Největším překvapením turnaje se stala porážka dvojnásobného vítěze a světové dvojky Rafaela Nadala, který 28. června ve druhém kole nestačil na Čecha Lukáše Rosola. Před utkáním stý hráč světa Rosol prohlásil: „I Nadal je jen člověk, na trávě ho můžu porazit.“ Úvodní sadu po vyrovnaném průběhu ztratil český tenista v tiebreaku 9:11, přestože měl tři setboly. Další dva sety si připsal vždy poměrem 6–4. Ve čtvrtém dějství, kdy Rosol snížil úspěšnost podání a dvě z nich prohrál, dominoval Španěl 6–2. Před pátou rozhodující sadou byla pro nastupující tmu zatažena střecha, což si vyžádalo 40minutovou přestávku. Na uměle osvětleném dvorci Nadal prohrál hned svůj první servis a nedokázal jej už zpátky získat. Rosol hrál přesnou a tvrdou nátlakovou hru s rychlostí forhendů až 155 kilometrů za hodinu. Celkově zahrál 65 vítězných míčů a 22 es. Utkání zakončil po třech hodinách a osmnácti minutách esem v čisté hře a konečným poměrem 6–4. Nadal tak vypadl poprvé po sedmi letech již ve druhém kole grandslamu.[4]
BBC po zápase uvedla: „Rosol neudělal chybu, předvedl šílený výkon. Vůbec nezáleželo na tom, kdo stál na druhé straně kurtu. Je to úžasné, vůbec jsme o něm nevěděli, přitom předvádí takový tenis.“ Český tenista na pozápasové tiskové konferenci sdělil: „Nevím, co mám říci. Jsem plný emocí. Nejsem jenom překvapený, je to jako zázrak.“[4][5]
6. nasazený Tomáš Berdych vypadl již v úvodním kole, což znamenalo další překvapení turnaje. K překvapením se zařadila také výhra britsko-dánského páru Marray a Nielsen v mužské čtyřhře, který startoval na divokou kartu udělenou pořadateli. Ani jeden z vítězů nikdy předtím nefiguroval na žebříčku ATP v první stovce dvouhry a Marrayovo nejlepší umístění ve čtyřhře bylo 74. místo.
Rekordy a zajímavosti
65. tenistka světové klasifikace Kazaška Jaroslava Švedovová dosáhla 30. června jako první žena v otevřené éře tenisu na tzv. Zlatý set, když v úvodní sadě třetího kola nedovolila italské turnajové desítce Saře Erraniové uhrát ani jeden míč a vyhrála jej poměrem 6–0. Utkání pak dovedla do vítězného konce poměrem 6–4 ve druhém setu a postoupila do osmifinále. Tento výkon se od roku 1968 podařil pouze Američanu Billu Scanlonu, který jej docílil v sezóně 1983.[6]
30. června šestnáctý nasazený Chorvat Marin Čilić zdolal ve třetím kole Američana Sama Querreyho po pětisetové bitvě 7–6(8–6), 6–4, 6–7(2–7), 6–7(3–7) a 17–15. Čas utkání činil 5 hodin a 31 minut, což znamenalo druhý nejdelší zápas ve Wimbledonu, když jej předstihlo pouze nejdelší utkání historie tenisu v roce 2010.[8]
30. června skončilo čtyřsetové utkání mužské dvouhry mezi Britem Andy Murraym a Kypřanem Marcosem Baghdatisem ve 23.02 hodin místního času, čímž se stalo nejdéle hraným zápasem do nočních hodin ve wimbledonské historii.[9]
Poprvé v historii wimbledonského turnaje mužskou čtyřhru vyhrál pár, který se do soutěže dostal na divokou kartu. Britsko-dánský pár Jonathan Marray a Frederik Nielsen v průběhu turnaje vyřadil 8. a 9. nasazený tým, v semifinále 2. nasazený pár M. Bryan a B. Bryan a ve finále v pěti setech 5. nasazenou švédsko-rumunskou dvojici Robert Lindstedt a Horia Tecău.
Jonathan Marray se díky svému překvapivému titulu stal vůbec prvním britským vítězem ve Wimbledonu od roku 1936. Frederik Nielsen se stal prvním vítězem grandslamu i Wimbledonu v historii dánského tenisu.
Jejich vítězný titul povzbudil britské fanoušky a částečně překryl zklamání z porážky Murrayeho ve finále dvouhry.[10][11][12]
Skot Andy Murray, 4. místo v žebříčku ATP, se počtvrté ve své kariéře probojoval do finále grandslamu a poprvé na Wimbledonu. Zároveň to bylo poprvé od roku 1936, co nějaký britský tenista hrál ve finále mužské dvouhry na Wimbledonu.
Oběma vítězům v soutěžích dvouhry bylo v době konání wimbledonského finále více než 30 let (oba ročník narození 1981). V ženské dvouhře zvítězila třicátnice po 22 letech (v roce 1990 vyhrála dvouhru naposledy Martina Navrátilová). U mužů se tak stalo naposledy v roce 1975, tedy před 37 lety. Oba vítězové starší 30 let vyhráli v roce 1975, kdy mezi muži triumfoval Arthur Ashe a mezi ženami Billie Jean Kingová. Oběma tehdy bylo 31 let. Kromě toho v aktuálním ročníku byli všichni vítězové tří soutěží čtyřher, vyjma Dána Frederika Nielsena, starší třiceti let.
Poprvé v historii se čtyři finále, s výjimkou sobotní ženské dvouhry, hrála pod zataženou střechou centrálního dvorce. Všechna tři finále čtyřher se dohrávala za umělého osvětlení ve večerních hodinách.
Vítězka dvouhry a ženské čtyřhry Serena Williamsová překonala vlastní wimbledonský rekord, když během singlové soutěže v sedmi utkáních soupeřkám „nastřílela“ celkem 102 es [13]. V přepočtu jde o průměr 14,7 esa na jedno utkání. 102 es představuje (při čtyřech bodech v jedné hře) celkem 25,5 vyhraných gamů, což odpovídá více než čtyřem získaným setům přímo z podání (Williamsová odehrála celkem 17 setů, z toho 14 vítězných).
Skot Andy Murray se mohl po dlouhých 76 letech stát prvním britským vítězem v mužské dvouhře, ale v boji o titul podlehl Federerovi. Naposledy předtím se podařilo získat titul domácímu hráči v roce 1936, kdy zvítězil Angličan Fred Perry. V mužské čtyřhře byl součástí vítězného páru Jonathan Marray, první Brit od roku 1936, kdy titul získali Pat Hughes a Raymond Tuckey.
Sedmý titul v mužské dvouhře získal Švýcar Roger Federer, čímž vyrovnal Samprasův rekord. Celkově se jednalo o jeho rekordní sedmnáctý grandslamový titul z dvouhry. Výhra mu zajistila návrat na čelo světové klasifikace.
Ženskou dvouhru popáté vyhrála Američanka Serena Williamsová a vyrovnala počet titulů sestry Venus. Celkově se jednalo o její čtrnácté vítězství v soutěži ženské dvouhry na Grand Slamu.
V mužské čtyřhře zvítězil britsko-dánský pár Jonathan Marray a Frederik Nielsen, který startoval na divokou kartu. Pro oba hráče titul představoval premiérové vítězství na Grand Slamu.
V ženské čtyřhře dominovaly americké sestry Serena a Venus Williamsovy. Výhra pro obě znamenala pátý wimbledonský a celkově třináctý grandslamový titul z této soutěže.
Smíšenou čtyřhru vyhrála americká dvojice Mike Bryan a Lisa Raymondová. Pro Raymondovou titul představoval druhé wimbledonské vítězství v mixu a celkově pátý grandslamový titul v této soutěži. Pro Mika Bryana to byl první titul z wimbledonského mixu a celkově třetí grandslamová výhra.
Celkový rozpočet Wimbledonu 2012 činil £16 060 000, což znamenalo nárůst proti předchozímu ročníku, jehož dotace byla ve výši £14 600 000.[1]
Všechny částky jsou vypláceny v librách (£); částky v soutěžích čtyřher jsou uváděny na pár.
↑Twitter / Wimbledon: Cilic takes it 7-6 6-4 6-7 [online]. Twitter.com [cit. 2012-06-30]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Wimbledon 2012: Andy Murray beats Marcos Baghdatis | Mail Online [online]. Dailymail.co.uk [cit. 2012-06-30]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kaia will skip Wimbledon Championships this year [online]. [cit. 2012-06-13]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Injury rules Petkovic out of French Open, Wimbledon [online]. [cit. 2012-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-14.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Wimbledon 2012 na Wikimedia Commons
_2_(crop-2).jpg)
