povinností svého otce, zatímco císař podstoupil a zotavil se z operace bypassu srdce.^[13] Naruhitovy narozeniny byly prefekturami Šizuoka a Jamanaši pojmenovány „Den hory Fudži“ kvůli jeho údajné lásce k této hoře.

Dne 1. prosince 2017 premiér Šinzó Abe oznámil, že Naruhitův otec, císař Akihito, abdikuje dne 30. dubna 2019 a že Naruhito se 1. května 2019 stane 126. japonským císařem.^[14][15] Po abdikačním ceremoniálu odpoledne 30. dubna pokračovala Akihitova vláda a éra Heisei až do konce dne. Naruhito se pak 1. května stal císařem a zahájil tak éru Reiwa. Přechod moci se uskutečnil o půlnoci a Naruhito formálně zahájil svou vládu na obřadu později toho rána. Ve svém prvním prohlášení jako císař se zavázal splnit svou ústavní odpovědnost „jako symbol státu a jednoty japonského lidu“.^[1]

Podle článku 4 Ústavy je Naruhitova role definována jako zcela ceremoniální a reprezentativní. Na rozdíl od většiny ostatních konstitučních monarchů Naruhito postrádá dokonce i nominální pravomoci související s vládou;^[16] je mu zakázáno činit politická prohlášení.^[1] Jeho role je omezena na vykonávání ceremoniálních povinností, jak je vymezuje Ústava, a i tak je omezen požadavky Ústavy a závaznými radami vlády. Například, když formálně jmenuje předsedu vlády, je po něm požadováno, aby jmenoval osobu určenou japonským parlamentem.^[17]

Naruhitova korunovace se konala 22. října 2019.^[18] Dne 23. července 2021 zahájil Letní olympijské hry 2020 (původně se měly konat v roce 2020, ale byly odloženy kvůli pandemií covidu-19), které se konaly v Tokiu, stejně jako to udělal jeho dědeček, císař Šówa, v roce 1964.

První zahraniční cesta Naruhita a Masako jako japonského císaře a císařovny se uskutečnila v září 2022 do Spojeného království, kde se zúčastnili státního pohřbu královny Alžběty II.^[19][20] V červnu 2023 navštívili Indonésii, což byla jejich první státní návštěva.^[21]

• 1993 – Temuzu to tomoni: Eikoku no ninenkan (テムズとともに: 英国の二年間, OCLC 032395987)
• 2006 – The Thames and I: A Memoir of Two Years at Oxford s Hughem Cortazzim. Folkestone, Kent: Global Oriental. ISBN 978-1-905246-06-9; OCLC 65196090

• 23. února 1960 – 23. února 1991: Naruhito, jeho císařská Výsost princ Hiro (浩宮徳仁親王殿下 Hiro-no-mija Naruhito šinnó denka)^[22][23][24]
• 23. února 1991 – 1. května 2019: Jeho císařská Výsost korunní princ japonský (日本の皇太子殿下 Nihon no kótaiši denka)^[22][23][24]
• 1. května 2019 – dosud: Jeho Veličenstvo císař (天皇陛下 Ten'nó heika)^[22][23][24]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Naruhito na Wikimedia Commons
• Seznam prací o Naruhitovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)

Japonští císařové
seznam japonských císařů
Legendární	Džómon 660 ACN–291 ACN Džimmu Suizei Annei Itoku Kóšó Kóan Jajoi 290 ACN–269 AD Kórei Kógen Kaika Sudžin Suinin Keikó Seimu Čúai Džingu Kógó**
Jamato	Kofun 269–539 Ódžin Nintoku Ričú Hanzei Ingjó Ankó Júrjaku Seinei Kenzó Ninken Burecu Keitai Ankan Senka Asuka 539–710 Kinmei Bidacu Jómei Sušun Suiko* Džomei Kógjoku* Kótoku Saimei* Tendži Kóbun Temmu Džitó* Mommu Gemmei*
Nara	710–794 Gemmei* Genšó* Šómu Kóken* Džunnin Šótoku* Kónin Kammu
Heian	794–1185 Kammu Heizei Saga Džunna Ninmjó Montoku Seiwa Józei Kókó Uda Daigo Suzaku Murakami Reizei En'jú Kazan Ičidžó Sandžó Go-Ičidžó Go-Suzaku Go-Reizei Go-Sandžó Širakawa Horikawa Toba Sutoku Konoe Go-Širakawa Nidžó Rokudžó Takakura Antoku Go-Toba
Kamakura	1185–1333 Go-Toba Cučimikado Džuntoku Čúkjó Go-Horikawa Šidžó Go-Saga Go-Fukakusa Kamejama Go-Uda Fušimi Go-Fušimi Go-Nidžó Hanazono Go-Daigo
Severní dvůr	1333–1392 Kógon Kómjó Sukó Go-Kógon Go-En'jú Go-Komacu
Muromači	1333–1573 Go-Murakami Čókei Go-Kamejama Go-Komacu Šókó Go-Hanazono Go-Cučimikado Go-Kašiwabara Go-Nara Ógimači
Azuči-Momojama	1573–1603 Ógimači Go-Józei
Edo	1603–1868 Go-Józei Go-Mizunó Meišó* Go-Kómjó Go-Sai Reigen Higašijama Nakamikado Sakuramači Momozono Go-Sakuramači* Go-Momozono Kókaku Ninkó Kómei Meidži
Japonské císařství	1868–1947 Meidži Taišó Šówa
Moderní Japonsko	1947–dosud Šówa Akihito Naruhito
vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí **

Současní panovníci suverénních států
Afrika	Letsie III. Muhammad VI. Mswati III.
Ameriky	Karel III.
Asie	Hamad bin Ísá Džigme Khesar Namgjel Wangčhug Hassanal Bolkiah Norodom Sihamoni Naruhito Abdalláh II. Mišal Abdullah Hajtham bin Tárik Tamím bin Hamad Salmán Vatčirálongkón (Ráma X.) Muhammad ibn Zájid Ál Nahján
Evropa	Vives Sicília a Macron Filip Frederik X. Hans Adam II. (regent: Alois) Jindřich Albert II. Vilém Alexandr Harald V. Filip VI. Karel XVI. Gustav Karel III. František
Oceánie	Karel III. Tupou VI.
* Viz též: Současní dědicové suverénních monarchií