Klášter Zlatá Koruna

Klášter Zlatá Koruna
Klášterní kostel ve Zlaté Koruně
Klášterní kostel ve Zlaté Koruně
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoZlatá Koruna
Souřadnice48°51′18,9″ s. š., 14°22′15,7″ v. d.
Map
Základní informace
Řádcisterciácký
ZakladatelPřemysl Otakar II.
Založení1263
Zrušení1785
Mateřský klášterHeiligenkreuz
Odkazy
Kód památky22717/3-1511 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.klaster-zlatakoruna.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Zlatá Koruna se nachází asi 8 km od Českého Krumlova v katastru obce Zlatá Koruna. Budovy kláštera jsou z velké části středověké (kostel, ambit, kapitulní síň, kaple Andělů Strážných, opatství), částečně barokně upravené. V historické části obce jsou zachovány další gotické budovy včetně laického kostela sv. Markéty a zbytků opevnění. Klášter ve správě Národního památkového ústavu je přístupný veřejnosti. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky.

Dějiny kláštera

Související informace naleznete také v článku Seznam opatů kláštera ve Zlaté Koruně.

Založení kláštera

Historický obraz kláštera z druhé poloviny 18. století.
Rajský dvůr

Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 českým králem Přemyslem Otakarem II.[1] Původně se klášter jmenoval Svatá Koruna (lat. Sancta Corona, německy Heiligenkron)[2] podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou Přemysl Otakar II. obdržel nepřímo od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Zprávu o darování má cisterciácký kronikář Jan z Viktringu.[3] Kristovu korunu získal Ludvík IX. od konstantinopolského císaře Balduina II. (1239). Postavil pro ni kapli Sainte-Chapelle (1248). Koruna se stala symbolem jeho vlády i „dárkem“ pro významné osoby a instituce.[4] Zůstává otázkou, jak se relikvie dostala k českému králi. V úvahu připadají dvě možnosti: buď přes Richarda Cornwallského – římského krále, který byl švagrem Ludvíka IX. Svatého a od roku 1262 ve spojení s českým králem, nebo skrze generální kapitulu cisterciáckého řádu.[5]

Zlatá Koruna byla druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (první Plasy roku 1144). Už roku 1259 byla odeslána žádost na generální kapitulu cisterciáckého řádu s žádosti o založení řádového domu. Z Baumgartenbergu a Wilheringu byli vysláni opati, aby posoudili situaci a vyjádřili případný souhlas či nesouhlas se záměrem českého krále. Založení proběhlo až roku 1263 zřejmě z důvodu války s Uhrami (1260 – bitva u Kressenbrunnu). Vítězství v uherské válce mohlo být jednou z motivací k založení kláštera. Dalším důležitým, ne-li nejdůležitějším důvodem, bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení vazeb v rámci česko-rakouské unie. Přemysl Otakar II. chtěl zabránit, aby královský majetek byl úplně rozchvácen Vítkovci, a proto předal klášteru Boleticko a Netolicko (pouze část s kastelánií) s 880 km2 lesa. Přemysl Otakar II. se považoval za dědice babenberských práv k rakouským zemím, proto za mateřský klášter nové fundace zvolil klášter v Heiligenkreuzu.

Příchod prvních mnichů

Kaple Andělů strážných

Dne 6. dubna 1263 opustili klášter Heiligenkreuz mniši s bývalým (do roku 1259) opatem Jindřichem. Do Zlaté Koruny přišli v polovině dubna. Jak vypadalo místo při jejich příchodu, není známo. Nejstarší dochovanou stavbou je pravděpodobně dvoupodlažní kaple Andělů strážných (1270), u níž se uvažuje o stejné funkci jako měla Sainte-Chapelle v Paříži,[6] tedy že mohla sloužit k uchování trnu z Kristovy Trnové koruny, jejž Přemysl Otakar II. věnoval klášteru. Také bývá srovnávána s Královskou kaplí v Plasích,[7] rovněž mohla sloužit jako špitální kaple.[8]

Další dějiny kláštera

Křížová chodba padající doleva

Po roce 1276 byl klášterní areál zničen Vítkovci. Statuta generální kapituly hovoří o zničeném místě (locum destructum). Panovník chtěl přenést ústav do bezpečnějšího místa, zemřel však dříve, než mohl záměr uskutečnit. Klášter byl obnoven (1291) až za vlády Václava II., kdy přišli mniši z Plas, aby obnovili duchovní život. Obnovený konvent obdržel darované statky od pánů z Bavorova a z Michalovic. Později klášter začal rozvíjet kolonizační aktivitu (např. 50 nových vsí na Boleticku), která v českém cisterciáckém prostředí nemá obdoby.

Roku 1354 klášter vyhořel. Pracoval zde kameník Michael Parléř. Ve 14. století převládaly spory o hranice klášterního panství s majiteli vitějovického panství (Verner, Racek, Přibík), s vyšebrodským klášterem a zejména s vyšehradskou kapitulou (v letech 1360 až 1396 o oblast Prachaticka). Většina sporů byla rozsouzena ve prospěch zlatokorunských cisterciáků. Na přelomu 14. a 15. století došlo k prudkému zhoršení hospodářské situace. Cenné věci byly odeslány do premonstrátského kláštera v Rakousku (Schlägl, česky Drkolná). Část pokladu s archivem byla tehdy uložena v Českém Krumlově.

Roku 1420 byl klášter dvakrát přepaden a vypálen husitskými vojsky (jednou pod vedením Jana Žižky), mezi nimiž byli poddaní kláštera. Později klášterní zboží obsadil Oldřich II. z Rožmberka jako zástavu od krále Zikmunda Lucemburského. Rožmberk se už pak tohoto majetku nevzdal, ale připojil ho ke krumlovskému panství. Řešil to ještě Vladislav II. Jagellonský roku 1493. V roce 1601 prodal Petr Vok z Rožmberka krumlovské statky (spolu se zlatokorunským) císaři Rudolfu II. a roku 1622 Ferdinand II. věnoval zboží Janu Oldřichovi z Eggenberku. Majetky se klášteru nevrátily ani za Schwarzenberků (od roku 1719).

Knihovna

Ve 2. polovině 16. století byl postaven malý konvent s refektářem a opraveno opatství. Roku 1665 byla dokončena barokizace areálu. Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1785 za posledního opata Bohumíra Bylanského, za jehož působnosti vznikla bohatá výzdoba nástěnných maleb a oltář byl osazen detaily z dílny sochaře Jakuba Eberleho.[9] Po zrušení byly budovy kláštera využívány pro různé průmyslové provozy (např. slévárna a strojírna Petra Steffense[10]). Průmyslové aktivity, které poškodily řadu budov, utichly v roce 1909 a budovy kláštera se začaly rekonstruovat.

V roce 1940 za Protektorátu byl klášter zabaven gestapem a po válce pak zkonfiskován z moci Lex Schwarzenberg. Roku 1944 zde byly na příkaz ministerstva školství[11] umístěny fondy řady vědeckých knihoven, mezi nimi i Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění.[12] Od roku 1945 je klášter přístupný veřejnosti. Je zde instalována výstava o životě mnichů a jejich působení v jižních Čechách. Dnešní podoba budovy kláštera je výsledkem přestaveb v několika epochách, a tedy i v různých architektonických stylech.

Filiace kláštera

Filiační řada zlatokorunského kláštera se v dějinách změnila dvakrát:

  1. V letech 1263–1276 byla následovná: Cîteaux 1098 – klášter Morimond 1115 – klášter Heiligenkreuz 1133 – klášter Zlatá Koruna 1263.
  2. Změna filiace kláštera po ztrátě babenberských držav na: klášter Cîteaux 1098 – klášter Morimond 1115 – klášter Ebrach 1127 – klášter Langheim 1133 – klášter Plasy 1144 – klášter Zlatá Koruna 1263.

Původní filiace se obnovila až roku 1400 za papeže Bonifáce IX.

Klášterní statky

V držení kláštera bylo Boleticko a část Netolicka, dvě vinice v Rakousku, dům v Praze, dále právo osvobození od cel a mýt na Dunaji i suchozemských cestách. K tomu rájovská rychta. Samotný klášter byl umístěn v nejvýchodnějším cípu svých držav. Jeho poloha – na poloostrově, který je vytvořen meandrem Vltavy – odpovídala řádovým pravidlům.

Popis

Půdorys starého konventu s kostelem

Klášterní komplex byl vybudován na nevysokém ostrohu obtékaném Vltavou. Ohrazený areál zahrnuje klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie se starým konventem, kapli Andělů strážných s novým konventem a u brány bývalý farní kostel sv. Markéty pro obyvatele vesnice.

Klášterní kostel je gotická trojlodní bazilika s příčnou lodí. Kněžiště s chórovými kaplemi a příčná loď pocházejí z doby kolem 1300, trojlodí se západním portálem bylo postaveno přibližně mezi lety 1340–1370. Kostel byl upraven barokně, kdy byly obnoveny chórové kaple a ubourána čtvrtá loď na severní straně chrámu.[13] Kostel není orientovaný, jeho kněžiště směřuje k severoseverovýchodu (v souladu s řádovými pravidly sleduje směr přilehlého vodního roku).

Kapitulní síň – půdorys a profil

Trojkřídlý patrový konvent byl postaven ve stejné době jako přilehlý kostel. Křížová chodba je zaklenutá gotickou křížovou klenbou doplněnou rokokovými štukaturami a malbami. Kapitulní síň je členěna dvěma štíhlými osmibokými pilíři s vyžlabením a zakončenými hlavicí. Z nich vybíhá osm žeber hruškovitého tvaru. Žebra se protínají v hladkých svornících a sbíhají na konzoly, které nemají jednotný tvar. Klenební konzoly v obvodových zdech nejsou jednotné. V kapitulní síni můžeme vidět i patrovou konzolu. Spodní část konzoly vypadá jako obrácený jehlanec. Horní část konzoly je rozdělena do dílců odpovídajících počtu nesených žeber. V některých rozích kapitulní síně jsou konzoly s motivem maskaronů vytesány ze žuly. Nad vchodem se nachází v štuku provedený klášterní erb. Na klenbě v zeleném odstínu uprostřed rokokového ornamentu je alegorie. Na severní straně jsou tři vysoká lomená okna a vstup do klášterního ambitu.

Kaple sv. Andělů Strážných je velká gotická dvoupatrová kaple s vnitřními prostorami klenutými křížovou klenbou.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Návštěvnost

Návštěvnost kláštera
Rok Počet návštěvníků
2012 20 652[14]
2013 30 787[14]
2014 25 704[15]
2015 21 341[16]
2016 27 047[16]
2017 23 131[16]
2018 22 847[17]
2019 22 014[17]
2020 17 610[18]
2021 13 130[18]
2022 25 035[19]

Galerie

  • Opatský dům na nádvoří kláštera
    Opatský dům na nádvoří kláštera
  • Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie
    Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Kaple Andělů strážných
    Kaple Andělů strážných
  • Hospodářské budovy kláštera
    Hospodářské budovy kláštera
  • Brána na nádvoří kláštera před opatským domem
    Brána na nádvoří kláštera před opatským domem

Odkazy

Reference

  1. ↑ Codex diplomaticus regni Boemiae et Moraviae (CDB). Tomus V/1, č. 391.
  2. ↑ Od roku 1315 se v německých pramenech vyskytuje termín Guldein Chron (Goldenkron, čes. Zlatá Koruna), avšak v latinských pramenech stále Sancta Corona.
  3. ↑ Viz Johannes Victoriensis und andere Geschichtsquellen Deutschlands im Vierzehnten Jahrhundert, ed. J. F. Boehmer, FRG I, Stuttgart 1843, s. 311: Unam spinam coronae domini rex Franciae magnis praecibus ei contulit, qua ipsam fundationem decoravit, et ab hoc Coronam sanctam apellavit.
  4. ↑ viz J. Richard, Saint Louis, Paris 1983, s. 150-151; Les tresors des eglises de France. Musée des arts décoratifs, Paris 1965; A. Shalem, Islam Christianized - Islamic Portable Objects in the medieval church Treasuries of the Latin West, Frankfurt - Berlin - Bern - New York - Paris - Wien 1996.
  5. ↑ L. Dimier, Saint Louis et Citeaux, Paris 1954.
  6. ↑ KALINA, Pavel. Dějiny středověké architektury. Praha: ČVUT, 2005. S. 149. 
  7. ↑ KUTHAN, Jiří. Gotická architektura v jižních Čechách. Praha: Academia, 1975. S. 154,155. 
  8. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. S. 583. 
  9. ↑ VALEŠ, Vladimír. Sochařské dílo Jakuba Eberleho. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 23. 
  10. ↑ PETER STEFFENS: Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti… [online]. kohoutikriz.org [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (německy, česky) 
  11. ↑ PODANÝ, Václav. Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV. In: Práce z Archivu Akademie věd. Praha: Archiv Akademie věd ČR, [1986-2007]. číslo 4, 1992. ISSN 1213-7928.
  12. ↑ Dějiny a činnost ZK-ÚVI ČSAV. Praha: Základní knihovna - Ústředí vědeckých informací ČSAV, 1989. S. 11, 14. 
  13. ↑ Umělecké památky Čech T–Ž. Academia, Praha 1982
  14. ↑ a b KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013-11-01, s. B3. Dostupné online. 
  15. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 15. Dostupné v archivu. 
  17. ↑ a b Návštěvnost památek v krajích [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Návštěvnost památek v krajích [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ Návštěvnost památek v krajích v roce 2022 [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 

Literatura

Prameny

  • Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 6, 1885.
  • Nachträge zum Artikel: Das Todtenbuch des Cistercienserstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. V. Schmidt, Studien und Mitteilungen aus dem Benediktiner und Cistercienser Orden 7, 1886.
  • Nekrologium Zlatokorunské, ed. J. Emler, Věstník královské společnosti nauk 1888.
  • Urkundenbuch des Cistercienstiftes Goldenkron in Böhmen, ed. M. Pangerl, Fontes rerum Austriacarum XXVII, Wien 1872.

Bibliografie

ikona
Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitolu Literatura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formou citace.
Komentář: převést na citační šablony
  • BELŠÍKOVÁ, Šárka. Opat Bylanský a obrazy zlatokorunské školy: osvícenství zdola v okrsku světa. Vyd. 1. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 287 s. Miscellanea, sv. č. 8. ISBN 978-80-85033-51-9.
  • Braniš, J.: Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský, Praha 1907.
  • Čechura, J.: Příspěvek k nejstarším dějinám kláštera ve Zlaté Koruně, Jihočeský sborník historický 48, 1979.
  • Kadlec, J.: Dějiny kláštera Svaté Koruny, České Budějovice 1949.
  • Charvátová, K.: Dějiny Cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. 2. sv., Kláštery založené ve 13. a 14. století, (Karolinum) Praha 1998, s. 81–131.
  • Kadlec, J.: Zaniklé osady na území bývalého kláštera svatokorunského, Časopis Společnosti přátel starožitností 57, 1949, s. 52–27.
  • Klášter Zlatá Koruna : dějiny, památky, lidé / [uspořádal a edičně připravil Martin Gaži]. -- Vyd. 1.. -- České Budějovice : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2007. 734 s. ISBN 978-80-85033-09-0.
  • Kubíček, E.: Správa klášterního velkostatku Zlaté koruny do válek husitských, Praha 1914.
  • Kubíková, A.: Jak to bylo doopravdy se zlatokorunskými cennostmi v době husitských válek, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXV/4, 1988.
  • Kubíková, A.: Březanova posloupnost opatů korunských, Jihočeský sborník historický 64, 1995, s. 177, 181, 184.
  • Kubíková, A.: Pokus o identifikaci tzv. zlatokorunského domu v Českém Krumlově, Výběr, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech XXXIII, 1996, s. 286–288.
  • KUTHAN, Jiří. Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách: k problematice cisterciácké stavební tvorby. Vydání 1. Praha: Academia, 1983. 375 stran.
  • Líbal, D.: Klášter Zlatá Koruna, Praha 1948.
  • Pangerl, M.: Die stiftung von Goldenkron und ihre Bedeutung für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, MVGDB XI, 1873, s. 201–223.
  • Schmidt, V.: Die Goldekroner Matrikel bis 1624, Cistercienser Chronik 28, 1916.
  • Schullbauer, F.: Zlatá Koruna, Zlatá Koruna 1924.
  • Stohandl, P. A.: Origo et Eversio Auro-Spineae Coronae, 1663, rukopis v Národním archivu, Praha, fond AZK, 4.u. 2708, fasc. 12.
  • ŠPINAR, Jindřich. Knihovna kláštera cisterciáků ve Zlaté Koruně: nástin vývoje klášterní knihovny a pokus o její rekonstrukci. České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1997. 97 s., [8] s. obr. příl.
  • Šusta, J.: Úroční rejstřík kláštera zlatokorunského z počátku 15. věku, Český časopis historický 3, 1907, s. 312–322.

Související články

Externí odkazy