Názvem Prerafaelité dávali najevo zdroje inspirace. V polovině 19. století bylo umění již po několik staletí silně ovlivněno stylem a myšlenkami italského malíře Raffaela. Prerafaelité se nechali inspirovat dřívějším uměním, především ranou renesancípatnáctého století a uměním středověku. Proto použili předponu Prerafaelité.
Hlavní ideje
Prerafaelité chtěli změnit soudobé umění. Látku a náměty čerpali z umění a idejí středověku. Zabývali se věčnými otázkami života, lásky, proradnosti a smrti. Chtěli do umění navrátit vážnost.
Druhá generace
Původní bratrstvo nemělo dlouhého trvání, bylo rozpuštěno již v polovině padesátých let devatenáctého století. Např. Dante Gabriel Rossetti měl však značný vliv na další malíře, již se tak Prerafaelity přímo inspirovali. Jistý realismus původního směru však nahradil zájem o fantaskno a snovost. Nejvýznačnějšími představiteli druhé generace Prerafaelitů byli Edward Burne-Jones a William Morris.