PROFILPELAJAR.COM

Julia Margaret Cameronová
Rodné jméno	Julia Margaret Pattle
Narození	11. června 1815; Kalkata, Britská Indie
Úmrtí	26. ledna 1879 (ve věku 63 let); Kalutara, Cejlon
Povolání	fotografka, umělkyně a spisovatelka
Rodiče	James Pattle a Adeline Maria de l'Étang
Manžel(ka)	Charles Hay Cameron (od 1838)
Děti	Charles Hay Cameron; Julia Hay Cameron; Eugene Hay Cameron; Ewen Hay Cameron; Hardinge Hay Cameron; Henry Herschel Hay Cameron
Příbuzní	Maria Pattle, Virginia Pattle, Eliza Pattle, Sophia Pattle, Louisa Pattle, Adeline Pattle, James Rocke Mitford Pattle, Sara Monckton Prinsep a Harriett Trevor Charlotte Pattle (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julia Margaret Cameronová (Julia Margaret Cameron, rozená Pattle 11. června 1815 Kalkata – 26. ledna 1879 Kalutara, Cejlon) byla britská fotografka.^[2] Byla známá svými portrétními snímky celebrit, mytologickými výjevy, křesťanskými postavami a portréty ve stylu viktoriánské doby krále Artuše.

Fotografická kariéra Cameronové byla krátká, jedenáct let jejího života (1864–1875). Fotografovat začala v poměrně pozdním věku, 48 let, kdy dostala fotografickou kameru jako dar.^[3] Její styl nebyl ve své době široce oceňován: používala měkkou ostrost a zacházela s fotografií jako s uměním více než podle technických parametrů, manipulace s mokrým kolodiem způsobila, že její díla byla považována za „neuspořádaná“, „chybná“ a špatné fotografie. Více uznání nacházela u prerafaelitů než mezi fotografy.^[4] Její práce ovlivnila moderní fotografy, zejména její natěsno oříznuté portréty.^[5] Ve svém domě Dimbola Lodge na jihoanglickém ostrově Wight si zařídila fotografický ateliér, který se dochoval a je otevřen veřejnosti.

Životopis

Narodila se jako Julia Margaret Pattle 11. června 1815 v Kalkatě v Britské Indii jako čtvrté z deseti dětí do rodiny z vyšší střední vrstvy. Její otec James Peter Pattle pracoval jako obchodník v Britské Východoindické společnosti, matka byla francouzská aristokratka, jmenovala se Adeline Maria de l’Etang a její dědeček býval členem osobní stráže francouzského krále Ludvíka XVI.. Margaret prožila dětství ve Versailles u své francouzské babičky, tam získala také vzdělání. V 19 letech se roku 1834 vrátila do Indie. Roku 1836 poznala při cestě do jižní Afriky na Mysu Dobré naděje o dvacet let staršího muže, Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele čajových plantáží, za něhož se v únoru roku 1838 provdala. Vychovala s ním šest dětí, nejmladší syn Henry Herschel Hay Cameron (1852–1911) také fotografoval a mimo jiné portrétoval svou matku a sourozence.

Po manželově penzionování se Julie Margaret s rodinou vrátila do Anglie a usadili se nejprve v londýnské čtvrti Kensington. Zde po oslavě 48. narozenin začala fotografická kariéra Julie Cameronové, když od dcery darem dostala fotoaparát.^[6] Kariéra byla krátká, ale velmi intenzivní, trvala posledních dvanáct let jejího života a vytvořila přes 900 snímků.

Její práce měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou umělci dosud napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.^[7] Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu. Její britský dům Dimbola Lodge na ostrově Wight stále ještě stojí a je přístupný pro návštěvníky.

Dílo

„	Začala jsem bez sebemenší znalosti tohoto umění. Nevěděla jsem, jak postavit kameru, jak zaostřit, a svůj první obrázek jsem zkazila tím, že jsem otřela skleněnou desku rukama... Můj muž sledoval vznik každé mé fotografie od začátku do konce a patřilo k mým každodenním radostem utíkat za ním vždy s každou novou deskou, poznamenanou mým nejčerstvějším úsilím a poslouchat jeho nadšené chvalozpěvy. Tento zvyk vbíhat do pokojů s mokrými obrázky zanechával všude takové následky, že bych byla z každé méně shovívavé domácnosti určitě dávno vykázána.^[8]	“
— Julia Margaret Cameronová, 60. léta 19. stol

V roce 1863, kdy Cameronová k 48. narozeninám dostala od dcery fotoaparát jako dárek, začala svou kariéru fotografky. Inspirovala se tehdy populárními tableaux vivants , živými obrazy z divadelních scén. Do roka se stala Cameronová členem Fotografické společnosti v Londýně a ve Skotsku. Byla také členem Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a spisovatel Alfred, lord Tennyson. Ve své fotografii usilovala o zachycení krásy. Napsala: „Toužila jsem zachytit celou tu krásu, která se přede mnou odehrávala a má touha byla konečně splněna.“^[9]

Sestra Cameronové působila na umělecké scéně v Little Holland House, což jí umožňovalo portrétovat mnoho slavných osobností. Byli mezi nimi například Charles Darwin, Alfred Lord Tennyson, Robert Browning, John Everett Millais, William Michael Rossetti, Edward Burne-Jones, Ellen Terry a George Frederic Watts. Většina jejích portrétů je oříznuta těsně kolem hlavy a tváře a jsou jemně zaostřeny. Cameronová se s těmito celebritami viktoriánské doby často přátelila a snažila se ve svých dílech zachytit kouzlo a půvab jejich osobnosti, prchavý okamžik, nedbalý zevnějek.. Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší uměleckou úroveň. Nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.^[10] Technická nedokonalost zapadala do koncepce piktorialismu.

„	„Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám.“^[10]	“
— Victor Hugo

David Wilkie Wynfield (1837 – 1887) se o fotografii začal zajímat v 60. letech. Vyvinul vlastní portrétní techniku „mělkého zaostření“ (shallow-focus, s malou hloubkou ostrosti), kterou předal Julii Margaret Cameronové, která jej později uznala jako hlavního ovlivnitele vlastní tvorby. Napsala, že „za své počiny a v podstatě celý můj úspěch vděčím dojmům získaným z jeho překrásných fotografií“.^[11] Mnoho Wynfieldových fotografií zobrazuje členy spolku St. John's Wood Clique a jejich přátele v kostýmech. Kombinace měkkého kresby a jemného ostření, velký detail, velkoformátový tisk a historické kostýmy vytvořila fotografický styl, který byl v té době zcela originální.^[12] Wynfield se pokoušel napodobovat malířské efekty starých mistrů, jako byl například Tizian, s použitím nového média.^[13]

Současnicí Cameronové byla fotografka vikomtesa Clementina Hawarden, která podobně jako Cameronová začala fotografovat v pokročilém věku – ve svých 40 letech.

Zastoupení ve sbírkách

Její fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.^[14]

Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois, USA^[15]
J. Paul Getty Museum v Malibu, Kalifornie
Victoria and Albert Museum v Londýně
National Portrait Gallery v Londýně

Galerie

Charles Hay Cameron (manžel), albuminový tisk, 1864, 291 x 223 mm
Šeptání múzy, platinotisk, 1865
Láska, albuminový tisk 29.0 x 21.9 cm, 1864
Paul a Virginia, albuminový tisk, 1864
Tři ženy, albuminový tisk 29.3 x 22.2 cm, 1864
Studie Beatrice Cenciové
Má neteř Julia, portrét Julie Duckworthové, rozené Jacksonové, albuminový tisk, 253 x 201 mm
Maud – the Passion flower at the Gate, albuminový tisk 32.4 x 27.1 cm, 1875
O hark, O hear... (Princezna), albuminový tisk 34.4 x 28.3 cm, asi 1875
Loučení sira Lancelota a královny Guinevry (1874), albuminový tisk 34.8 x 28.6 cm
Aubrey de Vere (1868), albuminový tisk 27.0 x 21.1 cm
Alice Liddellová jako Alethea, 1872

Julia Margaret Cameronová pohledem jiných umělců

Existuje asi sedm známých portrétů Julie Margarety Cameronové. Nejlepší příklady jsou ve sbírce National Portrait Gallery v Londýně.

Charles Somers-Cocks, asi 1860
Henry Herschel Hay Cameron, 1870
Henry Herschel Hay Cameron, 1870
James Prinsep, neznámé datum

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Kindred Britain.
↑ CROMPTON, Sarah. She takes a good picture: six forgotten female pioneers of photography. www.theguardian.com. London: The Guardian, 6 May 2016. Dostupné online [cit. 9 May 2016].
↑ J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine. Retrieved 13 September 2008.
↑ RUGGERI, Amanda. When mistakes make the art. BBC. 12 January 2016. Dostupné online [cit. 23 January 2016].
↑ Nan Goldin. Nan Goldin on Julia Margaret Cameron. [s.l.]: The Metropolitan Museum of Art (The Artist Project), 2016. Dostupné online. (anglicky) Audio file.
↑ J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine. Retrieved September 13, 2008.
↑ HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 82–84. (slovensky)
↑ MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha: Videopress, 1989. 59-337-89.
↑ AskOxford: The Cod and the Camera. www.askoxford.com [online]. [cit. 2008-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-08-08.
↑ ^a ^b http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/174249
↑ Victoria and Albert Museum: Julia Margaret Cameron Related Photographers. www.vam.ac.uk [online]. [cit. 2011-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-11.
↑ National Portrait Gallery
↑ Hacking, Juliet, Princes of Victorian Bohemia: Photographs by David Wilkie Wynfield, NPG, 2000.
↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.]: Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.
↑ THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky)