The Wall Live bylo páté sólové koncertní turné britského baskytaristy a zpěváka Rogera Waterse, které proběhlo v letech 2010 až 2013. Jednalo se o první pódiové představení alba (rockové opery) The Wall od skupiny Pink Floyd, na kterém se podílel jeden z jejich členů, od roku 1990, kdy rovněž Waters uspořádal koncert The Wall – Live in Berlin. Tržby z celého turné, které čítalo 219 vystoupení, dosáhly částky 459 milionů dolarů, což z něj učinilo třetí nejvýdělečnější turné všech dob (po U2 360° Tour od U2 a A Bigger Bang Tour od The Rolling Stones).[1]
Scéna vycházela z původního koncertního provedení The Wall Pink Floyd z let 1980 a 1981. Již před koncertem byla mezi publikem a hudebníky napříč celou arénou částečně vystavěna zeď („the wall“; délka 73 m a výška 11 m) z kartonových krabic představujících cihly, která byla v průběhu první půlky vystoupení dostavována, až při skladbě „Goodbye Cruel World“ byla do ní uložena poslední „cihla“. I během první poloviny, ale především ve druhé polovině koncertu byla zeď využita jako obrovské promítací plátno s nejrůznějšími animacemi (zčásti původními od Geralda Scarfea) a protiválečnými vzkazy Rogera Waterse. Během přestávky byly na zeď promítány fotky a krátké popisy životních osudů padlých během válek 20. století, které Watersovi na jeho žádost před zahájením turné posílali lidé z celého světa.[4] Podobně jako na původních koncertech byly rovněž využity obří loutky učitele, matky a milenky, létající nafukovací prase (známý symbol Pink Floyd) či model prolétávajícího a explodujícího bombardéru Stuka, které se vztahovaly k tématům jednotlivých písní. Před závěrečnou skladbou „Outside the Wall“ byla zeď kompletně zbořena a celá skupina akusticky odehrála tuto poslední píseň před diváky.
Součástí vlastní show byl v první americké části turné i bezdomovec, který před koncertem za zvuku reprodukované hudby (např. John Lennon nebo Bob Dylan) a zvukové stopy z Kubrickova filmu Spartakus obcházel koncertní halu a tlačil nákupní vozík s prázdnými plechovkami, původní loutkou Pinka z koncertů z let 1980 a 1981 a odpadky s nápisy „No thought control“ (citát ze skladby „Another Brick in the Wall, Part II“) a „Homeless people need money for booze and hookers“. Od evropských koncertů v roce 2011 byla vystoupení zahajována příchodem vojáků držících během téhož audio úryvku ze Spartaka loutku Pinka.
Setlist
Koncerty zahrnovaly kompletní předvedení The Wall včetně skladeb „What Shall We Do Now?“ a „The Last Few Bricks“, které se již na původní studiové album nevešly, ale které Pink Floyd hráli na koncertech v letech 1980 a 1981.
Na koncertu 16. června 2011 v Berlíně byla poprvé mezi písně „Another Brick in the Wall, Part II“ a „Mother“ vložena akustická coda s novou slokou o smrti Jeana Charlese de Menezese, který byl omylem zastřelen policisty nedlouho po teroristických útocích v Londýně 2005. Od tohoto koncertu je tato nová skladba běžnou součástí všech vystoupení.
Koncert konaný 4. února 2012 v Brisbane byl ukončen speciálním přídavkem – oblíbenou australskou písní „Waltzing Matilda“.
↑ALLEN, Bob. Roger Waters Passes Madonna for Solo Boxscore Record with $459M Wall Live Tour [online]. Billboard.com, 2013-10-04 [cit. 2013-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-16. (anglicky)
↑GALLUCCI, Michael. ‘Roger Waters The Wall’ Soundtrack to Be Released [online]. Ultimateclassicrock.com, 2015-10-08 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑VLASÁK, Vladimír. Drsňák Roger Waters staví Zeď, v Česku vyroste hned dvakrát [online]. Idnes.cz, 2011-04-13 [cit. 2011-05-13]. Dostupné online.
↑VEDRAL, Honza. Roger Waters zboří zeď, ale ne policejní hodinu. Koncert bude v hale [online]. Idnes.cz, 2013-06-05 [cit. 2013-06-05]. Dostupné online.
↑Rodžer Voters se seli u Kombank Arenu [online]. b92.net, 2013-06-05 [cit. 2013-06-06]. Dostupné online. (srbsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu The Wall Live na Wikimedia Commons