Albrecht Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci: 1503 – 25. květen 1510
Panovník	Vladislav II. Jagellonský
Předchůdce	Jan ze Šelenberka na Kosti
Nástupce	Ladislav ze Šternberka na Bechyni
Nejvyšší dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci: 1496 – 1502
Panovník	Vladislav II. Jagellonský
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci: 1496 – 1497
Panovník	Vladislav II. Jagellonský
Předchůdce	Beneš z Veitmile
Nástupce	Zdeněk Lev z Rožmitálu
Narození	1463
Úmrtí	15. května 1510 (ve věku 46–47 let) nebo 25. května 1510 (ve věku 46–47 let)
Místo pohřbení	Klášter Altzella
Choť	Anna Valdštejnská z Kovaně
Rodiče	Hanuš II. z Kolowrat († 1483) a Kateřina ze Šternberka († 1465)
Příbuzní	Bernard z Valdštejna (nevlastní syn)[1] Jan z Valdštejna (nevlastní syn)[1]
Profese	politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht II. z Kolowrat a na Libštejně (1463 – 25. květen 1510) byl příslušník libštejnské větve šlechtického rodu Kolowratů. Byl politikem, působil jako karlštejnský purkrabí, královský rádce, královský hofmistr a nejvyšší kancléř Českého království.

Jediný syn kanovníka Hanuše II. (zemřel 1483), a Kateřiny ze Šternberka (zemřela 1465). Oženil se s Annou z Kovárně, vdovou po Hynkovi z Valdštejna, jejich manželství bylo bezdětné.

Jeho kariéra prudce stoupala, byl rádcem krále Vladislava Jagellonského, karlštejnským purkrabím (1496–1497) a královským hofmistrem (1496–1502).^[2] Vrcholu své kariéry dosáhl v letech 1503–1510, kdy zastával úřad nejvyššího kancléře Českého království. Byl oddaným úředníkem krále, a proto měl málo přátel, a to i v rodině.

V roce 1504 se pokusil upevnit vztahy mezi českým královstvím a slezskými stavy. Za to získal velký vliv na krále Vladislava II. Jagellonského, který ho považoval za de facto svého zástupce v zemi. Tím a svým chováním vzbudil Albrecht II. odpor ostatních vysokých zemských a dvorských úředníků. Proto začal spolupracovat s královskými městy, která soupeřila s panstvem o hospodářská práva, aby zvýšil svůj politický vliv. V roce 1507 dokonce s městy uzavřel úmluvu o vzájemné pomoci.

V roce 1505 podepsal úmluvu panských rodů proti Jednotě bratrské. Tento bojovný svazek uzavřeli také Petr z Rožmberka, Jindřich IV. z Hradce, Zdeněk Lev z Rožmitálu, Petr ze Šternberka, Jan ze Švamberka a na Strakonicích, Jan z Kolowrat a na Mašťově, Jan z Kolowrat a na Novém Hradě, Jindřich z Kolowrat, Jiří z Kolowrat, Mikuláš z Kolowrat a řada představitelů dalších významných rodů. Jako nejvyšší kancléř se tak postavil proti Jednotě bratrské a všem nábožensky radikálním živlům, protože jeho cílem bylo dosáhnout sblížení utrakvistů s katolíky.

Byla to doba téměř bezvládí, kdy král sídlil v Budíně a šlechta soupeřila o moc s městy v zemi dopouštěla se i loupeží. Odpor nepřátel vyvrcholil roku 1508 jeho pádem. Na svatojakubském sněmu pak bylo rozhodnuto o přenesení jeho pravomocí na Zdeňka Lva z Rožmitálu – mocného šlechtice s velkými ambicemi. Král mu ale zachoval svou přízeň a v roce 1509 mu daroval panství a hrad Bělá, které zkonfiskoval rodu Gutštejnů za činy, jejichž se dopustili proti jeho majestátu. V roce 1510 ho znovu jmenoval kancléřem království. V témže roce však Albrecht bez dědiců zemřel.

Byl velmi obratný a podařilo se mu zvětšit rodový majetek. Za svého života se Albrecht II. domohl značného majetku. Patřily mu například statky Libštejn, Perštejn, Mělník, Kladruby a Krupka. Panství Lovosice vlastnil společně s klášterem Altzella u Drážďan (zde byl také pohřben). Protože jeho manželství s Annou bylo bezdětné, odkázal svůj majetek nevlastním synům Bernardovi a Janovi z Valdštejna.

• JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Knižní klub, 2016. 151 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 25–26. 

• www.kolowrat.cz