PROFILPELAJAR.COM

Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci je jednou z nejstarších kapitul na Moravě. Olomoucká kapitula nejprve existovala u původního biskupského kostela sv. Petra již od obnovení biskupství roku 1063. Roku 1141 přenesl olomoucký biskup Jindřich Zdík sídlo biskupa k nově postavenému kostelu sv. Václava a založil u něj novou biskupskou kapitulu. Od roku 1777 je kapitulou metropolitní.

Počátky biskupské kapituly v Olomouci

Kapitula v Olomouci byla založena patrně ihned při obnově biskupství roku 1063 u biskupského kostela sv. Petra na Předhradí. Skládala se ze čtyř kanovníků v čele s děkanem. Kromě několika jmen se toho o ní mnoho neví.

Vznik kapituly u sv. Václava roku 1141

Vlastním zakladatelem kapituly byl olomoucký biskup Jindřich Zdík, který 30. června 1131 slavnostně posvětil ještě nedostavěnou olomouckou katedrálu u sv. Václava. Po její dostavbě k ní přenesl své biskupské sídlo (dle zakládací listiny, CDB I 115, tato listina z roku 1141^{[nedostupný zdroj]} je památná nejen tím, že je na ní přivěšená nejstarší zachovaná biskupská pečeť v českých zemích, ale také jako topografický dokument, v němž je poprvé zmíněno mnoho obcí na Moravě; je archivní kulturní památkou) a zřídil u ní kapitulu (CDB I 116). Jindřich Zdík při této příležitosti daroval velkou liturgickou chórovou knihu, známou jako Horologium olomoucké. Kapitula byla koncipována jako regulovaná, kanovníci se tedy řídili řeholí sv. Augustina a žili společným životem. Pro jeho potřeby byl určen palác vybudovaný vedle katedrály pro biskupa a kapitulu. Novou kapitulu tvořilo 12 kanovníků, z nichž 6 sídlilo při katedrále a 6 v centrech hradských obvodů na Moravě (Olomouc, Brno, Znojmo, Břeclav, Spytihněv a Přerov) a měli titul arcijáhnů. Díky tomuto začlenění arcijáhnů do kapituly získal biskup kontrolu nad správou a majetkem hradských kostelů.

Právo svobodné volby olomouckého biskupa (1207–1916)

Roku 1207 přiznal olomoucké kapitule český král Přemysl Otakar I. právo svobodně volit olomouckého biskupa, bylo také potvrzeno papežem. Tohoto práva kapitula užívala až do roku 1916, kdy začal být olomoucký arcibiskup jmenován papežem. Pro právní platnost volby jí musel být přítomen královský komisař, který výsledek volby zejména v raném novověku výrazně ovlivňoval. Po volbě kanovníci sepsali protokol, zaslali jej papeži se žádostí o potvrzení. Papež zavedl tzv. informační proces, po němž osobu zvolence schválil. Volby olomouckých biskupů se konaly buď v kapli sv. Janů v paláci vedle katedrály, později v kapli sv. Anny nebo v zimě v dómské sakristii. Volební právo měli rezidenční kanovníci, z nerezidenčních pouze ti, kteří byli vysvěceni na kněze. Kanovníci od roku 1574 sepisovali ještě před volbou volební kapitulace, kterými byli všichni vázáni (tedy i nově zvolený biskup).

Kapitulní privilegia

Během stavovského povstání roku 1619 bylo protestantskými stavy uvězněno 8 kanovníků po 6 měsíců, protože odmítli stavům vydat klíče od katedrály. Po porážce povstání jim císař Ferdinand II. 18. srpna 1623 udělil název „věrná kapitula“ a polepšil kapitulní znak. Papež Urban VIII. 6. března 1628 udělil na žádost biskupa Františka kardinála Dietrichsteina kanovníkům výsadu, že smí nosit cappu fialové barvy, v zimě potaženou hermelínem. Roku 1631 týž papež Urban VIII. udělil kapitule titul „nejdůstojnější kapitula“ (Ehrwürdig, reverendissimum). Kapitula se sama označovala jako „Věrná dómská kapitula knížecího biskupství olomouckého“, od roku 1777 je kapitulou metropolitní.

Kapitulní dignity

Související články:

V čele kapituly stojí kapitulní děkan, od roku 1205 je další dignitou kapitulní probošt, jenž býval i kancléřem Moravského markrabství. Třetí dignitou je olomoucký arcijáhen, od roku 1274 je čtvrtou dignitou kanovník scholastik. Tyto čtyři hodnosti byly roku 1724 povýšeny papežem na prelatury s právem pontifikálii. Od roku 1888 byl prelátem i kustos katedrály. Od roku 1752 směl nosit mitru i rektor kostela sv. Anny.

Současní kanovníci

Mons. Mgr. Antonín Basler, děkan kapituly
P. Mgr. Ladislav Švirák, probošt kapituly
Mons. Josef Hrdlička
Mons. Bohumír Vitásek, penitenciář
Mons. Mgr. František Hanáček, prelát
Mons. Ing. Vojtěch Kološ - kustod
P. Antonín Štefek
P. Mgr. Petr Bulvas
P. ThLic. Pavel Stuška, Ph.D.

Kanovníci emeritní

Mons. Mgr. Vojtěch Šíma
Mons. Josef Šich

Kanovníci čestní

Mons. Gerhard Pieschl, pomocný biskup diecéze Limburg

Zemřelí kanovníci

František Serafínský z Ditrichštejna (22. srpna 1570 – 19. září 1636, kanovníkem od roku 1591 do roku 1599, kdy se stal biskupem^[zdroj?])
Jakob Chimarrhäus z Roermundu (kanovníkem kolem roku 1580)
ThDr. Jan Arnošt Platejs z Platenštejna (kanovníkem v letech 1612–1637)
Heřman Hannibal hrabě z Blümegenu (1. července 1716 – 17. října 1774, kanovník)
ThDr. Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee (17. července 1729 – 12. září 1811, sídelním kanovníkem od roku 1764)
ThDr. PhDr. h. c. Alois Josef Schrenk z Nötzingu (24. března 1802 – 5. března 1849)
Zikmund Halka-Ledóchowski
Karel Menshengen
Josef Schinzel
Rudolf z Colloredo-Mels
Alois Demel
Ignác Janák
Jan Staněk
František Spurný
František Světlík
Josef Kachník
Jan Pospíšil (nesídelní od 1900, sídelní od 1901, prelátem a scholastikem od 1914 )
Jan Krist (24. dubna 1920 – 15. srpna 2015)
Mons. ThDr. Leopold Dýmal (13. listopadu 1914 – 24. května 1995, čestný kanovník)
Mons. Milán Kouba (14. září 1939 – 17. září 2015)
Mons. Erich Pepřík (25. listopadu 1922 - 9. dubna 2017)
Mons. prof. Ladislav Tichý (27. března 1948 - 1. března 2022)

… a řada dalších

Současnost olomoucké kapituly

V současnosti (2024) má kapitula 9 činných kanovníků, dva emeritní a jednoho čestného.^[1] Děkanem kapituly je pomocný biskup Mons. Antonín Basler, proboštem R. D. Ladislav Švirák, dalšími členy pak někteří biskupští vikáři a delegáti, nebo vyučující na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Dnešní kapitula mimo jiné vede Katedrální středisko církevní hudby, které roku 1996 založil emeritní pomocný biskup Josef Hrdlička. Výrazně se zasadila o rekonstrukci olomoucké katedrály.

Reference

↑ Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci [online]. Arcidiecéze olomoucká [cit. 2024-02-14]. Dostupné online.

Literatura

Wolný Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, I.-1, s. 171–206 (kap. Geschichte des hochwürdigst-getreuen Metropolitan-Kapitels)
Zlámal Bohumil, Metropolitní kapitula v Olomouci, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 103–128.
Kobliha Anton, Urkunden-Sammlung betreffend die Privilegien und Rechte des Hochwürdigst-getreuen Metropolitankapitels zu Olmütz, Olmütz, Verlag des Metropolitankapitels 1890.
Kachník J., Osm set let dómské kapituly v Olomouci, Praha 1931. Vyšlo také v ČKD 1931, 488–509.
Zuber Rudolf, Osudy moravské církve v 18. století, I, Praha, 1987, s. 49–76.
Bistřický Jan – Drkal František – Kouřil Miloš, Státní Archiv v Opavě. Průvodce po archivních fondech 3. Pobočka v Olomouci, Praha 1961.
Zemek Metoděj, Posloupnost kanovníků metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci, VVM 4 (1949), 121–136, 167–182; 5 (1950) 53–64, 99–116, 141–146.
Zemek Metoděj, Náhrobky v metropolitním kostele sv. Václava v Olomouci, separátní otisk z časopisu Rodokmen, Praha, n. vl. 1948.
Zemek Metoděj, Rektorátní kostel svaté Anny v Olomouci, Olomouc 1948.
Zemek Metoděj, Das Olmützer Domkapitel. Seine Entstehung und Entwicklung bis 1600, AKGBMS 9 (1988) 66–86; 10 (1989) 58–88; 11 (1990) 12–91; 12 (1993) 49–73.
Zemek Metoděj, Majetková držba olomoucké kapituly v době předbělohorské, JM 25 (1989) 215–232.
Krejsa František (red.), Katalog olomoucké arcidiecéze za biskupa ThDr. Josefa Vrany k 1. lednu 1986, Olomouc, Arcibiskupství olomoucké 1986.
Bistřický Jan – Pojsl Miloslav (eds.), Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci, Olomouc 1982.
Kráčmer M., Dějiny metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci, Olomouc 1887.
Michna Pavel – Pojsl Miloslav, Románský palác na Olomouckém hradě, Brno 1988.
Flodr Miroslav, Skriptorium olomoucké, Praha 1960 (Spisy filosofické fakulty brněnské univerzity, sv. 67)

Literatura k heraldice olomoucké kapituly a kanovníků

Gabzdylová Svatava, Znaky olomouckých kanovníků v období episkopátu kardinála Dietrichštejna, nepublikovaná diplomová práce na katedře historie FF UP (vedoucí: Jan Bistřický), Olomouc 1993, uloženo v Archivu UP, i. č. 6304
Louda Jiří, Moravská církevní heraldika, Olomouc 1977
Mlčák Leoš, Erbovní sál na olomouckém kapitulním děkanství, StřM 19, 2004, s. 4–26; 20, 2005, s. 4–25
Müller Karel, Pečeť a znak olomoucké kapituly z dvacátých let 17. století, Olomoucký archivní sborník 5 (2007) 186–188
Němcová Romana, Pečeti olomouckých kanovníků do roku 1620 (Z fondů Metropolitní kapitula Olomouc a Arcibiskupství Olomouc), nepublikovaná diplomová práce na katedře historie FF UP (vedoucí: Jan Bistřický), Olomouc 1995, uloženo v Archivu UP, i. č. 6631
Orálková Iva, Erbovní tabla olomouckých kanovníků, Památkový ústav v Olomouci 1998 (1999), s. 101–103
Orálková Iva, Pečeť olomoucké kapituly, Památkový ústav v Olomouci 2000, s. 108–111
Pokorný Pavel R., Nově přijatý znak olomoucké kapituly, HR 1995, 103–110
Štěpánek Zdeněk, Identifikace a blasonování erbů v erbovním sále býv. kapitulního děkanství v Olomouci, nepublikovaná ročníková práce na katedře historie FF UP, 1961