Na konci 19. století započali Němci hledat oblasti, jež by mohli ovládnout a získat tak nové kolonie. A tak se tato oblast stala jejich kořistí, v roce 1890 je Ruanda–Urundi (jak se oblasti dříve říkalo) německou kolonií. Vládnoucí vrstvě Tutsiů bylo poskytnuto mnoho výhod (bylo jim poskytnuto evropské vzdělání atd.). Byli také prosazováni do vedení kolonie, a tak se rozdíl mezi Tutsii a Huty stále více prohluboval. Proto se zvyšoval odpor Hutuů proti německé a tutsijské nadvládě. V roce 1916 přebrala koloniální vedení nad Ruandou–UrundiBelgie. Stejně jako Němci, tak také Belgičané zvýhodňovali menšinové Tutsie. Hutuové nemohli vykonávat vysoké pozice ve státě a byli v podstatě belgickou vládou diskriminováni. Snaha Belgie odlišit tyto dvě skupiny od sebe byla naplněna, když každý občan dostal identifikační kartu, která udávala jeho tutsijskou či hutuskou příslušnost.
V roce 1948 po vzniku OSN zůstala Ruanda–Urundi pod správou Belgie, ovšem pod dohledem OSN. V 50. letech 20. století vznikly první politické strany ve Ruandě a Urundi. Strany vznikly na základě příslušnosti k jedné či druhé skupině obyvatel. Většina stran požadovala nezávislost a odchod Belgičanů z oblasti. Té se Rwandě i Burundi dostalo již v roce 1962, kdy skončil belgický mandát a Belgie prohlásila oba státy za nezávislé. V Burundi přetrval starý model státu, zůstalo monarchií a do čela se postavili opět Tutsiové. Rozdílná situace byla ve Rwandě, kde byla již v roce 1961 svržena monarchie a vyhlášena republika. Zdejší Tutsiové byli vytlačeni z vedení státu a jejich místo zaujali Hutuové.
Nezávislost a napětí mezi Hutuy a Tutsii
Od roku 1946 byla Rwanda poručenským územím OSN. Roku 1959 došlo ke vzniku první politické strany, Národního svazu Rwandy. Tato strana požadovala zrušení poručenského systému a zisk nezávislosti pro Rwandu. Ve stejném roce došlo ke vzniku dvou politických stran Hutů, které se snažily o zrušení feudálních výsad Tutsiů. Následně byla svržena Tutsijská monarchie a Tutsiové byli odstraňováni z politického života. Velká část z nich tak odcházela do sousedních zemí, především do Burundi. Roku 1960 získala Rwanda autonomii a volby vyhráli Hutuové. 28. ledna1961 došlo k vyhlášení republiky. V roce 1961 se také konalo referendum o budoucím uspořádání země. Výsledkem byl poměr 4 : 1 obyvatel pro zrušení monarchie.
Rwanda se stala opravdu nezávislou 27. června1962, kdy přestala být nadále poručenským územím OSN. Tutsiové, kteří utekli z Rwandy do Burundi, se chystali na budoucí vpád do Rwandy. Požadovali návrat bývalého režimu do Rwandy. K tomu opravdu došlo roku 1963, kdy Tutsiové do Rwandy provedli invazi. V důsledku tohoto útoku došlo k masivním represím, které byly zaměřeny proti zbývajícím Tutsiům ve Rwandě. Výsledkem bylo asi 12 000 zabitých Tutsiů a jejich útěk do okolních zemí jako jsou Uganda, Tanzanie, Demokratická republika Kongo (tehdy Zaire) a Burundi. Mezi roky 1959 a 1964 tak uprchlo ze Rwandy celkem asi 150 000 Tutsiů.
Roku 1973 došlo k vojenskému puči pod vedením generála Juvénala Habyarimany. Ten svrhl vládu strany Mouvement Démocratique Républicain a také dosavadního prezidenta Grégoirea Kayibandu. Moc nyní dostal Národní výbor za mír a národní jednotu. Juvénal Habyarimana se tak stal prezidentem a založil vlastní stranu. Dále dal vypracovat ústavu, podle níž se Rwanda stala republikou v čele s prezidentem. Roku 1991 se Rwanda stala pluralitním státem.
V roce 1990 vtrhla do Rwandy povstalecká armáda Tutsiů. Ta se dříve zformovala v Ugandě z Tutsiů, kteří kdysi do Ugandy z Rwandy uprchli (tzv. RPF – Rwandská vlastenecká fronta). Na severu země tak začala občanská válka. RPF dosáhla brzo významných úspěchů. Vládní jednotky na to reagovaly zabíjením Tutsiů. Nastalo příměří, ale už v lednu roku 1991 došlo k dalším bojům. Další příměří bylo podepsáno v dubnu roku 1993, kdy došlo k rozhovorům mezi rwandskou vládou a RPF a k rozdělení moci v zemi. Toto však nevyšlo a boje neskončily. Roku 1994 bylo sestřeleno letadlo, na jehož palubě se nacházeli prezidenti Rwandy a Burundi. Následovala obrovská vlna násilí.
Občanská válka a genocida
Vyvrcholením dlouhodobého zvyšování politického napětí byla občanská válka od roku 1990 a rwandská genocida roku 1994, jejímiž oběťmi byli Tutsiové a umírnění Hutuové. Nejprve došlo k násilnostem v hlavním městě Kigali, poté ve zbytku země. Zavražděno bylo asi 800 000 lidí, hovoří se o jedné z největších genocid 20. století. Situaci nezachránila ani OSN, musela být povolána vojska z Francie. 2,5 milionů Rwanďanů však v dobách války uprchlo před válkou do sousedních zemí, většina do Zairu. Krátce po rozpoutání se válka rozšířila i do okolních zemí, byl svržen zairský prezident, nepokoje vypukly i v Burundi. Zairské příhraničí bylo vyhlášeno Francií za bezpečnostní zónu. Ještě okolo roku 2000 byla situace velmi napjatá. Podle dokumentaristy Jorise Postemy mír ve Rwandě závisí na prezidentovi Paulu Kagameovi a obě skupiny se sebe vzájemně bojí.[5]
Rwandská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy o poměru šířek 2:1:1 v barvách jasně modrá, žlutá a zelená. V horním cípu je žluté slunce s 24 paprsky.
Rwandský státní znak je státní pečeť, tvořená kruhovým, bílým polem, lemovaným tmavě zeleným lanem, dole s uzlem (ambulanční spojka). V bílém poli je v přirozených barvách domorodý koš s víkem s hnědým vzorem, dole podložený modrým ozubeným kolem. Z kola vyrůstají podél koše (opět v přirozených barvách) klas sorga a větévka kávovníku. Nad košem je zlaté slunce a nad ním je žlutá stuha (na koncích několikrát přeložená) s černým nápisem REPUBULIKA Y'U RWANDA (českyRepublika Rwanda). Po stranách jsou zobrazeny (neobvykle ze strany) dva okrové, domorodé štíty. Pod uzlem je další žlutá stuha s národním mottem UBUMWE – UMURIMO – GUKUNDA IGIHUGU (českyJednota, práce, vlastenectví).
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Rwandská hymna.
Rwandská hymna je píseň Rwanda Nziza (českyKrásná Rwanda). Autorem písně je Jean-Bosco Hashakaimana, slova napsal Faustin Murigo.
Politika
Přehled nejvyšších představitelů státu
28. ledna 1961 – 26. listopadu 1961 – Dominique Mbonyumutwa – prezident; MDR-PARMEH
26. listopadu 1961 – 5. července 1973 – Grégoire Kayibanda – prezident; MDR-PARMEH
5. července 1973 – 1. srpna 1973 – Juvénal Habyarimana – předseda Výboru pro mír a národní jednotu; voj.
1. srpna 1973 – 6. dubna 1994 – Juvénal Habyarimana – prezident; voj., MRND, MRNDD
8. dubna 1994 – 18. července 1994 – Théodore Sindikubwabo – úřadující prezident; MRNDD
19. července 1994 – 23. března 2000 – Pasteur Bizimungu – prezident; FPR
24. března 2000 – 22. dubna 2000 – Paul Kagame – prozatímní prezident; FPR
V zemi žijí dvě znesvářené etnické skupiny, Hutuové a Tutsiové. V současnosti, v rámci snahy o usmíření a zabránění dalším konfliktům, není povoleno rozlišovat obyvatele podle etnických skupin a platí pouze označení Rwanďané.[7] V zemi jsou úředními jazyky rwandština, francouzština a angličtina. Některé menšiny mluví i svahilsky.
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Komentář: Hovoří se zde v budoucím čase o letech 2011 a 2012
Vinou občanské války se téměř celá ekonomika zhroutila. Země musí dovážet ohromné množství potravin a veškeré zboží. Vyváží se káva a čaj.
V současnosti[kdy?] ve Rwandě probíhá státní program označovaný jako „Vize 2020“, v rámci něhož se z převážně zahraniční rozvojové pomoci investují značné částky do vzdělání obyvatelstva. V zemi se budují telekomunikační centra, vybavená počítači, skenery a další kancelářskou elektronikou, a též připojením k internetu. V těchto centrech probíhají školení místních obyvatel, především žen. Ti se zde učí kromě práce s počítači také základům podnikání. Žáci se již v základních školách setkávají se speciálními levnými počítači, pomocí nichž probíhá výuka a na počítačích vypracovávají i domácí úkoly. Podle plánu vlády by již v roce 2012 měly mít své počítače všechny děti ve věku od devíti do dvanácti let.[13]
Další rozvoj vzdělání a ekonomiky zatím brzdí nedostatek elektřiny a špatné propojení internetu na světovou síť. V roce 2011 by ale měla být spuštěna komerční těžba metanu v jezeře Kivu, jenž se bude spotřebovávat v nové elektrárně, která by měla mít větší výkon než všechny dosavadní rwandské zdroje dohromady. Z Keni do Rwandy již směřuje optický kabel s rychlým internetem.[13]
↑Rwanda. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky)
↑HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309.
Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Rwanda Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
Bureau of African Affairs. Background Note: Rwanda [online]. U.S. Department of State, 2011-04-12 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
CIA. The World Factbook - Rwanda [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-24. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Nairobi. Souhrnná teritoriální informace: Rwanda [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-20 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
.svg)
