Jednalo se o konvenční dvouplošník, koncepčně odvozený z typu Š-2. Zcela nová byla konstrukce křídel s tlustým profilem, ale ač bylo původně plánováno konstruovat je z kovu, byla jejich kostra stále dřevěná, vzhledem k poválečnému nedostatku materiálu. Trup byl svařen z ocelových trubek a potažen plátnem.[1][2]
Výkony během zkoušek byly slibné a v roce 1924 dosáhl Alois Ježek s typem výškového rekordu s nákladem 500 kg v hodnotě 6 147 m[1] a při další příležitosti typ získal národní rekord v trvání letu 10 hodin a 32 minut.
Typ Š-6 byl při počtu 36 vyrobených kusů standardním československým bombardérem druhé poloviny 20. let 20. století,[3] a ačkoliv v průběhu služby musely letouny v mateřské továrně podstoupit rekonstrukci příliš křehkého podvozku a motorového lože, Š-6 ve vojenské službě vydržel až do roku 1934. Poté byl u jednotek nahrazen typem Š-16.
↑ abThe Technical Editor. Gothenburg International Aero Exhibition. Flight. 23. srpna 1923, roč. XV, čís. 765, s. 509. Dostupné online. (anglicky)
↑RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN80-206-0221-6. Kapitola Zlaté časy (1924-1928), s. 65–66.
↑NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 244–245.