Pocházel z Kružilina v Rostovské oblasti a na Donu strávil většinu života. Rodnému kraji zasaženému občanskou válkou i dalšími společenskými proměnami věnoval Šolochov podstatnou část tvorby.
Studoval na gymnáziu, kde napsal své první verše. V době občanské války vstoupil v patnácti letech do zásobovacího oddílu Rudé armády. V roce 1922 odešel do Moskvy. Vystřídal několik zaměstnání: učitel, osvětový pracovník, kameník, účetní. Současně začal psát fejetony a hry pro dramatický kroužek. Po dvou letech se vrátil zpět do rodné oblasti a od roku 1926 se usadil v kozácké vesnici Věšenské, kde prožil celý život.[2] V roce 1924 se oženil s učitelkou Marií Petrovnou Gromoslavskou, se kterou měl čtyři děti.
Za čtyřdílný Tichý Don byl dekorován vysokým státním vyznamenáním. V roce 1960 mu byla udělena Leninova cena. V roce 1965 obdržel Šolochov za své celoživotní dílo Nobelovu cenu.[1] Zemřel v roce 1984 na rakovinu hrtanu. Pochován je ve Věšenské u domu, kde bydlel. Bylo v něm zřízeno muzeum M.A.Šolochova.
Poprvé publikoval v roce 1923. Časopisecky tištěné povídky byly sebrány v roce 1926 do knížek Donské povídky a Azurová step. V letech 1928–1941 vydal čtyřdílnou epopej Tichý Don I–IV. Dílo líčí život donských kozáků v období první světové války, Velké říjnové revoluce a ruské občanské války. Za toto dílo obdržel v roce 1941 státní cenu.
Dalším obsáhlým dílem je román Rozrušená země (1932–1959) o kolektivizaci zemědělství na Donu (oceněno v roce 1960 Leninovou cenou). Ze svých prací z doby Velké vlastenecké války, kdy působil jako vojenský dopisovatel, sestavil knihy Škola nenávisti (1942), Bojovali za vlast (1943) a Osud člověka (1957). Jeho rukopisy shořely za války při bombardování Věšenské.
↑NOVOTNÝ, Vladimír; CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 6. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Michail Alexandrovič Šolochov, s. 15–18.
Literatura
TVRDÍKOVÁ, Sylva. heslo Šolochov, Michail Alexandrovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L–Ž). S. 423–424.