Planá nad Lužnicí
Městský úřad v Plané
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Sezimovo Ústí
Obec s rozšířenou působností	Tábor (správní obvod)
Okres	Tábor
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°21′16″ s. š., 14°42′5″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 556 (2024)[1]
Rozloha	21,42 km²[2]
Katastrální území	Planá nad Lužnicí
Nadmořská výška	395 m n. m.
PSČ	391 11
Počet domů	1 141 (2021)[3]
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa městského úřadu	Zákostelní 720 391 11 Planá nad Lužnicí [email protected]
Starosta	Jiří Rangl
Oficiální web: www.plananl.cz
Planá nad Lužnicí
Další údaje
Kód obce	552828
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Planá nad Lužnicí (německy Plan an der Lainsitz) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Leží na řece Lužnici, na hranici Třeboňské pánve a Vlašimské pahorkatiny. Leží na frekventované silnici I/3 přibližně šest kilometrů jižně od Tábora a jedenáct kilometrů severně od Soběslavi. Žije v něm přibližně 4 600^[1] obyvatel. Na východ od města vede dálnice D3.

První písemná zmínka pochází nejspíše z dopisu biskupa Tobiáše z Bechyně z let 1288–1289, kdy bylo město součástí pražského biskupství.^[4] Od nástupu Oldřicha z Ústí až do roku 1547 se pak Planá stala državou nově založeného husitského města Tábora.^[4] Město koupil Vilém z Rožmberka a nechal zde vystavět dřevěný most přes řeku Lužnici. Panství po něm zdědil Petr Vok, na konci 17. století jej převzali Šternberkové a později Lobkovicové, kteří nechali roku 1666 přestavět původně gotický kostel sv. Václava, jehož další rekonstrukce pak proběhla roku 1796.^[4]

Po roce 1848 se Planá stala samosprávnou obcí, jejímu rozvoji velice pomohla výstavba železnice (1869) a voroplavba, jež byla provozována až do roku 1946.^[4] Po vyhlášení nezávislosti Československa nastal bohatý kulturní i průmyslový rozvoj města – založen byl Sokol, postavilo se kino, knihovna, nová škola, byly založeny podniky, Madeta, Silon nebo Masokombinát.^[4]

Na jižním okraji města se nachází rybník Hejtman s ostrůvkem chráněným jako přírodní památka Ostrov Markéta.

• Lhota Samoty
• Planá nad Lužnicí
• Strkov

Znak a vlajka byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. června 2000.^[7]

Městem vede železniční trať Praha – České Budějovice se stanicí Planá nad Lužnicí.

Přes Planou nad Lužnicí vede dálnice D3 a silnice I/3, které zde křižují se silnicí II/409. Jezdí sem též autobusové linky 13 a 50 městské hromadné dopravy Tábor.^[8]

• Kostel svatého Václava se slunečními hodinami
• Fara v ulici ČSLA č. 1
• Pomník obětem druhé světové války u základní školy
• Vila čp. 4 v Ústrašické ulici, kde pobýval T. G. Masaryk po návratu do vlasti v dubnu 1920.

• Chata rodiny Hrušínských u řeky Lužnice
• Chata Josefa Kemra u řeky Lužnice
• Rodinný statek Luďka Munzara

• 
  Kostel
• 
  Lužnice
• 
  Vila
• 
  Chata rodiny Hrušínských v Plané nad Lužnicí
• 
  Chata Josefa Kemra poblíž řeky Lužnice
• 
  Památník
• 
  Fontána
• 
  MŠ
• 
  Škola a kostel
• 
  Lužnice 2
• 
  Sídliště za rybníkem
• 
  Kříž u kostela

• Římskokatolická farnost Planá nad Lužnicí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Planá nad Lužnicí na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Planá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Planá nad Lužnicí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.