Seznam nizozemských panovníků zahrnuje nizozemské místodržitele (severní provincie), holandské a nizozemské krále (a vládnoucí královny). Nizozemští místodržitelé sice nebyli dědičnými panovníky, ale po většinu doby vládli severnímu Nizozemí a od roku 1747 byla jejich funkce oficiálně dědičná. Po roce 1815 se stali dědičnými nizozemskými králi.
V roce 1581 se 7 severních provincií spojilo a prohlásilorepublikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stáli místodržitelé, většinou z dynastie Oranžsko-Nasavské, která se stala postupně vládnoucí. Od roku 1747 byla funkce místodržitele oficiálně dědičná v rodě Oranžsko-nasavském. V roce 1795 bylo území obsazeno Francií a místodržitel odešel do exilu. Jeho syn Vilém se stal roku 1815 nizozemským králem
vytvořený Napoleonem Bonaparte roku 1806 na většině území bývalé sesterskéBatavské republiky. Jednalo se předchůdce Nizozemského království. Do čela království postavil Bonaparte svého bratra Ludvíka. Ten k zemi připojil i území východního Fríska. Králi Ludvíkovi byla v roce 1810 de facto vnucená abdikace ve prospěch jeho syna. Po pádu Napoleona, ale i padl holandský režim Bonapartů
do roku 1898 vládla jako regentka její matka,abdikovala ve prospěch dcery Juliány
Po abdikaci královny Vilemíny nastoupila na trůn její jediná dcera Juliána Nizozemská z dynastie Meklenburských a po abdikaci královny Juliány nastoupila její dcera Beatrix z dynastie Lippe, ale během jejich vlády se název rodu nezměnil a oficiálně vládne Nizozemsku stále dynastie Oranžsko-Nasavská.
1. Částečně nebo zcela v Asii, v závislosti na geografickém vymezení. 2. Uznán alespoň jedním členem Organizace spojených národů. 3. Není uznáván žádným členem Organizace spojených národů.