Než se stal císařem, znělo jeho osobní jméno (imina) Kotohito (政仁) či Masahito.[2] Po nástupu na Chryzantémový trůn přijal trůnní jméno Go-Mizunó. Stalo se tak na počest 56. císaře Seiwy z 9. století (清和天皇), který bývá podle místa své hrobky rovněž nazýván císař Mizunó (水尾帝, Mizunó-tei).[4] Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Mizunó, který byl třetím synem císaře Go-Józeie, tedy může být označován jako „pozdější císař Mizunó“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být rovněž označován jako Mizunó druhý či Mizunó II.
Stejného dne, kdy Hidejori Tojotomi přibyl do Kjóta, aby navštívil bývalého šóguna Iejasua Tokugawu, tedy 20. května 1610, oznámil císař Go-Józei svůj záměr vzdát se trůnu.[3] Po jeho abdikaci 9. května 1611 se novým císařem stal teprve 16letý princ Kotohito.[6][2]
Dne 26. listopadu 1614 zasáhlo Japonsko silné zemětřesení. Téhož roku byl rovněž odlit velký zvon pro kjótský chrám Daibucu.[3] Počátkem listopadu pak začalo obléhání Ósaky, které trvalo až do 22. ledna následujícího roku a skončilo porážkou vojska Hidejoriho Tojotomiho armádou šóguna Hidetady Tokugawy a jeho otce Ijeasua. Hidejori Tojotomi však už na jaře 1615 nedodržel podmínky kapitulace, když shromáždil ještě větší vojsko, začal opravovat Ósacký hrad a zaútočil na šógunátní jednotky v okolí Ósaky. Takzvaná letní kampaň obléhání Ósaky, která začala v květnu, vyvrcholila v bitvě u Tennódži, která skončila vypálením Ósackého hradu a rituální sebevraždou Hidejoriho Tojotomiho. Tak skončilo poslední větší povstání proti nadvládě Tokugawů na následujících více než 250 let.[7]
Roku 1623 jmenoval císař syna Hidetady Tokugawy Iemicu Tokugawu šógunem a posléze rovněž navštívil jeho sídlo hrad Nidžó.
V roce 1627 došlo k takzvanému Incidentu s purpurovým rouchem (japonsky紫衣事件, šie džiken) mezi císařem a šógunem, kdy byl císař obviněn, že navzdory šógunovu výnosu, který to na dva roky zakazoval, propůjčil více než deseti kněžím čestné purpurové roucho. Takové výnosy měly zřejmě sloužit k tomu, aby se přerušilo pouto mezi císařem a náboženskými kruhy. Šógunát okamžitě prohlásil císařův akt za neplatný a nařídil zabavení oděvů. Kněží, které císař takto poctil, byli posláni do vyhnanství.[2] Tato konfrontace mezi císařským dvorem a šógunátem byla natolik tvrdá, že se má za to, že přispěla k císařovu rozhodnutí abdikovat na trůn. Go-Mizunó abdikoval 22. prosince 1629, v den, kdy kněží zúčastnění v Incidentu s purpurovým rouchem odešli do exilu.[6][2] Chryzantémového trůnu se vzdal ve prospěch své dcery Okiko (興子内親王), která se stala císařovnou Meišó. Po zbytek svého dlouhého života se Go-Mizunó soustředil na různé estetické projekty, z nichž asi nejznámější jsou úžasné zahrady císařské vily Šugakuin v Kjótu.[2]
Před nástupem na chryzantémový trůn bylo jeho osobní jméno (jeho imina) Kotohito (政仁)[2] nebo Masahito.[3] Byl třetím synem císaře Go-Józei a jeho manželky Konoe Sakiko. Princ Kotohito měl 11 vlastních sourozenců (7 sester a 4 bratry).
Bydlel spolu s konkubínami v Dairi paláce Heian. Se svou císařovnou a 6 konkubínami měl 33 dětí.
Druhá dcera: císařská princezna Okiko (興子内親王, 9. ledna 1624 – 4. prosince 1696), později císařovna Meišó
Třetí dcera: princezna Onna-ni (女二宮, 14. října 1625 – 2. července 1651), legální manželka Konoe Hisacuga
Druhý syn: princ Sukehito (高仁親王, 31. prosince 1626 – 11. července 1628)
Třetí syn: princ Waka (若宮, b.1628)
Čtvrtá dcera: císařská princezna Akiko (女三宮昭子内親王, 13. října 1629 — 18. června 1675)
Šestá dcera: císařská princezna Jošiko (女五宮賀子内親王, 21. července 1632 – 2. srpna 1696) se provdala za Nidžó Micuhira
Sedmá dcera: princezna Kiku (菊宮, 1633–1634)
Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Jocucudži Jocuko (四辻与津子, † 9. ledna 1639), později známá jako Meikjó'in (明鏡院), byla dcerou Jocucudži Kintoa (四辻公遠)
První syn: princ Kamo (賀茂宮, 21. listopadu 1618 – 4. listopadu 1622)
První dcera: princezna Bunči (文智女王, 30. července 1619 – 4. února 1697 ), manželka Takacukasy Norihira
Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Sono (Fudžiwara) Micuko (園光子) 1602– 6. března 1656, později známá jako Mibu'in (壬生院), sadaidžin, byla dcerou Sona Mototada (園基任)
Čtvrtý syn: císařský princ Cuguhito (紹仁親王, 20. dubna 1633 – 30. října 1654), později císař Go-Kómjó
Šestý syn: císařský princ kněz Sjučó (守澄法親王, 3. září 1634 – 12. června 1680), opat Kan'ei-dži v Uenu
Desátá dcera: princezna Genšo (元昌女王, 1637–1662)
Jedenáctá dcera: princezna Sóčó (宗澄女王, 12. března 1639 – 27. března 1678)
Třináctá dcera: princezna Kacura (桂宮, 1641–1644)
Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Kušige (Fudžiwara) Takako (1604– 23. června 1685; 櫛笥隆子) později Hóšunmon-in (逢春門院), dcera Kušige Takačika( 櫛笥隆致)
Pátá dcera: princezna Rišo (理昌女王, 1631–1656)
Pátý syn: Nejmenovaný princ (* 1633)
Osmá dcera: císařská princezna Ake-no-mija Teruko (光子内親王, 25. července 1634 – 18. listopadu 1727)
Osmý syn: císařský princ Nagahito (秀宮良仁親王, 1. ledna 1638 – 22. března 1685), později císař Go-Sai
Devátý syn: císařský princ kněz Šosin (性真法親王; 1639 – 1696)
↑ abcdefghijPONSONBY-FANE, Richard. The Imperial House of Japan. [s.l.]: [s.n.], 1959. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcdeTITSINGH, Isaac. Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. [s.l.]: [s.n.], 1834. Dostupné online. S. 409–411.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nihon Rekishi Chimei Taikei. Seiwa Tennō Ryō (清和天皇陵). Tokyo: Shogakukan, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-25. (japonsky)Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KITABATAKE, Chikafusa. A Chronicle of Gods and Sovereigns: Jinnō Shōtōki of Kitabatake Chikafusa. Překlad Varley H. Paul. [s.l.]: [s.n.], 1980. Dostupné online. S. 44.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcMEYER, Eva-Marie. Japans Kaiserhof in der Edo-Zeit. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. S. 186.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TURNBULL, Stephen. Osaka 1615: The Last Battle of the Samurai. Illustrated by Richard Hook. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2012. Dostupné online. ISBN9781846037993.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.