Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předsedy konsistoře.
Po otci zdědil panství Bílá Voda, později byl poručníkem za nezletilé bratry. Při dělení otcovského dědictví v roce 1724 převzal navíc panství Pohořelice a nakonec se při dalším dělení mezi sourozenci stal v roce 1740 i majitelem panství s hradem Malenovice. Na malenovickém hradě realizoval stavební úpravy doložené jeho erbem na vstupní bráně v předhradí.[4] V Pohořelicích nechal na vlastní náklady postavit barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a jako tehdejší olomoucký biskup jej také osobně vysvětil (1740).[5] Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.[6] Byl také mecenášem vědy a umění, v Olomouci vydržoval početný hudební soubor.[7]
Zemřel 12. června 1747 v Salcburku ve věku 57 let. Pohřeb se konal 20. června v salcburské katedrále sv. Ruperta a Virgila, pohřební obřady se konaly ve stylu okázalých funerálních slavností v barokním stylu.[11] Pohřbu se mimo jiné zúčastnil synovec Karel Otto Salm-Neuburg (1709–1766), který byl dědicem moravských panství Malenovice a Pohořelice.[12] Dalším účastníkem pohřbu byl také synovec Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (1723–1793),[13] který v mládí působil u biskupského dvora Jakuba Arnošta a doprovázel jej také na korunovaci Marie Terezie, později byl dlouholetým vlivným diplomatem a vyslancem v Mnichově. Rodina Podstatských později po vymření Lichtenstein-Castelcornů převzala jejich jméno, erb i velký majetek (Telč).
Odkazy
Reference
↑Rodokmen Lichtenštejn-Castelcornů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 312
ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143.