Soběslav
Mariánský sloup na náměstí Republiky, v pozadí děkanský kostel svatého Petra a Pavla
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Soběslav
Obec s rozšířenou působností	Soběslav (správní obvod)
Okres	Tábor
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°15′36″ s. š., 14°43′7″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	7 055 (2024)[1]
Rozloha	20,00 km²[2]
Nadmořská výška	405 m n. m.
PSČ	392 01
Počet domů	1 591 (2021)[3]
Počet částí obce	5
Počet k. ú.	3
Počet ZSJ	16
Kontakt
Adresa městského úřadu	náměstí Republiky 59/1 392 01 Soběslav [email protected]
Starosta	Jindřich Bláha (ODS)[4]
Oficiální web: www.musobeslav.cz
Soběslav
Další údaje
Kód obce	553131
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soběslav (německy Sobieslau nebo Sobeslau) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Leží osmnáct kilometrů jižně od Tábora na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Žije v něm přibližně 7 100^[1] obyvatel.

Město je centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic a čtvrtém železničním koridoru. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. I přes necitlivé zásahy do historické zástavby rozlehlého náměstí na severní straně si Soběslav zachovala svůj středověký půdorys a centrum města je městskou památkovou zónou.

Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.^[5] První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v původním majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. Od konce 14. století byla ve městě latinská škola.^[6] V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. Ve dnech 3. a 4. května 1467 se v blízkosti Soběslavi udála bitva mezi rožmberskými vojsky, resp. vojsky tehdejších příznivců krále Jiřího z Poděbrad a vojsky Zdeňka ze Šternberka, resp. Jednoty zelenohorské,^[7] která skončila porážkou vojsk Jana z Rožmberka.^[8]

V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského dominia. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes.

Ve městě byla založena Rožmberská škola (gymnasium illustre), které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. Pro potřeby této školy byly v letech 1611 až 1612 upraveny prostory v křídle soběslavského hradu. Jan Jiří ze Švamberka ji začal v roce 1612. Škola byla otevřena v roce 1614 a byli pro ni získáni kvalitní učitelé ze Slezska. Žáci za studium neměli platit a škola měla sloužit především k „poznání čisté pravdy Boží podle sv. Písem a pravé víry křesťanské dle konfesí české z roku 1575.“^[9] Škola se však setkávala s nepřízní Karlovy univerzity, která usilovala, aby nadace spojená se vznikem školy byla převedena na ni. Přes počáteční nadějný rozjezd školy vedla porážka stavovského povstání k jejímu zániku.^[10] Stejně tak nedošlo k přenesení Rožmberské knihovny.^[11][12]

Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali město Švamberkové. Jan Jiří ze Švamberka se stal poručníkem místního gymnázia a pro výuku povolal učitele z německého luteránského prostřední, známé je jména rektora školy, kterým se stal Michael Gehler a jména dvou učitelů (Melchior Agricola a Benjamin Ursinus).^[6]

V roce 1611 město odolalo vpádu pasovských.^[13] Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. V letech 1628 až 1951 zde byl pivovar.^[14] Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850.^[15] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.^[16]

Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.^[17] V období socialismu v Soběslavi vzniklo nebo mělo sídlo několik, dodnes působících významných celorepublikových firem jako Banes, Rašelina Soběslav nebo nábytkářský závod Jitona.

V roce 2021 v areálu společnosti Rašelina Soběslav zahájil činnost nový pivovar.^[14]

• Chlebov
• Nedvědice
• Soběslav I
• Soběslav II (Veselské Předměstí)
• Soběslav III (Táborské Předměstí)

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Myslkovice.^[20]

Součástí města jsou také osady a samoty Veselka, Na Cihelně, U Vodičků, Valcha, Špačkův Mlýn, Na Brousku, Na Lázních, Na Pískách a Ve Lhotách.

Po komunálních volbách v roce 2022 pokračuje ve funkci dlouholetého starosty města Jindřich Bláha (ODS), místostarostou je Pavel Lintner.

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 28. listopadu 2000.^[21]

Podél východního okraje města vede dálnice D3. Samotné město stojí na křižovatce silnic I/3 a II/135. Městem vede železniční trať Praha – České Budějovice, na které se nachází stanice Soběslav.

V Soběslavi se koná tradičních několik kulturních akcí. Na počátku července je město dějištěm komorního festivalu klasické hudby Setkání s hudbou v Soběslavi^[22]. Každý třetí červencový víkend bylo soběslavské náměstí centrem festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav^[23], což byla jedna z největších a nejvýznamnějších přehlídek dechových orchestrů v České republice. Festival byl v roce 2023 přesunut do Borkovic, kde se Ladislav Kubeš narodil.^[24]

Pravidelně se na místní plovárně pořádá Festival Dobrovol, který pořádá místní středisko Diakonie Rolnička.^[25] Výtěžek z akce jde na pomoc dětem s postižením. Od roku 2024 se zde koná Festival duchových hudeb, který slouží jako náhrada za Kubešovu Soběslav.^[26]

V Soběslavi má dlouholetou tradici ochotnické divadlo, na které měl v jeho počátcích vliv Edmund Chvalovský, herec, dramatika a režisér Národního divadla v Praze a dlouholetý host v Soběslavi. Další soběslavský host, Otakar Ostrčil, zkomponoval ve městě symfonickou báseň Léto, Křížovou cestu, a především jeho nejvýznamnější filharmonické dílo Honzovo království.

• Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino^[27] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor). Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
• Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
• Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
• Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazén s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
• Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).

• Děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz svatého Petra a Pavla od Bedřicha Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi. Před kostelem se nachází socha svatého Jana Nepomuckého a socha svatého Josefa.
• Vedle kostela svatého Petra a Pavla se nachází 68 metrů vysoká Městská věž. Ta byla vystavena v roce 1487 a sloužila jako pozorovatelna, strážní místo, malá pevnost a zvonice.
• Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamnější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou svatého Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
• Gotický kostel svatého Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcennějších památek české gotiky z doby Václava IV.
• Soběslavský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. V roce 1706 byl hrad proměněn na pivovar a pak sýpku. Jižní křídlo hradu je využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.^[28] Stavba získala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen. Poblíž hradu se nachází socha svatého Jana Nepomuckého.
• Kolem historického jádra města se rozkládá zbytek městského opevnění.
• Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno národopisné muzeum s expozicí Soběslavsko-Veselských blat a Kozácka. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.^[29]
• Rožmberský dům (Dům Petra Voka), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. Rožmberský dům daroval ve své závěti Zuzaně Vojířové. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum a expozice věnovaná Rožmberkům.^[30]
• Bývalý hřbitovní kostel svatého Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde svatební síň. Husitské muzeum zde má několik exponátů – bývalé oltáře.
• Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.^[31]
• Několik desítek metrů od vlakového nádraží se nachází Evangelický kostel z 20. století.^[32]
• Raně středověké hradiště Svákov vzniklo na v místech staršího osídlení v době halštatské. Zaniklo na přelomu devátého a desátého století a dochovaly se z něj mohutné pozůstatky opevnění.^[5] Poblíž hradiště stojí kaple Bolestné Panny Marie se studánkou a rozhledna Svákov.

• Jan Papoušek ze Soběslavi († 1455), rektor Karlovy univerzity
• Pavel Smrž (1927–1983), soběslavský rodák, botanik, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci
• Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
• František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe
• Karel Špaček (1838–1898), právník a politik, poslanec Říšské rady
• Emilie Fryšová (1840–1920), pedagožka, ředitelka školy, etnografka, sběratelka blatských krojů a výšivek, spolupracovnice K. Lustiga
• Václav Špaček ze Starburgu (1840–1912), podnikatel, velkostatkář, císařský rada; zakladatel rodu Špačků ze Starburgu
• Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
• Václav Hess (1850–1890), spisovatel, překladatel z francouzského a německého jazyka
• Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
• Jan Bezděk (1858–1915), mykolog, pedagog, botanik
• Josef Bertl (1866–1955), architekt, profesor pozemního stavitelství v Brně a v Praze
• Edmund Chvalovský (1869–1934), herec, dramatik, režisér Národního divadla, od roku 1906 žil v Soběslavi, kde silně ovlivnil místní divadelní život
• Vladimír Svoboda (1871–1955), akademický malíř a pedagog
• Rudolf Ludmila (1872–1953), malíř, kreslič a pedagog
• Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel a dirigent, dlouholetý letní host Soběslavi – mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně)
• František Ježek (1884–1925), politik
• Helena Johnová (1884–1962), česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
• Rudolf Veselý (1884–1966), pedagog, botanik, mykolog – spoluzakladatel Československé mykologické společnosti, publicista
• Jaromír Hořejš (1903–1961), pedagog, spisovatel a básník, dramatik a překladatel z angličtiny
• Karel Bodlák (1903–1989), pedagog, básník, filozof a literární kritik
• Josef Kubín (1904–1942), pedagog a oběť Nacismu
• Marie Vopršalová-Šteflová (* 1907), soudkyně v Soběslavi, autorka popularizačních knih^[33]
• Jaroslav Taudy (1909–1999), plukovník RAF, stíhací pilot Britského královského letectva
• Jan Plíva (1910–1985), akademický malíř
• Miroslav Valenta (1912–1933), básník
• Donát Šajner (1914–1990), spisovatel a básník, funkcionář v československé kulturní politice
• Jaroslav Brodský (1920–1981), pedagog, ředitel školy, „vězeň režimu“ (1950–1960), zakladatel organizace K 231, emigrant, publicista
• František Kotlaba (1927–2020), botanik a mykolog, vědecký pracovník Národního muzea a Botanického ústavu ČSAV, publicista
• Radomír Čihák (1928–2016), profesor anatomie Fakulty všeobecného lékařství, později 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
• Jiří Laburda (* 1931), hudební skladatel, vysokoškolský pedagog^[34]
• Miroslav Krejča (1931–2005), herec a spisovatel
• Jiří Stejskal (1932–2015), akademický malíř, básník a vysokoškolský pedagod
• Otakar Bílek (1932–2016), vedoucí režisér Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, moderátor, publicista, profesor konzervatoře
• Rudolf Bergr (* 1934), architekt
• Josef Macháček (* 1944), stavební inženýr a vysokoškolský učitel

• Ladislav Tikal (1905–1980), československý gymnasta, olympionik
• Jiří Lála (* 1959), hokejový útočník, čtyřnásobný medailista z Mistrovství světa v ledním hokeji
• Roman Božek (* 1963), hokejový útočník, mistr Extraligy ledního hokeje
• Radek Bělohlav (* 1970), hokejový útočník, dvojnásobný medailista z Mistrovství světa v ledním hokeji
• Aleš Ježek (* 1990), hokejový útočník
• Petr Koblasa (* 1993), hokejový útočník
• Tomáš Němejc (* 2000), sprinter, účastník Letních olympijských her 2024, několikanásobný medailista z Mistrovství České republiky mužů a žen v atletice
• Pavel Novák (* 2002), český hokejista
• Oliver Šatný (* 2003), hokejový brankář, stříbrný medailista z Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2023

• Sabinov, Slovensko

• 
  Soběslavský hrad
• 
  Kostel svatého Marka
• 
  Rožmberský dům
• 
  Městské koupaliště
• 
  Rozhledna Svákov
• 
  Městská věž a děkanský kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky
• 
  Prvorepublikový silniční most přes Černovický potok
• 
  Kostel svatého Marka, dnes městská galerie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Soběslav na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Soběslav ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Soběslav v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)