Zdeněk Lev z Rožmitálu
Zdeněk Lev z Rožmitálu starší (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1525 – 1530
Panovník	Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. Habsburský
Předchůdce	Jan z Vartemberka (poprvé)
Nástupce	Jan z Vartemberka (podruhé)
Ve funkci: 5. březen 1508 – 13. únor 1523
Panovník	Vladislav Jagellonský, Ludvík Jagellonský
Předchůdce	Jindřich IV. z Hradce
Nástupce	Jan z Vartemberka (poprvé)
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 1504 – 1507
Panovník	Vladislav Jagellonský
Předchůdce	Půta Švihovský z Rýzmberka
Nástupce	Petr II. Holický ze Šternberka
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci: 1503 – 1503
Panovník	Vladislav Jagellonský
Nástupce	Jindřich Krakovský z Kolovrat
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci: 1498 – 1504
Panovník	Vladislav Jagellonský
Předchůdce	Albrecht Libštejnský z Kolovrat
Narození	1470
Úmrtí	14. července 1535 (ve věku 64–65 let) nebo 14. září 1535 (ve věku 64–65 let) Blatná Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Národnost	Čech
Choť	Kateřina Švihovská z Rýzmberka
Rodiče	Jaroslav Lev z Rožmitálu Eliška z Kolowrat
Děti	Anna, Adam Lev, Jan, Zdeněk
Příbuzní	Zachariáš z Hradce, Jáchym z Hradce a Eliška z Hradce[1] (vnoučata)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Commons	Zdeněk Lev z Rožmitálu
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 1470 – 14. července 1535 Blatná) byl český katolický aristokrat, stavovský politik, dvořan a donátor umění doby jagellonské a raně habsburské.

Zdeněk Lev z Rožmitálu pocházel z významného českého rodu Buziců. Jeho otec Jaroslav Lev z Rožmitálu proslul jako dvořan a diplomat králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, v letech 1467–1480 zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království. Jeho matkou byla Eliška z Kolovrat. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla českou královnou, druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Díky otci a tetě mohl Zdeněk Lev brzy zasedat v Českém zemském sněmu.

Strmou politickou kariéru zahájil sňatkem s Kateřinou Švihovskou, dcerou Půty Švihovského z Rýzmberka, nejvyššího zemského sudího Českého království, po jehož smrti získal jeho úřad. Současníky byl popisován jako muž zpupný a lakotný.

V letech 1498–1504 zastával úřad karlštejnského purkrabího, v roce 1503 dvorského sudího a v letech 1504–1507 nejvyššího zemského sudího. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 zastával nepřetržitě 15 let úřad nejvyššího purkrabí. V čele katolické strany a ve spojení s Petrem z Rožmberka vytvořil vládu stavovské oligarchie v zemi, v Praze přenechal vůdčí úlohu Janu Paškovi z Vratu.

Sňatkem a politikou se domohl značného majetku. Podle berního rejstříku z roku 1523 byl po Pernštejnech a Rožmbercích třetím nejbohatším šlechticem v zemi.

Žil životním stylem renesančního velmože. Po Bavorech ze Strakonic zdědil panství s hradem ve Strakonicích, k nimž připojil panství Blatná, kde zbudoval vodní hrad. Od Hanuše II. z Kolovrat koupil hrad Zbiroh a panství Hořovice. Neúspěšně se snažil vyjmout z jihočeského dominia Český Krumlov. Na zásah krále Ludvíka Jagellonského roku 1523 musel odstoupit z úřadů. V čele zemské vlády ho nahradil Karel I. Minstenberský.^[2]

Vrátil se však s nástupem krále Ferdinanda I. Habsburského v letech 1524–1526, nicméně po třech letech opět rezignoval. Ač vládl značnými penězi a půjčoval desetitisíce zlatých mnoha šlechticům i českým králům, svá panství zatížil dluhy a musel je rozprodávat. Patřil tedy současně k největším dlužníkům i věřitelům své doby. Jeho synové museli zadlužená panství podstoupit věřitelům, včetně rodného sídla Rožmitálu a poté odešli z Čech a uchýlili se na Moravu.^[3]

Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze, zatímco jeho rodiče byli pohřbeni v presbytáři městského farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, stejně jako Zdeňkova žena Kateřina († 1540). Jejich pískovcové náhrobní desky s ošlapaným rodovým erbem a nápisem se dochovaly vsazeny do chrámové zdi.

Jeho náhrobní kámen byl vytvořen z červeného mramoru. Původně byl zapuštěn do podlahy, od počátku 20. století visí na severovýchodní zdi kaple Navštívení Panny Marie. Měří 1,06 x 1,94 metrů. Jeho střed zdobí kartuš se čtvrceným štítem. V prvním a čtvrtém poli je hlava kance, ve druhém a ve třetím stojící lvice. Nad kartuší je přilba s přikryvadly a korunou, klenotem je koruna s kančí hlavou. Po obvodě desky erb doplňuje nápis LETA MDXXXV ZE STRZEDY NA CZTWRTEK PO SVATE MARKYTIE VMRZEL GEST VROZENY PAN PAN // ZDENIEK LEW Z ROZMITALA A Z BLATHNE &⊂ KTERYZ GEST BYL V TRZECH KRALVOW CZIESKYCH // KRALE WLADISLAWA KRALE LUDWIKA A KRALE FERDINANDA ⊃⊂ GEGICH MILOSTI NEYWYZSSYM // PVRKRABY PRAZSKYM. PAN BVOH RACZ SE NAD NYM SMILOWATI.^[4]

Zdeněk Lev se oženil s Kateřinou Švihovskou, s níž měl čtyři děti:

• Anna (1500–1563) – provdala se za pozdějšího nejvyššího kancléře Českého království Adama I. z Hradce (1494–1531) a žila na zámku Jindřichův Hradec
• Adam Lev († 1564) – oženil se s Annou Haugvicovou z Biskupic, měl dvě dcery a dva syny, spolu s bratry po ztrátě rodového majetku odešli na Moravu, kde se stali dvořany olomouckého biskupa Jana Dubrávia. Dostali lenní statek Blansko u Brna^[3]
• Zdeněk
• Jan

Velmož, který se na místě nepřítomného krále stal skutečným vládcem Čech, kladl důraz na skvělou reprezentaci dvorským uměním. Stal se tak nejvýznamnějším donátorem umění jagellonské doby.

K přestavbě hradu Blatná povolal asi roku 1508 královského hradního architekta a kameníka Benedikta Rejta, který již od roku 1505 pracoval na stavbě jeho tchána na hradě Švihově. Zbudoval v Blatné nádherný vodní hrad s velkolepým palácem, dokončeným roku 1523. Z jeho prostor je nejvýznamnější tzv. Zelená světnice s nástěnnými malbami, jež na převládajícím zeleném pozadí zpodobují lovecké a krajinné motivy, stejně jako portrét Zdeňka Lva s jeho synovci. Týž architekt pokračoval ve stavbě dvoulodního kostela Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí v Blatné, kterou založil Zdeňkův otec Jaroslav Lev roku 1444; chrám byl vysvěcen roku 1515. Z jeho vybavení se dochoval gotický krucifix, dřevořezba madony z doby kolem roku 1516, a dále reliéfy českých zemských patronů z blatenského oltáře, později přenesené do kostela v Kadově u Blatné.

Pro Zdeňka Lva pracoval jeden z nejvýznamnějších řezbářů podunajské školy, Mistr Johann alias Honzlis, podle své signatury nazývaný Monogramista IP. Kromě dřevěné plastiky řezal pravděpodobně také kadluby (formy) pro kamnové kachle.

Jedním z jeho nejoddanějších finančníků byl Žalman Munka Horovic, bohatý měšťan Židovského města pražského, stavitel dodnes zachované Pinkasovy synagogy.

Zdeněk Lev užíval čtvrcený štít, v 1. a 3. poli měl rodový erb Buziců po svém dědovi a pradědovi: černou kančí (sviní) hlavu z profilu, s vyplazeným jazykem, ve zlatém poli, ve 2. a 4. modrém poli je vpravo jdoucí zlatá lvice. Zlatý zajíc ve skoku doprava,rovněž modrém poli, ji nahrazuje v nástěnné malbě Zelené světnice v Blatné.

• SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. 
• HOMOLKA, Jaromír; KRÁSA, Josef; MENCL, Václav; PEŠINA, Jaroslav; PETRÁŇ, Josef. Pozdně gotické umění v Čechách 1471 - 1526. Praha: Odeon, 1978. 532 s. 
• MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích 1. Praha: Academia, 1992. 342 s. ISBN 80-200-0300-2. 
• MACEK, Josef. Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha: Argo, 2001. 490 s. ISBN 80-7203-265-8. 
• VINAŘ, Otakar. Zdeněk Lev z Rožmitálu. Heraldika a genealogie. 1994, roč. 27, čís. 3–4, s. 129–152. 
• KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta, 2008. ISBN 978-80-86829-37-1. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Lev z Rožmitálu na Wikimedia Commons

Seznam prací o Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)