Zdědil velkostatek Drahenice na Příbramsku, který jeho matka Anna v roce 1870 koupila od hrabat Hartmanů z Klarsteina. Velkostatek původně zaujímal na přelomu 19. a 20. století plochu 2165,74 hektarů (830,88 ha zemědělská půda, 210,53 ha louky, 949,95 ha lesy a 95,57 ha rybníky). Součástí byly zámek Drahenice s parkem, majorátní dvory Drahenice (150,50 ha), Draheničky a Ostrov (celkem 291,76 ha), Uzeníček, Hušovice a Malkov (367,14 ha), Dvořetice, Chrást a Svudčice (256,08 ha). V roce 1900 se také uváděl pivovarský dům a cihelna v Drahenicích.[3]
Velkostatku se dotkla prvorepubliková pozemková reforma. Zabráno bylo 2165,5 hektarů, naopak ze záboru bylo propuštěno 1363,5 ha. Janu Adolfovi zůstaly 188,27 ha zemědělské půdy, 67,4 ha luk, 20,22 ha zahrad, 95,83 ha rybníků a 962,7 ha lesů. Součástí statku byly dvory Drahenice (108 ha), Draheničky (100 ha) a Hostišovice (51 ha), všechny tři Lobkowicz provozoval ve vlastní režii.[4]
↑HAZDRA, Zdeněk. Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Mezi demokracií a totalitními režimy. Praha: NLN,s.r.o, 2015. ISBN978-80-7422-337-2. S. 72n.
↑PATOČKA, Jaromír. Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum v Praze, 2014. Dále jen Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. ISBN978-80-204-3694-8. S. 47–59, zde 55.
↑Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů, s. 58–59
↑LOUŽECKÝ, Pavel; DROCÁR, Jan. Historická šlechta – život po meči a po přeslici: Lobkowicz, Jan *1885 † 1952. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online.
Literatura
VOTÝPKA V.: Paradoxy české šlechty, nakladatelství Paseka, s.r.o., Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 8
Zdeněk Hazdra: "Šlechta ve službách Masarykovy republiky. Mezi demokracií a totalitními režimy", NLN, s.r.o., Prah, rok vydání: 2015, ISBN978-80-7422-337-2, stran 333, 1. vydání
Karel Adam Felix (1719–1760) • Marie Eleonora (1721–1756) • Josef Maria Karel (1724–1802) • Ferdinand Maria (1726–1795) • August Josef Antonín (1729–1803) • Filip Josef (1732–1760) • Leopold (1734–1759)
11. generace
Marie Eleonora (1753–1802) • Marie Josefa (1756–1825) • Marie Josefa (1756–1793) • Marie Terezie Gabriela (1767–1820) • Eleonora Adalberta Caja (1770–1834) • Antonín Isidor (1773–1819)
12. generace
August Longin (1797–1842) • Marie Ludmila (1798–1868) • Josef Maria August (1799–1832) • František Jiří (1800–1858) • Ferdinand (1801–1831) • Marie Anna (1802–1830) • Marie Helena (1805–1856)
13. generace
Marie Sidonie (1828–1917) • Marie Hedvika (1829–1852) • Marie Františka (1830–1913) • Marie Anna Polyxena (1830–1913) • Marie Rosa (1832–1905) • Jiří Kristián (1835–1908)
14. generace
Anna Berta (1865–1917) • Marie Františka (1866–1918) • Marie Terezie (1867–1945) • Marie Sidonie (1869–1941) • Jiří August (1870–1890) • Marie Henrieta (1872–1939) • Marie Polyxena (1874–1951) • Marie Terezie (1876–1958) • Rosa Marie (1879–1957) • Bedřich (1881–1923) • Jan Adolf (1885–1952)
15. generace
Jiří Kristián (1907–1932) • Ludmila Anna (1908–1974) • Otakar (1922–1995) • Anna Marie (1923–2004) • Marie Terezie (1925–2007) • Mikuláš* (1931–2019) • Bedřich** (1932–1998)
16. generace
Johannes* (* 1954) • Erich Georg* (* 1955) • Antonín (* 1956) • Jiří Jan (* 1956) • Franz* (* 1957) • Monika* (* 1958) • Alžběta Ludmila (1959–1980) • Alois Josef* (* 1959) • Marie–Miriam* (* 1961) • Philip** (* 1961) • Marie Christine** (* 1963)
17. generace
Mikuláš* (* 1978) • Marie-Žofie* (* 1980) • Maxmilian* (* 1982) • Marie Polyxena* (* 1983) • Petr Mikuláš* (* 1983) • Joseph* (1984–1998) • Felix Jan* (* 1985) • Marie Lioba* (* 1985) • Václav* (* 1986) • Alois* (* 1987) • Anna Elisabeth* (* 1987) • Ludmila* (* 1991) • Anežka Christiana* (* 1992) • Theresa* (* 1994) • Louisa (* 1995) • Ida* (* 1996) • Paul Merlin* (* 2005) • Georg Christian* (* 2006) • Robert Christian (* 2011) • Jacob Alexander (* 2014)