První písemná zmínka o obci je v donační listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1201, kterou Štěpánov daroval klášteru Hradisko. Postupně rozšiřovaná vesnice klášteru zůstala až do jeho zrušení roku 1784, poté ji spravoval státní náboženský fond, od kterého ji v roce 1826 odkoupil hrabě Filip Ludvík Saint Genois. Nepatřila mu ovšem dlouho, již v roce 1850 při vzniku obecních samospráv se ze Štěpánova stala samostatná obec v politickém a soudním okrese Šternberk.[4]
Relativně velká obec, převážně českého charakteru, ale s německou menšinou, dosáhla značného rozvoje po roce 1842, kdy zde František Klein založil známé železárny. Důvodem bylo výhodné železniční spojení Vídeň–Olomouc–Praha, které poskytla tehdy budovaná Severní dráha císaře Ferdinanda. Ovšem za velké hospodářské krize v roce 1932 železárny svůj provoz ukončily.[4]
V roce 1938 byl ve Štěpánově internační tábor pro henleinovce.[5][6] V roce 1939 pak prostory bývalých železáren bratří Kleinů sloužily několik měsíců jako prostor koncentračního tábora (pojmenování převzato z dobového tisku) pro shromažďování především židovského obyvatelstva Olomouce a okolí před odsunem do dalších koncentračních táborů. V letech 1945–1946 se areál železáren naopak využíval pro internační tábor Němců v souvislosti s jejich pracovním začleněním a později odsunem.[5]
Součástí města jsou i Hutě, ačkoli nejde o evidenční část obce. Je to původně dělnická kolonie a nachází se mezi dřívějšími železárnami, vlakovým nádražím a částí Březce.
Březce byly ke Štěpánovu připojeny v roce 1960, Moravská Huzová i se Stádlem a Benátkami roku 1974. Od roku 1976 byla součástí obce také Liboš, ta se však koncem roku 1990 opět osamostatnila.[12]
římskokatolický farní kostel sv. Vavřince, barokní, postaven v letech 1772–1787
německý kostel sv. Barbory, novogotický z roku 1875, postaven jako součást místních železáren. V tomto již odsvěceném kostele, jako jednom z mála, město Štěpánov nabízí prostory ke svatebním a jiným obřadům.
Železniční stanice Štěpánov v roce 1845. V pozadí město Šternberk.
Nejvýznamnější úlohu hraje doprava železniční. Štěpánovem prochází páteřní koridorová trať Olomouc–Praha. Osobní vlaky zastavují ve Štěpánově hodinovém taktu s výjimkou dopoledních hodin. Na vlaky jsou z 60 % nasazovány elektrické jednotky řady 640, známé jako RegioPanter. Železniční spojení je třikrát rychlejší než autobusové. Zatímco vlak trasu Štěpánov – Olomouc hlavní nádraží absolvuje za 8 minut, autobus to stihne nejdříve za 26 minut. Město je řada domů postavených kolem cesty v délce zhruba 3 kilometrů, přechody pro chodce jsou od sebe zhruba kilometr a půl. Okolo ní parkují auta. Středem města vede hlavní cesta bez retardérů či rychlostních kamer. Mezi částmi Štěpánov a Březce je cesta s rychlostí 70 kilometrů za hodinu, chodí zde lidé na cestu do školy/školky, či do práce. Není zde přechod pro chodce.[zdroj?]
V jižní části města se nachází stanice, jež byla v letech 2002–2004 kompletně rekonstruována včetně nádražní budovy. V roce 2008 byla ukončena služba výpravčího a byla uzavřena pokladna. Čekárna pro cestující vydržela v provozu až do 1. dubna 2012, kdy byla z důvodu rostoucích nákladů a nepřispívání obce Štěpánov na údržbu z rozhodnutí RSM v Olomouci uzavřena. Zanikla tím poslední služba pro cestující a nádražní budova, která je kulturní památkou a v roce 2002 byla nákladně opravena, začala opět chátrat.[zdroj?]
Ve Štěpánově jsou též provozovány tyto autobusové linky:
↑ abcKOUDELA, Miroslav. Štěpánov. In: FIALA, Karel. Šternbersko napříč časem 1850–1945. 2. vyd. Šternberk: Občanské sdružení Šternbersko, 2008. ISBN978-80-904013-1-0. S. 125.
↑ abZdeněk Jeník: Češi a Němci dříve a dnes: problémy národní identity a vzájemných vztahů Čechů a Němců: sborník statí ze semináře k česko-německým vztahům konaného 14. 9. 2000 v Krnově. Open Education & Sciences, Opava, 2000, 222 s.
↑ Za zdmi štěpánovských železáren trpěly stovky lidí. Olomoucký deník. 2018-05-06. Dostupné online [cit. 2020-06-26].
