Seznam objektů karlovarských lázeňských lesů a parků
Tento seznam objektů karlovarských lázeňských lesů a parků je přehledný soupis existujících objektů v Karlových Varech – jedná se o altány, pavilóny, památníky, pomníky, kapličky, kříže, lavičky, vyhlídky ap. – z nichž se většina nachází na území lázeňských lesů a parků. Tyto dvě lokality, především pak karlovarské lázeňské lesy, jsou pojmem a neodmyslitelnou součástí lázeňského města Karlovy Vary a staly se významným činitelem samotné lázeňské léčby. Celková délka lesních vycházkových cest zde činí přes 100 km.[1][2][3] Sady a parky zde rovněž poskytují součinnost lázeňské léčbě. Jsou propojeny 4,5 km dlouhou naučnou stezkou, která vede od Smetanových sadů přes sady Dvořákovy, dále nejstarším veřejným parkem města Skalníkovými sady přes menší park na Divadelním náměstí, sady Karla IV. a Goethovou stezkou až k sadům u Poštovního dvora a parku za přírodním divadlem.
Obě území byla až do ledna 2023 spravována dvěma příspěvkovými organizacemi – Správou lázeňských parků (spravovala sady, parky, hřbitovy, kolumbárium…) a Lázeňskými lesy Karlovy Vary (spravovaly lesy, vč. vycházkových cest, altánů, křížů, pamětních desek, obelisků …). Obě tyto organizace se spojily a od 1. února 2023 pokračují pod společným názvem Lázeňské lesy a parky Karlovy Vary.
Popis seznamu
Tabulky níže zahrnují pět sloupců. První sloupec OBJEKT obsahuje název daného objektu a v závorce upřesňuje jeho rozlišení (event. další názvy objektu, minulé či jiné současné, jsou uvedeny v posledním pátém sloupci Popis a poznámky). Sloupec též odkazuje na samostatnou stránku objektu v České Wikipedii, pokud tato existuje nebo je předpoklad, že bude vytvořena. Ve druhém sloupci FOTOGRAFIE je umístěno foto představovaného objektu, pod nímž je pomocí ikonky odkaz na kategorii ve Wikimedii Commons, která obsahuje další existující fotografie objektu. Třetí odstavec POSTAVENO informuje kdy, pokud je datum známo, byl objekt postaven, případně uvádí datum přestavby, rekonstrukce či jiné důležité úpravy. Čtvrtý sloupec POLOHA popisuje, kde se objekt nachází, uvádí zeměpisné souřadnice, popřípadě nadmořskou výšku, a odkazuje na zobrazení místa na mapě (měřítko 1 : 10000). Též odkazuje na související stránky České Wikipedie. Poslední sloupec POPIS A POZNÁMKY je určen k uvedení základních informací z pohledu historie či provedení, nebo uvádí některé zajímavosti o daném objektu. Též odkazuje na existující související stránky České Wikipedie. Informace zde nejsou podrobné, protože většina uváděných objektů v tomto seznamu má na České Wikipedii samostatnou stránku, na kterou je odkazováno z prvního sloupce tabulky.
Z výše uvedeného důvodu, tedy že většina zmiňovaných objektů má své samostatné stránky a jsou na ně odsud přímé odkazy, seznam neuvádí Reference důsledně.
V části Typizované či jednodušší chaty, sruby a přístřešky není mnoho podrobnějších informací, protože nejsou běžně k dispozici potřebné doložitelné zdroje. Chatky jsou uvedeny na internetových stránkách spravovatele, tedy společnosti Lázeňské lesy Karlovy Vary, často však také pouze názvem a fotografií.[4]
počátek výstavby v roce 1913, slavnostní otevření 27. května 1914 (od počátku je vybavena elektrickou zdviží); za první republiky se jmenovala „Hanse Kudlicha“, po roce 1945 krátce „Benešova“; s městem je spojena lanovou dráhou
od roku 1845 zde stála dřevěná rozhledna s názvem „Aberg“, též „Aarberg“; roku 1862 byla postavena rozhledna kamenná, ta byla vzhledem k dezolátnímu stavu v roce 1904 stržena; nová rozhledna byla postavena roku 1905 dle architekta Ludwiga Schefflera; po roce 1945 byla přejmenována na „Gottwaldovu vyhlídku“; v roce 1995 byl objekt prodán soukromníkovi, který zde po rekonstrukci v roce 1997 otevřel hotel Aberg
nejstarší karlovarská rozhledna, novogotická stavba se dvěma vyhlídkovými ochozy; původně se jmenovala „Kaiser-Franz Josefs Höhe“ (po císaři Františku Josefovi I.); vznikla jako kopie vyhlídkové věže v severoněmeckém Schleswigu
vznikl v roce 2019 z iniciativy a zásluhou Rotary Clubu Karlovy Vary, byl slavnostně odhalen v den nedožitých stých narozenin Anny Fidlerové, 11. listopadu 2019[8]
původní pomník stával v již neexistující Puppově aleji před hotelem Pupp autor díla Adolf Donndorf 1952 nově instalován na novém podstavci při Goethově stezce
barokní pískovcová socha, autorsky neurčeno poblíž se nachází místo původně zvané Šibeniční vrch, kde odsouzení k popravišti stoupali právě kolem této sochy a mohli se zde před popravou pomodlit[44]
nechala postavit karlovarská městská rada na památku skotského hraběte Jamese Ogilvie Findlatera, který dal na své náklady zřídit či rozšířit mnohé lesní promenádní cesty; ve stráni nad Teplou nechal vystavět vyhlídkový altán[55][56]
známa též pod názvem „Mariánská kaple“ původně barokní, později přestavěna v novogotickém stylu zřízena hraběnkou Terezií Šternberkovou, podle jiného zdroje hrabětem ze Sternbergu a jeho chotí
na malém návrší při rozcestí ulic Zámecký vrch, Petra Velikého a jedné z cest karlovarských lázeňských lesů – Sovovy cesty 50°13′29,83″ s. š., 12°52′43,64″ v. d.
původní jméno „Schwarzova kaple“, na své náklady nechal postavit karlovarský občan Kašpar Schwarz
kříž nechal v roce 1938 postavit lesník Josef Binder jako výraz díků za vyléčení; po druhé světové válce kříž zanikl, obnoven byl 7. září 2001, roku 2010 byla základna kříže zpevněna kamenným soklem[4]
v centrálním registru kamenných křížů evidován pod č. 1037 původní kříž vznikl roku 1624, roku 1965 zničen vandaly (jeho torzo uvádí horní obrázek); stávající pamětní kříž postaven roku 2000
na témže rozcestí stojí chata U Křížku (viz kapitola „Typizované či jednodušší chaty, sruby a přístřešky“) a též lavička U Křížku (viz kapitola „Lavičky a sedátka“)
místo je pojmenováno po bratrech Russellových, Arthurovi a Odovi, synovcích britského šlechtice a státníka Johna Russella; kdysi zde bývala vyhlídka, ta však již ztratila svůj význam díky vzrostlému lesnímu porostu[65] (poznámka: Anglické příjmení Russell je správně psáno s dvojitým „l“. Pokud se vyskytuje v německých či českých pramenech, je většinou psáno s jednoduchým „l“)[65]
projekt vypracoval architekt Anton Breinl, pracovník městského stavebního úřadu, při zpracování zakázky spolupracoval s místním architektem a stavitelem Heinrichem Johannem Viethem[66]
byl též nazýván „chrámek kněžny Kuronské“; empírový sloupcový altán, nejstarší v Karlových Varech, nechal postavit hrabě Kristián Filip Clam-Gallas pro vévodkyni Dorotheu Kuronskou
v lázeňských lesích u křižovatky lesních cest (Sovova, Rohanova, Doubská, Jezdecká (v oboře), Lesmistrova a Nerudova) 50°13′6,68″ s. š., 12°51′38,65″ v. d.
romantický antický sloh, průchozí zděná sloupová stavba, na zakázku skotského hraběte lorda Jamese Ogilvie Findlatera, nejstarší altán na území lázeňských lesů
typický lázeňský altán, dřevěná profilovaná konstrukce v jeho blízkosti se nachází kaple Ecce homo z roku 1900 (viz kapitola „Kaple a kapličky“) a Aranyho lavička (viz kapitola „Lavičky a sedátka“)
osmiboký dřevěný vyhlídkový altán, znám rovněž pod názvem „vyhlídka Jelení skok“ pojmenován po svém zakladateli, karlovarském rodákovi a vídeňském obchodníkovi Mayerovi
stavba se zastřešenou vyhlídkovou terasou a sloupovou předsíní původní altán s názvem „Belveder“ nechal postavit 1810 hrabě Chotek, 1906 byl vystavěn dnešní altán s názvem „Maurigova chata“, později přejmenován na chatu Rusalka
v lázeňských lesích na bývalém poutním místě u rozcestí tří lesních cest (cesta Přátelství, pěšina Karla Čapka a bezejmenná pěšina od Březové) 50°12′29,36″ s. š., 12°51′23,7″ v. d.
dřevěný vycházkový bohatě zdobený altán; nechala postavit karlovarská městská rada nachází se zde též kaplička U Obrazu a lavička U Obrazu
dětské lesní hřiště s altánem Ferdy Mravence v Drahovicích bylo postaveno na místě, kam si chodily hrát děti z mateřské školy;[4] realizátor, společnost Lázeňské lesy Karlovy Vary, předal dětem hřiště symbolicky na den dětí dne 1. června 2001[71]
postavena na místě původního objektu, po dokončení bylo k dispozici ohniště, dřevěné posezení a několik dřevěných lůžek na slunění stojí u Branaldovy cesty u tzv. „Slunečních lázní“
pod mysliveckou střelnicí se v 80. letech 20. století často procházeli návštěvníci nedalekého penzionu Hubertus, a i proto se u zdejší hlavní cesty nově postavila typizovaná chata určená pro veřejnost[4]
původní název byl „chata Na Hůrkách“; v roce 1993 z chaty zbyla jen kostra a část střechy, roku 1994 byla v rámci sponzorské akce na záchranu altánů opravena, v roce 2002 ji zrekonstruovala firma Stasko a došlo k přejmenování[4]
v lázeňských lesích v sedle pod Výšinou přátelství na rozcestí několika lesních cest, mj. Odpolední horní, Chopinovy a Findlaterovy 50°13′1,18″ s. š., 12°52′39,4″ v. d.
původní název Dichterbank (něm.) originální lavička, kde se scházeli karlovarští romantičtí literáti, již nestojí; na místě byla instalována běžná parková lavička
kámen původní, dřevěné prvky nové; lavičku nechal postavit milovník a častý (69x) návštěvník Karlových Varů Wilhelm Exner (1840–1931), významný technik, vysokoškolský pedagog a politik, v druhé polovině 19. století též poslanec Říšské rady;[73] na blízkém stromě je zavěšen křížek (viz kapitola „Kříže a křížky“) poblíž stojí chata „U Křížku“ (viz kapitola „Typizované či jednodušší chaty, sruby a přístřešky“)
Dnes již zarostlou vyhlídku věnovali Karlovarští osobě, kterou si velmi oblíbili pro její majestát, sympatické vystupování a vstřícnost k běžným lidem – pruskému králi Friedrichu Wilhelmovi III. Stalo se tak v létě 1820 při králově třetím a zároveň posledním pobytu v Karlových Varech.[74]
chata Rusalka byla oblíbeným místem spisovatele Vladimíra Párala; sedátko zde bylo vybudováno na spisovatelovu počest a připomíná jeho lásku, obdiv a úctu ke karlovarským lesům
v lázeňských lesích při cestě kdysi zvané Jubilejní promenáda
sedátko si nechal ve skále vytesat milánský obchodník s nemovitostmi P. M. Loria; v Karlových Varech se léčil v letech 1868, 1869, 1871, 1872, 1885 a 1891[76]
lavičku zdobí reliéf vlka a německý nápis „Wolf's Ruhe“ nechal postavit Adolf Wolf, velkoobchodník a obchodní rada z Mnichova[78] je zmiňována pod různými názvy – Wolfova lavička, Vlčí lavička, Wolfovo sedátko, Wolfovo odpočívadlo, lavička s vlčicí…
voda vyvěrá ve svahu mezi kameny a dále teče k řece Ohři; v místě byly původně pastviny, políčka a sady, v terénu jsou znatelné terasy a zbytky přerostlých ovocných stromů prorostlé náletovými dřevinami[79]
voda neteče vždy; když teče, dává pitnou prostou vodu[83] Tato voda však, jakož i voda jiných zdrojů stejného typu, může být kdykoliv náhodně kontaminována, a proto není k pití doporučována.
roku 2000 byl u altánu Básníků nově zpřístupněn zdroj pramenité vody; úpravu zdroje financovala společnost Imperiál a. s., ředitel firmy Jiří Milský pak společně se spisovatelem Vladimírem Páralem pokřtili tento vývěr[4]; byl nazván Živá voda, ale navzdory svému názvu není pitný[86] zdroj je též nazýván „Pramen života“
vrchol skály v zemi; viditelnou částí je zaoblený kámen téměř trojúhelného tvaru o stranách 2 až 2,5 metru se zřetelnými stopami připomínajícími kopyto čerta[87]
na skále bývala umístěna mramorová pamětní deska, která připomínala dvě významné návštěvy tří urozených dam z rodu někdejší panovnické dynastie Württemberků, Paulinu, královnu württemberskou, Amalii, vévodkyni saskou a dědičnou princeznu sasko-altenburskou, a Marii, arcivévodkyni rakouskou[88] deska byla odstraněna po roce 1946
↑Pomník Antonína Dvořáka v Karlových Varech [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Antonín Dvořák ve výtvarném umění [online]. Komplexní zdroj informací o skladateli, 2005-2020 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online.
↑Pomník Jurije A. Gagarina v Karlových Varech [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Pomník – busta J. W. Goetha [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-04-02]. Dostupné online.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – busta Galluse Hochbergera [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Hygieia [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Hygieia [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑PROCHÁZKA, Jaroslav. Fryderyk Chopin v Karlových Varech – Třetí Chopinova cesta do Čech v roce 1835. Karlovy Vary: Spolek přátel Karlovarského vlastivědného musea, 1951?, 1952?. 87 s. ISBN80-86720-04-7. Kapitola Chopinovský kult a slovanské duchovní tradice v Karlových Varech, s. 77–81.
↑LIPRT, Pavel. Fryderyk Chopin a Karlovy Vary [online]. Turistika.cz, 2012-12-21 [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – plastika jelena [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑August Kiss – Jelen [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Jan Kotek [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Socha Karla IV. [online]. Infocentrum města Karlovy Vary [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Karlovy Vary, s. 36.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – pomník Karla IV. [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.
↑BURACHOVIČ, Stanislav; JÁCHYMOVSKÝ, Vladislav; MAŠEK, Stanislav, Jan MIESSLER, Břetislav VYLITA, Stanislav WIESER, Luboš ZAHRADNÍČEK. Karlovy Vary. 1. vyd. Praha: Olympia, 1991. 104 s. S. 71.
↑Socha Karla IV. [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑ abFIŠER, Marcel. Jubilejní sloup se sochou Karla IV. v Karlových Varech [online]. Informační portál, věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2019-11-22]. Dostupné online.
↑Socha Karla IV. [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Karlovy Vary, s. 37.
↑KOPECKÁ, Jana. Karlovy Vary mají novou sochu Karla IV.. Karlovarský deník [online]. 2022-05-07 [cit. 2022-05-23]. Dostupné online.
↑REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN80-86092-04-6. Kapitola PAMÁTNÍKY, SLOUPY A SOCHY, s. 29.
↑Vyhlídky, altány, chaty, kříže, památníky, studánky, památné stromy… – Kniha [online]. Lázeňské lesy Karlovy Vary (organizace), oficiální stránky příspěvkové organizace [cit. 2020-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-24.
↑Hlava lvice požírající hada [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑ abPomník Tomáše Garrigue Masaryka v Karlových Varech [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Pomník Adama Mickiewicze v Karlových Varech II [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Pomník – busta Adama Mickiewicze [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑ČERNÝ, Ladislav. Nový život [online]. Vetřelci a volavky – Dokumentace, popularizace a ochrana výtvarného umění ve veřejném prostoru z období normalizace [cit. 2022-08-06]. Dostupné online.
↑BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. Praha: REGIA, 2018. 205 s. ISBN978-80-87866-37-5. Kapitola Kapitoly z dějin Karlových Varů, s. 29–31.
↑FIKAR, Jaroslav. Karlovarské příběhy. Karlovy Vary: autor vlastním nákladem, 2018. 190 s. ISBN978-80-270-2194-9. Kapitola Město básníků a spisovatelů, s. 8–9.
↑Oběti války [online]. Karlovy Vary: Město Karlovy Vary [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – altán Bellevue [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Petr Veliký [online]. Karlovy Vary: Město Karlovy Vary [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑Busta cara Petra Velikého [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-04-04]. Dostupné online.
↑Pomník Friedricha Schillera v Karlových Varech [online]. Centrum pro dějiny sochařství – Informační portál moderního a současného sochařství v ČR [cit. 2020-03-10]. Dostupné online.
↑ abSocha sv. Bernarda z Clairvaux [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
↑ abSocha sv. Jana Nepomuckého [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
↑ abSocha sv. Jana Nepomuckého [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
↑Pomník vojákům Americké armády [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2007-02-17 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
↑REISER, Pavel. Waldbrand. Kapitola Waldbrand, s. 29. ARNIKA, přírodou a historií Karlovarského kraje [online]. ZO ČSOP Kladská a AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Slavkovský les za finančního přispění Karlovarského kraje [cit. 2022-06-20]. Roč. 2021, čís. 1, s. 29. Dostupné online. ISSN1804-1914. PDF.
↑POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2 /K–O/. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Karlovy Vary, s. 36.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – Findlaterův obelisk [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
↑BURACHOVIČ, Stanislav. Karlovy Vary – Lázeňská metropole západních Čech. 1. vyd. Praha: REGIA, 2018. 205 s. ISBN978-80-87866-37-5. Kapitola Kníže Metternich, revoluce roku 1848 a řecký král Otto I., s. 114–116.
↑Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-04-09]. Dostupné online.
↑Stanislav Burachovič. Karlovy Vary kolébkou organizované turistiky v Čechách. S. 317–320. Fotografie Stanislav Wieser. Arnika [online]. Správa CHKO Slavkovský les, 30. 5. 1988 [cit. 2022-08-10]. Roč. 1988, čís. 20, s. 317–320. Dostupné online. ISSN1804-1914. PDF.
↑Kaplička Ecce homo [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.
↑Kaplička Ecce homo [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2022-06-23]. Dostupné online.
↑Schwarzova kaple – kaple sv. Anny [online]. Praha: Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
↑ abAUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Zákoutí bratří Russellů, s. 228–233.
↑ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN978-80-87104-63-7. Kapitola Zahradní restaurace Diana, s. 235.
↑Chrámek kněžny Kuronské, tzv. Dorotein [online]. Národní památkový ústav – Památkový katalog [cit. 2020-04-09]. Dostupné online.
↑LIPRT, Pavel. Karlovy Vary – altánek Vídeňské sedátko u hotelu Imperiál [online]. Turistika.cz, rev. 2013-01-03 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online.
↑KAŇOVSKÁ, Hana. Koníček se mi stal pracovní náplní. Karlovarské radniční listy. 2001-07, roč. VI., čís. 7, s. 1. Dostupné online [PDF, cit. 2021-06-05].
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Lavička Allschlaraffia, s. 267–270.
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Lavička Wilhelma Exnera, s. 255–260.
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Vyhlídka Friedricha Wilhelma III., s. 158–165.
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Lavice Louise Hagena, s. 261–266.
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Nebe na zemi, s. 141–143.
↑AUGUSTIN, Milan. Zaváté končiny karlovarské. 1. vyd. Karlovy Vary: Státní okresní archiv Karlovy Vary, 2022. 275 s. ISBN978-80-906208-9-6. Kapitola Lavička Gustava Schwabeho, s. 271–273.
↑HALLA, Pavel. V lese u Karlových Varů stojí Altán básníků. Voda z pramene Živá voda není pitná [online]. Český rozhlas, 2017-04-11 [cit. 2020-08-24]. Dostupné online.
↑LIPRT, Pavel. Čertovo kopyto – Lázeňské lesy v okolí Karlových Varů [online]. Turistika.cz s.r.o., 2015-07-27 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online.
↑AUGUSTIN, Milan. Skála kněžen v Karlových Varech. In: Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011). Karlovy Vary: Muzeum Karlovarského kraje, 2011. S. 399–404.