Věra Čáslavská
Narození	3. května 1942 Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	30. srpna 2016 (ve věku 74 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	rakovina slinivky
Místo pohřbení	Černošice
Povolání	sportovní gymnastka a sportovkyně
Ocenění	Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1964) Olympijský řád (1991) Medaile Za zásluhy 1. stupeň (1995) Síň slávy světové gymnastiky (1998) Řád vycházejícího slunce (2010) Gratias Agit (2016)
Choť	Josef Odložil (1968-1987)
Děti	Martin Odložil
Příbuzní	Miroslav Ševčík (synovec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Sportovní gymnastika na LOH
zlato	Tokio 1964	víceboj
zlato	Tokio 1964	přeskok
zlato	Tokio 1964	kladina
zlato	Mexico City 1968	víceboj
zlato	Mexico City 1968	bradla
zlato	Mexico City 1968	prostná
zlato	Mexico City 1968	přeskok
stříbro	Řím 1960	družstva
stříbro	Tokio 1964	družstva
stříbro	Mexico City 1968	kladina
stříbro	Mexico City 1968	družstva
Mistrovství světa ve sportovní gymnastice
zlato	Praha 1962	přeskok
zlato	Dortmund 1966	víceboj
zlato	Dortmund 1966	přeskok
stříbro	Praha 1962	víceboj
stříbro	Dortmund 1966	kladina
stříbro	Dortmund 1966	prostná
bronz	Praha 1962	prostná
Mistrovství Evropy ve sportovní gymnastice
zlato	Krakov 1959	kladina
zlato	Sofie 1965	víceboj
zlato	Sofie 1965	přeskok
zlato	Sofie 1965	bradla
zlato	Sofie 1965	prostná
zlato	Sofie 1965	kladina
zlato	Amsterdam 1967	víceboj
zlato	Amsterdam 1967	přeskok
zlato	Amsterdam 1967	bradla
zlato	Amsterdam 1967	prostná
zlato	Amsterdam 1967	kladina
stříbro	Krakov 1959	přeskok
bronz	Lipsko 1961	víceboj

Věra Čáslavská, provdaná Věra Odložilová (3. května 1942 Praha – 30. srpna 2016 Praha)^[1] byla česká sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka, reprezentantka Československa, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru.

Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena.

Narodila se v Karlíně.^[2] Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později (1959) Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1959 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou.

Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá.

Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třetí. Československé družstvo získalo stříbrnou medaili.

Dalším vrcholem její kariéry byl rok 1964, především pak Letní olympijské hry 1964 v Tokiu, kde získala zlatou medaili ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině. Československé družstvo skončilo druhé. O rok později na mistrovství Evropy v Sofii získala pět zlatých medailí (bradla, kladina, prostná, přeskok, víceboj).

Na mistrovství světa v Dortmundu v roce 1966 zvítězila ve víceboji jednotlivců a v přeskoku, dále získala stříbrnou medaili na kladině a v prostných. V soutěži družstev pak československé gymnastky získaly zlatou medaili.

V roce 1967 na mistrovství Evropy v Amsterdamu získala zlato ve všech soutěžních disciplínách.

V roce 1968 se účastnila Letních olympijských her v Mexiku, kde získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech. V průběhu těchto her se vdala za Josefa Odložila (1938–1993), českého reprezentanta v běhu, držitele stříbrné medaile na 1500 m z LOH 1964 v Tokiu. Na těchto olympijských hrách ukončila svoji sportovní kariéru. Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí. Během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země. V témže roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.

V roce 1969 se jí narodila dcera Radka, v roce 1974 syn Martin.^[3] Manželství s Josefem Odložilem se rozpadlo. Po sametové revoluci obdržela nabídky na místo primátorky hlavního města nebo velvyslankyně v Japonsku, ale přijala až místo poradkyně prezidenta republiky Václava Havla. Stala se také předsedkyní Československého a poté Českého olympijského výboru.^[1]

V srpnu 1993 zemřel bývalý manžel Josef Odložil po potyčce se synem Martinem. Čáslavská měla syna ve své výlučné výchově a podle informací ze soudních spisů jej vedla k nerespektování otce. Syn byl po dlouhém procesu a mediální kampani odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky, ale v roce 1997 byl osvobozen milostí Václava Havla, o kterou Čáslavská nežádala. Noviny to tehdy popsaly tak, že milost dostala především ona. Během tohoto období jí došla životní energie a v roce 1996 se začala stahovat do ústraní.^[4] Následujících deset let se téměř s nikým nestýkala a nikde nevystupovala,^[1] žila v domě s pečovatelskou službou.^[4] S depresemi se léčila v psychiatrické léčebně v Bohnicích a k nim se přidala i závislost na lécích na spaní. Později se o depresi vyjadřovala jako „o strašné věci“, kvůli které ztratila patnáct let života. V roce 2007 se začala vracet mezi lidi a pomáhat českým sportovcům.^[1]

V létě 2015^[4] ale onemocněla karcinomem slinivky břišní, který se v létě 2016 zhoršil. Dne 30. srpna téhož roku po prohlídce v IKEMu zůstala v nemocničním zařízení a ve 21:55 na následky vleklé nemoci zemřela.^[1] Její pohřeb se konal v úzkém rodinném kruhu 8. září 2016 a ostatky byly zpopelněny v šumperském krematoriu. Oficiální rozloučení pro představitele státu, sportovce a veřejnost proběhlo 12. září 2016 v 10 hodin v historické budově Národního divadla v Praze. Rozloučení mělo formu komponovaného pořadu, který moderoval Marek Eben.

V roce 1968 se zapojila do politického života a podepsala petici Dva tisíce slov. V roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. V roce 1974 vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a věnovala se trenérské činnosti. Později jí bylo dovoleno vykonávat trenérskou činnost v Mexiku (1979–1981).

V lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta ČSR Václava Havla pro sociální otázky a pro sport, od roku 1991 pak působila jako jeho asistentka.

V letech 1990–1992 zastávala funkci předsedkyně Československého olympijského výboru a poté byla až do roku 1996 předsedkyní Českého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995–2001).

V prezidentských volbách v roce 2013 aktivně podpořila Karla Schwarzenberga, naopak hlasitě protestovala proti Miloši Zemanovi a Janu Fischerovi kvůli jejich bývalému členství v KSČ.^[5][6] V září 2015 napsala otevřený vzkaz adresovaný české veřejnosti, v němž apelovala na solidaritu a pomoc těm, kteří prchají před válkou během uprchlické krize.^[7]

• 1959 Zasloužilý mistr sportu^[8]
• 1962 Zasloužilý mistr sportu^[8]
• 1962,1964 Čestný Fučíkův odznak^[8]
• Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, 1964^[8]
• 1965 čestné občanství města Čáslav^[8]
• 1964, 1966, 1967, 1968 – Sportovec roku
• 1968 – nejlepší sportovkyně světa, druhá nejznámější žena světa
• 1989 – Cena Pierra de Coubertina, udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO
• 1991 – uvedena do Dvorany slávy v New Yorku^[9]
• 1991 – Olympijská ocenění, udělen Mezinárodním olympijským výborem
• 1995 – státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, udělil prezident České republiky Václav Havel
• 2010 – japonský Řád vycházejícího slunce , předal japonský velvyslanec v České republice Čikahito Harada v pražské rezidenci
• 2014 – Cena Hanno R. Ellenbogenové
• 2016 – cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě^[10]

• Věra 68, celovečerní dokument, režie Olga Sommerová^[11]

• Její jméno nese planetka (26986) Čáslavská (provizorní jméno 1997 VC5).^[12]
• K 70. narozeninám Věry Čáslavské v roce 2012 byla vydána poštovní dopisnice s portrétem, autorem je Oldřich Kulhánek.^[13]
• Ministerstvo průmyslu a obchodu a Česká pošta s.p. v roce 2017 připravili k 75. výročí narození Věry Čáslavské poštovní známku s jejím portrétem od Zdeňka Netopila a obálku dne vydání od Bohumila Šneidera.
• Podle Věry Čáslavské je pojmenována sportovní hala v Černošicích, pro kterou byla i zároveň patronka při výstavbě.

• HOŘEC, Jaromír (ed.). Zlato, stříbro, bronz. Praha: Olympia, 1969. 
• ČÁSLAVSKÁ-ODLOŽILOVÁ, Věra. Cesta na Olymp. Praha: Mladá fronta, 1972.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 117. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 88. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 186–187. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 81–82. 
• KOSATÍK, Pavel. Věra Čáslavská : život na Olympu. Praha : Mladá fronta, 2012. 241 s. ISBN 978-80-204-2630-7.
• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 184–185. 

• Československo na letních olympijských hrách
• Socha Věry Čáslavské

• Zpráva Svět smutní nad úmrtím Věry Čáslavské ve Wikizprávách
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Čáslavská na Wikimedia Commons
• Osoba Věra Čáslavská ve Wikicitátech
• Věra Čáslavská na stránce Českého olympijského výboru
• Semlela mě až bezmocnost bojovat za vlastního syna, iDNES.cz
• Věra Čáslavská na LOH 1968, Stream.cz
• Tichý protest Věry Čáslavské na LOH 1968, YouTube.com
• Věra Čáslavská v pořadu Hyde Park Civilizace 6. 2. 2016, Česká televize
• Poslední velký rozhovor Čáslavské: Nemůžeme lamentovat nad osudem, iDNES.cz
• Poštovní známka připomíná významnou olympioničku Věru Čáslavskou (3. 5. 2017), Česká pošta s.p.
• Věra Čáslavská v databázi Olympedia (anglicky)