John Bercow
John Bercow (19. ledna 1963, Edgware, Anglie) je britský politik, bývalý člen Konzervativní strany a bývalý předseda dolní sněmovny parlamentu Spojeného království (anglicky Speaker of the House of Commons). ŽivotopisJohn Bercow se narodil 19. ledna 1963 v části Edgware obvodu Barnet na severu Velkého Londýna do židovské rodiny.[1] Jeho otec, který se živil jako taxikář, měl rumunské kořeny.[2] (Původní příjmení prarodičů Johna Bercowa bylo Berkowitz). Bercow navštěvoval školu ve městě Finchley, kde se stal členem pravicového společenství „Monday Club“, které později opustil a od jehož myšlenek se distancoval. Jako poslanec pak požadoval zákaz členství v klubu pro všechny členy Konzervativní strany.[1][3] V roce 1985 dokončil studium na University of Essex v oboru státní správy.[4] Během studií předsedal dalšímu pravicově orientovanému spolku – Federaci konzervativních studentů („Federation of Conservative Students“), která byla v roce 1986 rozpuštěna kvůli radikálním postojům a chování členů.[3] Politická kariéra Do vrcholové politiky vstoupil po dvou neúspěšných kandidaturách[1] výhrou ve všeobecných volbách v roce 1997 za volební obvod Buckinghamshire.[4] Po svém zvolení byl jedním z pravicovějších poslanců Konzervativní strany, avšak po několika letech se naopak stal jedním z nejliberálnějších toryů. V některých členech konzervativní strany tato změna vzbuzovala obavy z jeho možného přeběhnutí k labouristům.[3][4] Bercow byl zastáncem „moderního, progresivního a umírněného“ směřování konzervativní strany, která „je schopna zaujmout širokou škálu voličů“.[4] Předseda dolní komory
Po odstoupení předsedy dolní komory Michaela Martina kvůli skandálu ohledně poslaneckých výdajů byl v roce 2009 John Bercow jedním z deseti uchazečů o tuto tradičně apolitickou funkci. Ve třetím kole volby porazil člena Konzervativní strany George Younga a stal se tak věku 46 let nejmladším předsedou v novodobé historii.[6][7] Během svého působení byl kritizován pro porušování objektivity v neprospěch toryů, své bývalé strany.[1][2][3] Přesto byl do pozice dvakrát znovuzvolen.[8] Bercow z pozice odstoupil 31. října 2019.[9][10] O tomto svém rozhodnutí informoval v emotivní řeči na půdě dolní komory 9. září.[8] Novým předsedou byl 4. listopadu zvolen Sir Lindsay Hoyle, který předtím působil jako Bercowův zástupce.[11] Jedním z jeho přínosů pro parlament bylo uvolnění některých tradic ohledně oděvu jak předsedy, když přestal nosit tradiční paruku a punčochy, tak i poslanců, po kterých přestal vyžadovat nošení kravat.[3] Pro svou svéráznost při dožadování se pořádku při často vyhrocených debatách o brexitu se stal oblíbencem některých zahraničních médií a uživatelů na sociálních sítích.[1][2][3][12][13] Když Bercow odstoupil z funkce, označil brexit za největší chybu v britské poválečné historii. [5] Dva z jeho bývalých podřízených jej obvinili ze šikany, Bercow tato obvinění popřel.[3][14] V únoru 2020 vydal autobiografickou knihu "Unspeakable", ve které přinesl pohled do zákulisí britské politiky i hodnocení předních politiků.[15] V červnu 2021 oznámil, že se stal členem opoziční Labouristické strany.[16] Osobní životV roce 2002 se oženil se Sally Illman (* 1969), s níž má děti Jemimu, Olivera a Freddieho.[1][6] Syn Olivier trpí autismem.[9] Manželka je členkou Labouristické strany.[17] Od osmi let hrál tenis a stal se šampionem v kategorii do 12 let. Kvůli infekční mononukleóze musel později hrát tenis jen rekreačně.[9][3] V roce 2014 napsal knihu "Tennis Maestros: The Twenty Greatest Male Tennis Players of all Time". Je fanouškem fotbalového klubu Arsenal FC. OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_(cropped).jpg)
