PROFILPELAJAR.COM

Vilemína Pruská
	oranžská princezna
	Vilemína Pruská
Doba vlády	1767–1806
Úplné jméno	Frederika Sophia Wilhelmina
Narození	7. srpen 1751; Berlín
Úmrtí	9. června 1820; palác Het Loo
Předchůdce	Anna Hannoverská
Nástupce	Vilemína Pruská
Manžel	Vilém V. Oranžský
Potomci	Frederika Luisa; Vilém; Vilém Jiří Frederik
Dynastie	Hohenzollernové
Otec	August Vilém Pruský
Matka	Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederika Žofie Vilemína Pruská (německy Friederike Sophie Wilhelmine Prinzessin von Preußen; (7. srpna 1751, Berlín – 9. června 1820, palác Het Loo, Apeldoorn) byla rodem pruská princezna a sňatkem manželka Viléma V. Oranžského (1748–1806), nizozemského místodržitele.

Biografie

Původ, mládí

Vilemína se narodila jako třetí dítě (jediná dcera) ze čtyř potomků pruského prince Augusta Viléma (1722–1758) (druhého syna pruského krále Fridricha Viléma I.) a jeho manželky Luisy Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské.

Manželství, potomci

4. října roku 1767 se v Berlíně provdala za nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Toto manželské spojení bylo dojednáno z podnětu strýce Vilemíny, pruského krále Fridricha II. Z manželství vzešlo pět potomků, první syn však zemřel den po narození a třetí dítě se narodilo předčasně mrtvé; dospělosti se dožili dcera a dva synové:

nepojmenovaný syn (*/† 1769)
Frederika Louisa Vilhelmína (28. listopadu 1770 – 15. října 1819), ⚭ 1790 Karl Georg August Brunšvicko-Wolfenbüttelský (8. února 1766 – 20. září 1806)
nepojmenovaný syn (*/† 1771)
Vilém Frederik (24. srpna 1772 – 12. prosince 1843), suverénní kníže spojeného Nizozemí, limburský vévoda, oranžský kníže, lucemburský velkovévoda a nizozemský král v letech 1815–1840, ⚭ 1791 Vilemína Pruská (18. listopadu 1774 – 12. října 1837)
Vilém Jiří Frederik (15. února 1774 – 6. ledna 1799), oranžský kníže, svobodný a bezdětný

Politické aktivity

Vilemína byla velmi inteligentní žena se značnými politickými ambicemi. Se svým strýcem, pruským králem Fridrichem Velikým, jehož byla oblíbenkyní, vedla čilou korespondenci s politickým zaměřením. Opírajíc se o jeho rady, dosáhla v Nizozemí politického vlivu.

Vilém V. Oranžský se dostal po roce 1781 do politického konfliktu s vlasteneckým hnutím (Patrioti. Tyto demokratické síly zmohutněly po pro Holandsko neúspěšném konci Čtvrté anglo-holandské války (1780–1784) a Vilém byl jako generální velitel provincie sesazen - v roce 1785 byl přinucen opustit Haag a žádán o abdikaci;Vilemína ho přesvědčila, aby tak neučinil. V roce 1787 vypukla v Holandsku revoluce a Vilém přesídlil s dvorem do Guelders, provincie vzdálené od centra státu. Vilemína se v červenci roku 1787 vydala na provokativní cestu z Nimwegen, sídla oranžského dvora, do Haagu, její dřívější rezidence v Holandsku, aby zde sebrala dohromady své přívržence. V blízkosti Goudy jí byla cesta zatarasena. Princezna byla po krátkém uvěznění poslána zpět, poté co jí jeden z důstojníků, aniž by smekl klobouk, nabídl pivo a tabák. Vilemína žádala o zadostiučinění u svého bratra Fridricha Viléma II., jenž její potupu přijal za svou a vzal ji jako záminku pro diplomatické ultimátum Pruska vůči Holandsku. Když se Holandsko zdráhalo, bylo 13. září roku 1787 obsazeno armádou o síle 20 000 mužů a moc oranžských místodržitelů byla opět nastolena. Patrioti prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen z trůnu král Ludvík XVI.

Vilemína povolala do funkce Raadspensionaris (Velký penzionář, obdoba regenta) schopného Laurense Pietere van de Spiegela a snažila se znovu o politický vliv. V roce 1795 se však podporováni Francií vrátili z Paříže Patrioti bojovat ve vlasti; panovníkem v Holandsku se jako král stal Napoleonův bratr Ludvík Bonaparte. Místodržitelský pár byl Francouzi v lednu 1795 vypuzen a uchýlil se do exilu do Anglie ke svému spojenci, bratranci Jiřímu III. Žili potom střídavě v Kew, Nassau a Braunschweigu, kde Vilém V. roku 1806 zemřel. Vilemína se po Napoleonově porážce v roce 1813 vrátila zpět do Nizozemí a dožila se toho, že roku 1815 byl její syn Vilém provolán nizozemským králem.