Slavík obecný
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých. Taxonomie Rozlišují se 3 poddruhy:
Popis
Slavík je o něco větší než vrabec. Svrchu je hnědý s rezavočerveným kostřecem a ocasem, spodní část těla má šedobéžovou s o něco světlejším hrdlem. Nad okem se táhne nevýrazný světlý proužek. Pohlaví se zbarvením nijak neliší. Od velmi podobného slavíka tmavého jej v terénu mnohdy nelze odlišit; má o něco červenější ocas a spodní část hrdla a hrudi bez zřetelného vlnkování. Liší se hlavně zpěvem.[4] ZpěvZpívá ve dne i v noci obvykle dobře skrytý v husté vegetaci. Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá. U podobného zpěvu slavíka tmavého chybí úvodní táhlé hvizdy a hlavně charakteristický tlukot; naopak typické je pro něj závěrečné „srrrrr“.[2][4] RozšířeníDruh s evropským typem rozšíření, sahajícím od jihozápadní Evropy a Britských ostrovů po Kazachstán a západní Mongolsko. Malá izolovaná populace žije také v severozápadní Africe.[5] Tažný, zimuje v tropické Africe. Výskyt v ČeskuV České republice hnízdí na většině území do 600 m n. m. Po výrazném poklesu početnosti v první polovině 20. století se od 50. let začal opět šířit a osídlovat i oblasti, kde nebyl nikdy předtím zaznamenán (např. Tachovsko, Jindřichohradecko nebo Zábřežsko); v roce 2001–2003 byla celková populace odhadnuta na 8000–16 000 párů, což představuje více než 30% nárůst oproti stavům v letech 1985–89. Stoupl také počet obsazených mapovacích kvadrátů, a to ze 41 na 50 %.[2] Přílet na naše území připadá na duben až květen, odlet na srpen až září.[2] BiotopŽije v lesích a hájích s bohatým podrostem, také v zahradách a sadech.[4] Na rozdíl od blízce příbuzného slavíka tmavého se nevyhýbá ani sušším stanovištím, jakými jsou např. pásy zeleně podél různých typů liniových staveb.[2] PotravaŽiví se zejména hmyzem a pavouky, příležitostně i jinými členovci a drobnými měkkýši. Před odletem na zimoviště jsou v potravě v malé míře zastoupeny také dužnaté bobule. Potravu sbírá většinou na zemi ve krytu vegetace.[2] Hnízdění Monogamní druh, hnízdí jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o něco dříve než samice, ale zpívat začínají až po několika dnech. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi v keřích, a často jej vystýlá suchým dubovým listím. Hnízdí 1× ročně; ve snůšce je 4–5 (2–6) nejčastěji tmavě zelenohnědých, hustě hnědě skvrnitých vajec o velikosti 21,03 × 16,10 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí zpočátku samotná samice, která také přebírá potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 11 dnech a vzletnosti dosahují ve věku 14 dnů. Rodina se rozpadá po dalších 10–14 dnech. Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2] Nejvyšší věk v přírodě je 8 let, v zajetí dokonce 27 let.[3] Ocenění
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
.JPG)
