Exponenciální funkce neustále zrychluje svůj exponenciální růst resp. zpomaluje svůj exponenciální pokles. V přírodě se exponenciální růst vyskytuje například u šíření virů, např. nástup epidemiechřipky, exponenciální pokles se pak vyskytuje při jejím ústupu, nebo růst dělení buněk v ideálním prostředí (růst však není nekonečný, ale narazí dříve či později na limity prostředí). V ekonomii je exponenciální růst u složeného úročení nebo u žádoucího průběhu ukazatele zvyšování odbytu nově uváděného zboží na trh v první fázi růstu, kde se později růst exponenciálně zpomaluje, k modelování průběhu ukazatele lze pak použít např. sigmoidu.
Grafy těchto funkcí jsou osově souměrné podle přímky .
Exponenciála o základu e
Graf exponenciální funkce o základu na intervalu (-5;5)
Významnou roli má exponenciální funkce s takovým základem, že funkce je přesně rovna své derivaci. Tímto základem je Eulerovo číslo a tuto funkci nazýváme přirozená exponenciální funkce a zapisujeme také jako .
Exponenciální funkci s obecným základem lze převést na exponenciální funkci o základu pomocí vzorce:
Exponenciální funkce (modrá) a součet prvních mocnin výrazů vlevo (červená)
Exponenciální funkce může být definována různými ekvivalentními způsoby. Zejména může být definována následující mocninnou řadou:
,
která konverguje pro každé reálné i komplexní .
Lze ji definovat také následující limitou:
.
Méně často je definováno jako řešení rovnice
.
Derivace exponenciální funkce
Derivace exponenciální funkce je rovna hodnotě funkce. Tečna (červená) vedená libovolným bodem P grafu funkce (modrá) tvoří s kolmicí o velikosti h (zelená) pravoúhlý trojúhelník o základně b na ose x. Vzhledem k tomu, že sklon červené tečny (derivace) v bodě P se rovná poměru výšky trojúhelníku k základně trojúhelníku a derivace je rovna hodnotě funkce, musí se h rovnat poměru h a b. Proto musí být základna b vždy rovna 1
Důležitost exponenciální funkce v matematice a přírodních vědách pramení hlavně z vlastností její derivace:
Důkaz:
To znamená, že funkce (kde je konstanta) je svou vlastní derivací a tedy je jediná funkce s touto vlastností (podle Picardovy–Lindelöfovy věty).
Tato vlastnost se dá vyjádřit i následujícími způsoby:
směrnice tečny k grafu funkce v libovolném bodě je hodnota funkce v tomto bodě,
tempo růstu funkce v bodě je stejné jako hodnota funkce v bodě ,
funkce řeší diferenciální rovnici .
U diferencovatelné funkce používáme řetízkové pravidlo:
.
Řetězové zlomky pro exponenciální funkci
Řetězový zlomek pro ex lze získat prostřednictvím Eulerovy rovnosti:
Následující celkový řetězový zlomek pro ezkonverguje mnohem rychleji:
Tento vzorec také konverguje, ale pomaleji, protože z > 2. Například:
Exponenciála operátorů
Související informace naleznete také v článku Maticová funkce.
Mocninná řada v definici exponenciály umožňuje definovat exponenciálu i mnohem komplikovanějších objektů, než jsou komplexní čísla, zejména matic a operátorů. Mocniny a součty operátorů, respektive matic, jsou dobře definované a příslušná řada konverguje.
Komplexní exponenciála
Stejně jako v reálném případě, exponenciální funkce může být definována na komplexní rovině několika ekvivalentními způsoby. Jeden takový způsob je definice mocninnou řadou, kde je reálná proměnná nahrazena komplexní:
Další takový způsob vychází ze zavedení následujícího komplexního čísla pomocí reálného čísla :
Exponenciální funkce na komplexní rovině. Přechod ze tmavých do světlých barev ukazuje, že velikost exponenciální funkce se zvětšuje na pravé straně. Periodické vodorovné pruhy naznačují, že exponenciální funkce je periodická v imaginární části svých argumentů
Uvažujeme-li funkci definovanou na komplexní rovině, pak exponenciální funkce zachovává tyto vlastnosti:
pro všechny z a w.
Exponenciální funkce je celá funkce neboť je holomorfní na celé komplexní rovině. Každé komplexní číslo kromě 0 má při exponenciální funkci svůj vzor; to znamená, že 0 je lacunární hodnota exponenciální funkce. Ilustruje tedy Picardovu větu, že jakákoli nekonstantní celá funkce má ve svém obrazu až na maximálně jeden bod celou komplexní rovinu.
pro všechna komplexní čísla z a w. To je také vícehodnotová funkce, a to i když z je reálné. Tento fakt je poněkud problematický, neboť vícehodnotové funkce ln z a zw lze lehce zaměnit s jejich jednohodnotovými ekvivalenty dosazením reálného čísla za z. Pravidlo o násobení exponentů v případě pozitivních reálných čísel musí být upraveno pro vícehodnotový kontext:
(ez)w ≠ ezw, ale (ez)w = e(z + 2πin)w, kde n je libovolné přirozené číslo.
Exponenciální funkce zobrazuje každou přímku v komplexní rovině na logaritmické spirály v komplexní rovině se středem v počátku. Existují dva zvláštní případy: když původní přímka je rovnoběžná s reálnou osou, výsledná spirála se nikdy neuzavírá do sebe; a když původní přímka je rovnoběžná s imaginární osou, výsledná spirála je kruh o nějakém poloměru.
Exponenciální funkce na komplexní rovině
z = Re(ex + iy)
z = Im(ex + iy)
Odkazy
Reference
↑HAVRLANT, Lukáš. Exponenciální funkce. Matematika po lopatě.