Súsy byly založeny pravděpodobně kolem roku 4000 př. n. l., jedná se o jedno z nejstarších osídlených míst Íránu. První stopy osad se datují již do roku 7000 př. n. l. Nálezy pozůstatků civilizace s malovanou keramikou se datují do období kolem roku 5000 př. n. l. V minulosti byly Susy hlavním městem Elamu. Jejich jméno je také odvozeno z místního jazyka a zřejmě se původně vyslovovalo Susən. Susy byly napadeny v několika válečných taženích jak babylonskou říší, tak i říší asyrskou. Po dobytí Babylonem bylo jméno mylně spojováno se slovem semitského původu šušan, které znamená „lilie“.
„Dobyl jsem Šušan, slavné svaté město, příbytek Bohů, sídlo tajemství. Vstoupil jsem do jeho paláců a otevřel truhlice přeplněné stříbrem, zlatem a bohatstvím… Zničil jsem šušanský zikkurat. Rozdrtil jsem jeho zářící měděné rohy. Zadupal jsem chrámy Elamu do bezvýznamnosti, jejich bohy a bohyně jsem rozprášil do větru. Zničil jsem hrobky jejich starobylých i nedávných králů, vystavil jsem je slunci a odnesl jsem jejich kosti do země Aššur. Zničil jsem provincie Elamu a na jejich půdu jsem zasel sůl.“[1]
Svůj význam Súsy postupně ztrácely od dob Alexandra Velikého (336–323 př. n. l.), i když ještě parthští králové zde běžně trávili zimní měsíce (většinu roku sídlili v Ktésifóntu na Tigridu). ŘímskýcísařTraianus dobyl Susy v roce 116 n. l., ale byl brzy přinucen se stáhnout z důvodů propukajících nepokojů na jiných územích, jež kontroloval. Tento akt byl také nejvýchodnější expanzí římského impéria.
Během své historie byly Susy nejméně dvakrát zcela zničeny. Poprvé je v roce 647 př. n. l. srovnal se zemí asyrský král Aššurbanipal, podruhé Arabové v roce 638 n. l., když dobývali državy perskýchSásánovců. Nakonec roku 1218 bylo město definitivně zničeno při mongolské invazi. V následujících letech ho jeho obyvatelé postupně opustili.
V současnosti je lokalita ohrožována ilegálními vykopávkami, vývozem odpadu a plánovaným autobusovým nádražím nad neprozkoumanými památkami.[2] V roce 2015 byly Súsy zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.[3]
Šušan v biblických spisech
Šušan je zmiňován ve spisech hebrejské bible, zejména pak v knize Ester (Est 1,2.5; 2,3.5.8; 3,15; 4,8.16; 8,14–15; 9,6.11–15.18), ale také v knihách Nehemjáš a Daniel.
Daniel i Nehemjáš žili v Šušanu v období perské říšeŽidů v 6. století př. n. l.Ester se zde stala královnou a zachránila tak Židy před genocidou. V oblasti se nachází hrobka, o níž se soudí, že patří Danielovi a je známá jako Šúš-Daniel. Hrobka je ozdobena nezvyklým kuželem z bílého kamene, který není ani pravidelný ani symetrický.