Pamětní deska Jánose Aranyho
foto 11/2020
Základní údaje
Rok vzniku	1957[1]
Připomíná	léčebné pobyty Jánose Aranyho v letech 1869–1876
Umístění
Umístění	Dům Jäger
Stát	Česko Česko
Adresa	Zámecký vrch 429/4, Karlovy Vary
Zeměpisné souřadnice	50°13′26,33″ s. š., 12°52′58,18″ v. d.
Pamětní deska Jánose Aranyho Pamětní deska Jánose Aranyho, Česko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Pamětní deska Jánose Aranyho připomíná léčebné pobyty jednoho z významných postav maďarské poezie 19. století – básníka, literárního teoretika a překladatele, ale i hlavního sekretáře Maďarské akademie věd. Deska se nachází na Zámeckém vrchu při vchodu domu Jäger v Karlových Varech.

Od roku 1957^[1] je umístěna u vchodu domu na adrese Zámecký vrch 429/4. Připomíná, že se slavný maďarský básník a překladatel János Arany v letech 1869 až 1876 léčil v Karlových Varech.^[2]

V prvních dvou letech (1869 a 1870) byl ubytován v domě Walter Scott, následující roky (1871, 1872, 1873, 1874, 1875 a 1876) pak bydlel v domě Jäger.^[2]

János Arany onemocněl v raném dětském věku malárií, bylo mu pouze jeden a půl roku, a nemoc zanechala natrvalo stopy na jeho játrech. Jako dítě trpěl kvůli oslabenému organizmu častými nemocemi, postupně pak mnoha vážnými chorobami – dizenterií, žlučovými kameny,^{[pozn. 1]} či nikdy nezhojenou ránou po odstraněném nádoru. V dospělosti měl i zrakové a sluchové potíže. Doktory byl považován za jednoho ze zvláštních případů lékařské praxe.^{[pozn. 2][2]}

Na léčebný pobyt do Karlových Varů přijel poprvé v roce 1869, kdy mu bylo 52 let. Na obale knihy o Karlových Varech významného karlovarského lékaře Eduarda Hlawaczeka se dochoval básníkem napsaný škádlivý verš:

Wenn die Wässer
Wär’n nit besser
Als die Doktoren
Wär’n mehr verloren.

V češtině: "Kdyby tyto vody nebyly lepší než lékaři, byli bychom ztraceni."^[2]

Karlovarské prostředí, především okolní lesnatá krajina, bohatá historie kraje i stará báje o objevení zdejších pramenů Karlem IV. Aranyho okouzlily. Již při prvním pobytu přeložil do maďarštiny poetickou oslavnou báseň Óda na Vřídlo, dílo z období kolem roku 1500 básníka a prozaika Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic.^[2]

Po první návštěvě lázní se jeho zdravotní stav zlepšil. Poté přijížděl do Karlových Varů vždy na měsíční lázeňský pobyt každé léto až do roku 1876. V té době ještě nebyla v oblasti postavena železnice, z Budapešti se proto musel dopravovat přes Plzeň nebo Teplice. Cesta trvala tři dny. První dva pobyty v letech 1869 a 1870 byl ubytován v domě Walter Scott v ulici Pod Jelením skokem 399/18. Majitelé objektu později koupili dům Jäger^{[pozn. 3]}na Zámeckém vrchu a Arany, spokojen s jejich předchozími službami se přestěhoval s nimi a bydlel u této rodiny do svého posledního lázeňského pobytu v roce 1876. Jeho ošetřujícím lékařem byl uznávaný a dlouholetý městský a lázeňský doktor Gallus von Hochberger, jehož doporučení pro lázeňský režim, množství pitné kůry i četnost koupelí Arany důsledně dodržoval. Při každém svém pobytu si koupil vždy nový lázeňský pohárek.^{[pozn. 4][2]}

Maďarský historik Sándor Szilágyi ve svých pamětech „Vissaemlékezés“ (Vzpomínka) o Aranym napsal, citace: „ ... Přicházel každý den k Zámeckému prameni, postavil se do řady a postupoval trpělivě s ostatními, až se mu dostalo léčivého pramene. Pak šel na snídani do blízkého „Hanovru“, kde vysedával vždy u stejného stolu, nebo procházkou k Poštovnímu dvoru, kde nacházel u vyhrazeného stolu množství maďarských hostů. V roce 1870 píše z Karlových Var svému příteli (Antalnak Csengery), že celý okolní svět vře, zatímco on zde tiše sedí v krásném údolí Čech, zneklidněn jen tím, že musí vstávat každý den ráno v pět hodin, musí se procházet bez dýmky, než se dostane ke snídani, při které pak dobrý tabák v čibuku a čtení novin jej odškodní za všechnu předcházející námahu ... “ V té době přijíždělo z Maďarska do Karlových Varů hodně známých osobností. Arany jich jmenoval kolem stovky. Se svými krajany se zde však stýkal jen málo. Dával přednost procházkám v přírodě, v lázeňských lesích.^[2]

Pověst o objevení horkých pramenů Karlem IV. inspirovala Aranyho k napsání básně Toldiho láska (Toldi szerelme). V 96. verši svého eposu popisuje, jak bojar Toldi, proslavený svojí silou, přijede na místa hlubokých karlovarských lesů. Karel IV. jej pozná a je uspořádán hon, při němž jsou objeveny teplé prameny. Báseň zapracoval do trilogie Toldi.^{[pozn. 5]} Toto literární dílo má přední místo v maďarské literatuře.^[2][4]

Karlovarská městská rada uznávala vzácného lázeňského hosta a od roku 1870 ho odměnila zproštěním placení lázeňských poplatků. Arany však odmítl jakékoliv výhody a obnos věnoval na dobročinné účely. V roce 1876 přijel do Karlových Varů naposledy. V letech 1877 až 1882 navštěvoval pak lázně Korytnice.^[2]

Kromě pamětní desky na domě Jäger byla v karlovarských lázeňských lesích, kam Arany chodíval a kde rád pracoval, postavena pamětní lavička.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pamětní deska Jánose Aranyho na Wikimedia Commons