Karlovci vládli v Západofranské říši od jejího vzniku v roce 843 do roku 987, kdy zemřel poslední legitimní mužský Karlovec Ludvík V. Mezi těmito roky vládlo také několik králů, kteří pocházeli z jiného rodu. Jednalo se o Rudolfa Burgundského (vládl 923–936) a příslušníky roku Robertovců – Oda Pařížského (888–898) a Roberta I. (protikrál, 922–923).
Dynastie Kapetovců, mužských potomků Huga Kapeta, vládla Francii nepřetržitě od roku 987 do roku 1792 a poté od roku 1814 do 1848; větve dynastií vládnoucích po roce 1328 se ale nazývají Valois a Bourbon. Předkové Kapetovců se nazývají Robertovci a pocházeli z nich také dva západofranští králové v éře Karlovců.
Mezi lety 1792 a 1804 existovala první Francouzská republika. Monarchisté ale stále uznávali královskou linii jako vládnoucí – považovali tedy Ludvíka XVI. za krále až do jeho smrti v roce 1793, poté jeho syna Ludvíka XVII. (který nikdy skutečně nevládl) do roku 1795, a od té doby Ludvíka XVIII., který byl strýcem Ludvíka XVII.
První císařství, dynastie Bonapartů (1804–1814, 1815)
První konzul Francouzské republiky Napoleon z rodiny Bonapartů se v roce 1804 nechal korunovat francouzským císařem, čímž vzniklo první Francouzské císařství, které trvalo až do roku 1814 a poté krátký čas i v roce 1815, kdy se druhým císařem stal Bonapartův syn.
Mezi lety 1830 a 1848, v tzv. červencové monarchii, vládla ve Francii větev Bourbon-Orléans. Vláda jediného krále Ludvíka Filipa skončila při vyhlášení druhé Francouzské republiky.