Císařovna Džitó byla dcerou císaře Tendžiho. Její matkou byla Oči-no-Iracume, dcera ministra Ó-omiho Sogy no Jamady-no Išikawy Mara. Jejím manželem byl bratr jejího otce, císař Temmu, po němž nastoupila na trůn.[5]
Jméno, jež císařovna Džitó dostala při narození a používala před nástupem na trůn, znělo Uno-no-sarara či Unonosasara (鸕野讚良), zjednodušeně jen Uno.[6]
Události za vlády Džitó
Po smrti svého manžela císaře Temmua (631–686), který byl rovněž jejím strýcem, převzala Džitó odpovědnost za řízení dvorských záležitostí. Na trůn nastoupila v roce 687, aby tak zajistila následnictví svému synovi, Kusakabe-shinnóovi. Během tohoto období císařovna vládla z Fudžiwarského paláce v provincii Jamato.[5] Roku 689 zakázala Džitó hazardní deskovou hruSugoroku (která je velmi podobná vrhcábům).[7] V roce 690 při své intronizaci vykonala zvláštní rituál, poté udělila milost a roku 692 se i přes radu ministra Miwy-no-Asona-Takečimara vypravila do svatyně Ise[7] zasvěcené šintoistické bohyni Amaterasu, jež byla božskou pramáti císařského rodu.
Císařovnin syn, princ Kusakabe-shinnó, sice byl jmenován korunním princem a císařovniným následníkem, ale zemřel ještě v mladém věku. Císařovniným následníkem byl poté jmenován jeho syn Karu-no-o. V roce 697 pak po císařovnině abdikaci nastoupil na trůn jako císař Mommu.[5]
Císařovna Džitó vládla 11 let. Přestože se na Chryzantémovém trůnu vystřídalo celkem osm panovnic, jejich následníci byli obvykle vybíráni z mužů otcovské císařské rodové linie. Proto někteří konzervativní vzdělanci zastávají názor, že ženy-panovnice vládly vždy pouze dočasně, a že proto musí být v 21. století zachována tradice pouze mužského nástupnictví.[8] Jedinou výjimkou stojící proti této konvenční argumentaci tak zůstává císařovna Gemmei, po níž nastoupila na trůn její dcera, císařovna Genšó.
Roku 697 Džitó abdikovala v Mommuův prospěch a jako odstoupivší panovnice přijala titul daidžó tennó. Následně všichni japonští panovníci, kteří odstoupili ve prospěch svého následníka, přijímali po abdikaci stejný titul.[5][9]
Džitó si nadále udržela moc a vliv jako takzvaná klášterní vládkyně, což se v Japonsku stalo zvláštní formou vlády. Tento systém se udržel až do roku 1192.[10]
Místo, kde byla císařovna Džitó pohřbena, je známé.[2] Císařovna je tradičně uctívána v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) ve městě Nara. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako mauzoleum císařovny Džitó, takže nese formální jméno Oči-no-Okanoe no misasagi.[4]
Poezie
Manjóšú neboli Sbírka bezpočtu listů obsahuje básně, jež jsou připisovány císařovně Džitó. Následující waka (báseň) prý složila po smrti svého manžela císaře Temmua:[11][12][pozn. 1]
Jasumišiši waga ókimi no
Jú sareba mešita furaši
Akekureba toita furaši
Kamuoka no jama no momiči to
Kjó mo ka mo toita mawamaši
Asu mo ka mo mešita mawamaši
Sono jama o furisakemicucu
Jú sareba aja ni kanašimi
Akekureba
Urasabikuraši
Aratae no
Koromo no sode wa
Furu toki mo naši
Ach, to podzimní listoví
z hory Kamioka. [pozn. 2]
Můj milý Pane a Vládce,
uzřím ji večer
a zeptám se na ni ráno.
Právě na tu horu v dálce,
na niž hledím s otázkou,
zdali ji on vidí dnes
či zeptá se na ni zítra.
Zármutek, jejž večer cítím,
A usedavý pláč za jitra—
Rukávy mého hrubého roucha
nejsou nikdy ani chvilku suché.
Odkazy
Poznámky
↑Toto waka má v Nippon Gakudžutsu Šinkókai číslo 42, v druhé knize Kokka Taikan číslo 159.
↑To bude takzvaná Hromová hora ve vesnici Asuka u Nary.[13]
↑Heroic with grace : legendary women of Japan. Mulhern, Cheiko Irie.. 1st. vyd. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1991. ISBN0873325273. OCLC23015480 S. 58.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MINER, Earl Roy; MORRELL, Robert E.; 小田桐弘子. Google Books. The Princeton Companion to Classical Japanese Literature. [s.l.]: Princeton University Press, 21 September 1988. Dostupné online. ISBN9780691008257.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Manyoshu: The Nippon Gakujutsu Shinkokai (1940). Tokyo: Iwanami shoten. Reprinted by Columbia University Press, New York, 1965. ISBN0-231-08620-2. Reprinted by Dover Publications, New York, 2005. ISBN978-0-486-43959-4
Pokud není uvedeno jinak (jako př. n. l.), roky jsou v n. l. 1Je zde použita šablona {{Note label}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. ženy, kterým byl posmrtně udělen titul císařovny 2Je zde použita šablona {{Note label}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. ženy povýšeny do hodnosti císařovny díky svému postavení čestné matky císaře 3Je zde použita šablona {{Note label}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Šóši krátce působila jako čestná císařovna svého mladšího bratra císaře Go-Daiga